Hloubí duši mou onen magický zjev,
dále střízlivět se marně snažím,
pouze po jasné myšlence bažím,
ne a ne přijít zodpovězený zpěv.
Měšec zcela pln symbolem nečistým,
uvrhá ve ztrátu celý náš svět,
zapomenut je i poslední květ,
stojíc přešťasten před plamenem jistým.
Uhelný přízrak jiskří hořícím snem,
zčernalá látka zvedá se jak prach,
mísí ve vzduchu neodbytný strach,
však náhle spatřen opět bílým je dnem.
Rozráží dveře, v dlani svírá ostří,
škaredý to splihlý vlas je stržen,
v pekelnou tvář lesklý svár je vržen,
shozená zloba sklání se síle tří.
Jen kamenná část zbývá v kýžený cíl,
černá hlína lemuje stráž věčnou,
ustanovena jest nebezpečnou,
cesta vybledlá jak staré knihy díl.
Dlouhá století plynou kalnou vodou,
proudící řeka zahalena jest,
tichem šumící nenávistná zvěst,
pouhým bezprávím kradenou svobodou.
Vzatý to život bez soudu řádného,
falešnou dobrotou zakrytý hřích,
ohavně znějící hlupákův smích,
nezachrání však viníka daného.
ČTEŠ
Období touhy
PuisiPokračující soubor básní, zaměřený na emoce spjaté s láskou a všemi touhami i bolestmi, které přináší. Jejich podstata a interpretace závisí, jako u vší poezie, na každé jednotlivé mysli, každém srdci..
