Spjatými křídly anděla propadám níž,
v rukou šedou svíc, bledý zjev,
vykonán úděl můj, jak přehořký ty víš,
pouze ten stinný hasne zpěv.
Rozezněle tříští střepy bolestných chvil,
chvěje se obraz skleněný,
útržky letmých papírků letí sto mil,
tam ztracen příběh jediný.
Hledá a hledá, křehce rudý proud žití,
odlehlou duši, plný sen,
nedobytný chrám, však hradby jeho bytí,
zbořeny chtivým dechem jen.
Bolest v přerodu, teď čistý rubínu cit,
uložen v křehkou její dlaň,
celé vůle ztráta, okouzlen duše zpyt,
topeno srdce, tak se staň.
Silná víra nejen těchto obřadných vět,
to jest slibem bez střetu rtů,
odraz hladiny, něžné holubice let,
jež po ní stále dychtí tu.
Leží pokorně v přesladkém růží háji,
spjaty dvě cesty v jedinou,
sezdáni před zraky nebes, spolu v ráji,
neseni láskou nevinnou.
ČTEŠ
Období touhy
PoezjaPokračující soubor básní, zaměřený na emoce spjaté s láskou a všemi touhami i bolestmi, které přináší. Jejich podstata a interpretace závisí, jako u vší poezie, na každé jednotlivé mysli, každém srdci..
