Nevěstin žal

5 1 0
                                    

Ladnými vchází kroky,
tichá dívka do dveří.
Chvilkou zdají se roky
zářné jak bílé peří.

Už tyčí se před ní
její choť v černém fraku.
Hudba klenbou teď zní,
podobná šedi mraků.

Něžné oči její
jak hvězdy se lesknoucí.
Tóny z nebes pějí
smutný konec tonoucí.

Ve chvíli poslední,
než dávnému sbohem dá.
Bez síly nevšední
vzdává se, celá bledá.

Tichý závoj mizí,
již není kam se skrýti.
Stojí tam muž cizí,
jeho ženou musí býti.

Období touhyKde žijí příběhy. Začni objevovat