Ztracen v lásce hluboké
ulehám teď ke spánku,
v mysli jedinou hvězdu,
šeptající v něžném vánku.
Roztát smí ledu kapky,
odtékající v slzách štěstí,
navěky utopeno v mořích,
mé srdce útěchu věstí.
Obrazem nenahraditelným
jevíš se v nočních snech,
kvítí obtéká a plynně zraje
v křehce se třpytících dnech.
S přáním ti posílám luny svit,
stříbrně přetékající, z lásky,
plné a jasnozřivě upřímné,
jak obloha noční, bez vrásky.
V náruči Morfea klidně bdi,
lože oceánů nechť tě kolébá,
útěchu milostnou dál slyš,
v ní můj hlas s tebou ulehá.
Se srdcem na dlani, růže trn,
vklán v nitro mé i tvé duše,
slova lásky a touhy rozezní,
pálena jak ostré střely kuše.
Mé slunce, hvězdo nebes,
tvé rty teď líbám zpovzdálí,
v táž plamen spojeny vášně,
hřejivě konejší, však nepálí.
Paprsek ranní v tvé tváři
otevře paletu, ten perel zjev,
opět shledána má dlaň v tvé,
lásky píseň, k ní náš zpěv.
ČTEŠ
Období touhy
PoesíaPokračující soubor básní, zaměřený na emoce spjaté s láskou a všemi touhami i bolestmi, které přináší. Jejich podstata a interpretace závisí, jako u vší poezie, na každé jednotlivé mysli, každém srdci..
