Sacrifice (cz)

První sen

Zaslechneme zvonek - svolávací znamení. Vyjdeme z chatky a namíříme si to do klubovny.

Bohužel jsme přišli trochu později než ostatní a tak musíme zůstat stát. Pohled mi padne na naši vedoucí. Je mladá, ne víc než 30. Krátké hnědé vlasy s blonďatým melírem má zastřižené do podkovy.

Vypadá sympaticky, ale pořád se dívá na nás tři- na mě, Marissu a na Beu.

Chvíli přemýšlím, jestli jsme něco neudělaly ale v tom můj výhled zastíní ten fešák , kterého už jsem viděla. Je vysoký, svalnatý a má ty nejkrásnější hnědé oči, jaké jsem kdy viděla.

Nenápadně se k němu přiblížím a chci se představit, ale zakopnu a spadnu přímo na něj!

No super. A já už myslela, že mě ta smůla při představování opustila!

,,P-p-promiň '' koktám ,, Zakopla jsem -já..." nevím, co mám říct ,ale naštěstí se toho ujme on : ,, To je v pohodě" řekne a moc hezky se usměje ,, Mimochodem jmenuji se Ian - a kdo jsi ty?"

,,Amy'' řeknu a pořád se dívám na ten jeho úsměv - je tak krásnej a...- tak dost! Musím toho nechat!!

Vracím se zpět k holkám , ale stejně pokukuji po Ianovi.

,, Copak copak?" culí se na mě holky ,, Nezakoukala ses nám do někoho?" hodím po nich vražedným pohledem a věnuji pozornost naší vedoucí,

,, Tak dobrý den, vítám vás v našem táboře- jmenuji se Samantha , ale říkejte mi Sam. Teď vás rozdělím do družstev , ve kterých strávíte ty dva týdny co tu budete " čte jména a zjišťuji, že jsem v týmu s Marissou, Beou , jakousi Tamarou , Erikem a Arden. Ian je bohužel v jiné skupině.

,, Výborně!Teď je čas na první hru! Všichni znáte eskymáka viďte? "

Zatímco na sebe navlékáme co nejvíc oblečení, seznamuji se i s ostatními členy družstva. Tamara je ta malá černovláska v květinových šatech , Erik ten vysoký sympaťák a Arden asiatka.

,, Eriku, překvapuje mě že ještě vůbec můžeš stát" směje se Tamara a musím s ní souhlasit. Je tak nabalený v oblečení, že vypadá jako koule.

Smějeme se Erikovi a povídáme si. Není to tu tak hrozné, jak jsem si myslela, že to tu bude. Vařím se, jelikož jsem úplně zamotaná do oblečení. To je nápad, hrát eskymáka ve 23°C.

Hru jsme bohužel nevyhráli, i když podle mě by si to Erik rozhodně zasloužil.

Právě se pokouší svléct si tu horu oblečení, i když mu to vůbec nejde.

Tohle je rozhodně vtipnější než oblíkání.

Otřásáme se záchvaty smíchu a už nemůžeme popadnout dech a nakonec nás tak bolí břicho že se už nemůžeme smát.

Válíme se na zemi a snažíme se normálně dýchat. Náš pokus ale zmaří Erik, který právě ve snaze svléknout si jedny z pěti kalhot spadl na zem.

Chvíli nám trvá, než se uklidníme natolik, abychom byly schopné zvednout se a jít se najíst.

Bohužel jsem s táborovou stravou měla pravdu: Chutná opravdu hnusně.

Díky mým novým kamarádům ale večeři přežívám a vracím se s Beou a Marissou do chatky, které jsem začala říkat Doupě-vážně totiž nevypadá líp než doupě.

Dovybalujeme si a steleme si postele a já přemýšlím , že se opravdu bavím a má mamka měla pravdu. Cítím se tudíž trochu provinile, jak jsem vyváděla. Dokonce jsem si ani za to odpoledne nevzpoměla na můj oblíbený seriál, jenž má zítra konečně vyjít. Třeba to nebude tak hrozné jak jsem si myslela. Říkám si a usínám.

Jsem na louce. Na krásné louce.

Všude je tolik květin a ....světla... z jednoho konce louky jako by tryskalo světlo. Vydám se tím směrem a zjišťuji , že je tam vodopád a padá někam do hloubky. To je zvláštní, protože nikde nevidím potok ani nic z čeho by ten vodopád mohl vycházet... Když se ale pozorněji podívám zjistím, že to není vodopád z čeho vychází to světlo... u vodopádu je totiž něco jako most.... most ze světla...

Probudím se z výkřikem hrůzy. Něco na tom snu bylo děsivého. Jakoby ten sen byl příliš reálný.

Když se ale rozhlédnu po potemnělé místnosti, zjistím , že nejsem jediná , kdo s vyděšeným výrazem sedí na posteli.

pokud chcete pokračování napište! -Liadalla