Pro lásky zdání nepoznaným bych šel,
ač rizikem tento směr odsouzen.
Přec jen ohlédnout snad za rámě bych směl,
neboť bledým stínem jsem probouzen.
Vracím se tedy k myšlence tíživé,
jež zkamenělý cit srdci nutí.
Slzy bolestné, té tužby mizivé,
odráženy v každičkém pohnutí.
Krok vpřed a zas zpět poutí nekonečnou,
zaváhání trestáno jest krutě,
onou bestií, bez přestání lačnou,
bdíce v hloubi duševní mé sutě.
Však nedozírným mysl dál nestrádá,
ve spánek klidný pokorně upadá.
ČTEŠ
Období touhy
PoetryPokračující soubor básní, zaměřený na emoce spjaté s láskou a všemi touhami i bolestmi, které přináší. Jejich podstata a interpretace závisí, jako u vší poezie, na každé jednotlivé mysli, každém srdci..
