Sacrifice (cz)

Sam

,, Marisso? Beo? " zmateně se dívám po svých kamarádkách ,, Jestli jsem vás vzbudila, nebo..."

,, Nevzbudila jsi mě, spíš jsem se chtěla zeptat jestli jsem nevzbudila já vás, měla jsem takový divný sen..." přemýšlí Marissa.
Zmateně se na ní podívám a chci se zeptat jaký, když vtom se ozve Bea:

,, Já taky.... Byla tam louka a vodopád..."

,, a most" dodá Marissa.

Nechápavě a asi i trochu vyděšeně se na ně dívám

,, Ale to není možné " říkám ,,ten samý sen jsem měla taky!" koukáme po sobě, i když přesnější výraz by byl ten, že na sebe poulíme oči v naprosté nechápavosti.
Jak je to sakra možné?
Třeba jsme jen měli podobný sen, ne totožný - to přece ani není možné.

,, Třeba to byly jen podobné sny-v tom mém byla krásná louka a vodopád a most ze světla. Ale bylo to tak děsivě skutečné... " říká Marissa

,, Že jsi to nemohla vydržet." říkám, protože najednou mi to dojde.

Musela jsem křičet, protože až teď jsem si vybavila obraz toho snu a viděla jsem tam postavu.

Skrytou ve stínech. A najednou mě přepadne zvláštní jistota, že je to skutečné a ta postava ve stínech taky. Ale rychle tu jistotu zaženu, protože to byl jen sen.

Byl to přece sakra jen sen! Jen sen.... nebo ne?
                           X
,, Haló haló- Amy? Dobré ráno! Vstávat, za chvíli je snídaně!" cloumá mnou někdo a já se jen převalím na posteli. Ten někdo je ale velmi vytrvalý a proto nakonec otevírám oči - nade mnou stojí Sam a usmívá se. Na vedlejších postelích už vidím rozespalou Beu  a Marissu, která očividně odmítá vstávat.

Má hlavu pod polštářem a říká: ,, Ach jo, no tak- mějte srdce! Já chci spát! Po tom nočním dobrodružství s totožnými sny se Světelným mostem si to zasloužím! "

Podívám se na Sam a překvapí mě , že se tváří napůl překvapeně , napůl vyděšeně

,, Tohle nesmíte nikomu říct! Rozumíte mi? Dělejte jako že nic ano? Její hlas zní naléhavě.
,, Vy o tom něco víte? Musíte nám to říct! Co to má znamenat!? '' ozve se naštvaně Bea. Chci něco říct, ale Sam spěšně odchází a říká : ,, Za půl hodiny je snídaně."

Zaklapnou se za ní dveře a já se podívám na Beu.

Marissa zase usnula a proto jí musíme znovu vzbudit. Když jí vše povíme , protože usnula hned jak dostala příležitost, řekne : ,, Tak se jí zeptáme po snídani ne? Dluží nám přeci vysvětlení! A proč o tom nesmíme mluvit?!!"

Jelikož jí nemůžeme odpovědět jdeme si vyčistit zuby a celkově se připravit na snídani.

Já věnuji zvláštní pozornost malování-co kdybych se zase bavila s Ianem ?

Usmívám se při té představě, ale můj úsměv mě opouští, když si vzpomenu na naše první setkání.

Bude zázrak , když se se mnou bude bavit. Ale stejně - jeden nikdy neví.

Snídaně je kupodivu docela dobrá, máme čerstvé pečivo, kakao a nějaké preclíky.

I když nevím, proč nemůžeme probrat ten sen , Saminin naléhavý tón mě nutí k opatrnosti a proto nic neříkám.

Zdá se, že i holky to cítí stejně, protože až do té doby než jsme zase v Doupěti se o tom nebavíme.

,,Najdeme Sam a zeptáme se jí! "

,,Přece nám to nemůže tajit navěky! "

,,Musí nám to říct! Chci to vědět." Voláme na sebe jedna přes druhou až Marissa zasáhne.

,, Tak jí pojďme zkusit najít!"

Sam ale nikde nebyla. Jako by se schovávala.

,,Možná je to psycholožka a myslí si, že jsme blázni", říkám.

,,A nebo je v tom něco víc ,než se zdá! "ozve se Bea a má schválně přehnaně strašidelný tón. Všechny se rozesmějeme- jestli jsou ty sny důležité, řekne nám to.

Jdeme směrem k Doupěti, protože Sam si asi chtěla hrát na schovku a neukázala se.

V tom ale na mě někdo volá. Otočím se a k mému překvapení uvidím Iana ,, Ahoj Amy- jak se máš?"

Jsem tak hrozně šťastná, že se  mnou mluví že se mi pusa automaticky roztáhne do obrovského úsměvu

,, Skvěle-a co ty? Nevíš co teď vlastně budeme dělat?" 

,, Myslím že dnes máme jít na celodenní tůru, nebo něco takového" odpoví mi.

,,Víte co? My vás nebudeme rušit.... Pojď Marisso. " směje se Bea a odtahuje Marissu.

,, Ne ne to je dobrý, já už stejně musím - tak ahoj Amy! " mávám mu a jsem trochu smutná že odchází.

,, Pak prý , že se ti tu nikdo nelíbí viď? " Nevšímám si jejich poznámky a jdeme do Doupěte připravit se na tu tůru, která asi bude.

Ukazuje se že Ian měl pravdu, protože o půl hodiny později už se po skupinách řadíme před hlavním stanem a je nám sděleno, že máme hodinu volno a potom bude následovat celodenní túra .

Naší hodinu strávíme povídáním - jak jinak, jsme holky že ano, a probíráme ten sen - ,, Ale jak je možné , že jsme všechny měli úplně stejný sen? Třeba je v tom opravdu něco víc... " přemýšlí Marissa a já jí odpovídám ,, Nadpřirozeno neexistuje . Dnes to byla jen náhoda... " ,,Tak proč reagovala Sam tak zvláštně?" hádá se Marissa.

Na tohle neznám odpověď a nevím co říct, když se ozve Bea ,,Už nás svolávají, pojďme"