Sacrifice (cz)

Anger

,, Ne!! Ne!! Marisso!! " zakřičím znovu a zatřesu jejím ramenem.

,, Amy... " uslyším Kaara a na rameni ucítím jeho ruku.

,, Nesahej na mě!! Jak jsi jí to mohl udělat?!! " vybouchnu.

,, Musel jsem!! Nevěděl jsem, jak to zrušit!!! " ohradí se naštvaně.

Odvratím od něj pohled. Kéž bych nu věřila. Ale ten jeho pohled, když jí probodl břicho... Jako kdyby vůbec neměl city.

,, Hej. " řekne a klekne si ke mně. Snaží se zachytit můj pohled, ale já ho vytrvale ignoruju. Stejně jako slzy, které mi tečou po tvářích.

,, Nech mě být Kaare. Prostě... Mě nech být. " odvětím tvrdým hlasem.

,, Nech mě tě alespoň zahojit. " řekne a natáhne ruku k mému krku.

Ucuknu a procedím skrze zuby : ,, Měl jsi zahojit radši jí. Nic od tebe nechci. "

Zahlédnu, jak zatne zuby. A na okamžik zalituju svých slov. Jen na chvíli. Než můj pohled padne znovu na Marissu.

,, Amy- "

,, Jdi pryč. " skočím mu do řeči.

,, Prosím. "

Pohlédnu mu  do očí a málem se znovu rozpláču. Skoro jsem věřila, že se změnil.

Jen zavrtím hlavou.

Zhluboka se nadechne a zvedne se. ,, Fajn. "

A v tu chvíli je pryč.

Podívám se na Marissu a znovu se rozvzlykám.

,, Promiň... " zašeptám zdrceně. ,, Měla jsem se víc snažit.... Měla jsem... "

Zlomí se mi hlas. Už nemám sílu pokračovat. Proč jsem to musela být já? Proč zrovna mě, Marissu a Beu museli vybrat?

Pří vzpomínce na Beu ve mně hrkne. Co se stalo jí? Je vůbec ještě naživu? Co když jí Enaia udělala to samé?

Položím Marissu opatrně na zem a naposledy jí stisknu ruku. Rozhlédnu se kolem a utrhnu pár pomněnek a kopretin, které jí následně vložím do ledové chladných rukou.

Rychle zamrkám ve snaze zahnat slzy. Musím být silná. Musím pomoct alespoň Bee. Vím, že Marissa by to tak chtěla. Vždy se starala víc o ostatní než o sebe.

A to se jí teď vymstilo.

Vzdám snahu zastavit slzy, protože vím, že už se mi to nepovede. Ale i tak vstanu a vykročím kamsi do neznáma. Nevím ani pořádně, kam jdu. Jediné co vím je to, že musím najít Beu. A taky to, že nemůžu zůstat u Marissy těla.

                                                                 Z pohledu Kaara

,, Prosím. " zašeptá vyčerpaně a pohlédne mi do očí. Zračí se v nich taková bolest, až se zaleknu.

Bolí mě ji takhle vidět. Nechtěl jsem jí ublížit. Jediné, co jsem chtěl, bylo... Zachránit ji. Zachránit tu, kterou miluji.

,, Fajn. " řeknu a přenesu se do blízkosti hradu. Jen co to ale udělám, mám chuť si jednu vrazit. Neměl bych jí nechávat samotnou. Je tak zranitelná... A já další ztrátu nesnesu.

Mary jsem zachránit nedokázal.

Ale Amy nezklamu. Nesmím.

Zatřesu hlavou a upřu zrak na hrad. Vím, co musím udělat. Musím pomoct alespoň Bee. Třeba mi potom Amy bude alespoň trochu věřit.