Sacrifice (cz)

New powers

Když se vzbudím, je už tma.
Zasténám a chytím se za hlavu, která mám dojem, že každou chvíli vybouchne.
Opatrně vstanu, a přitisknu si dlaň na pusu.
Ano, vím, co se stalo.
Vím, co jsem udělala.
Ale nepřipadalo mi to reálné. Bylo to jako takové ty sny, které vám připadají skutečné, ale víte, že je to jen sen.
Jen sen...
Ale stromy vyvrácené ze země a desítky mrtvých těl, kterým dominovalo tělo Iana, byly až moc reálné.
,, Co jsem to udělala.... " vydechnu roztřeseně.
Musela jsem to udělat... Vím, že jsem musela...
Ale co se to se mnou proboha děje?
Zkusmo se podívám na strom nedaleko mě, který můj výbuch přežil, a aniž bych věděla, co očekávám, namířím na něj ruce.
Vraštím čelo námahou, cítím, jak mě svaly v ruce začínají bolet... Ale nic se nestane.
Snažím se soustředit a přemítám, jak jsem to včera dokázala.
Byla jsem naštvaná- hodně. Ale ať si vybavují jakoukoliv vzpomínku, která by mě mohla naštvat, nic se nestane.
Ještě chvíli to zkouším- bez úspěchu.
Trochu zklamaně spustím své ruce zpět dolů a zamyslím se. Podle všeho, co jsem slyšela, má každý nějaký spouštěč. Něco, co je nabudí dost na to, aby mohli použít jejich sílu.
Posadím se na zem a ignoruji to, co jsem tu zanechala.
Zavřu oči - co všechno jsem vcera cítila? Něco z toho mě nakoplo. Mohl to být vztek, zdálo se to skoro jasné, že to bylo ono, ale nemyslím si. Bylo to zoufalství?
Zašklebím se.
To těžko - zoufalá jsem už od začátku.
Skoro se zasměju vlastnímu černému humoru, když mě do reality vrátí zasténání.
Prudce otevřu oči, a když zahlédnu Iana, který se pomalu zvedá ze země, strnu.
Bleskurychle se postavím a zavolám: ,, Hej!! "
Jo, je to hodně špatný plán, ale ta nejhorší věc, která by se teď mohla stát je, že by běžel za Enaiou a vyslepičil jí vše, co se stalo.
Otočí se a na zakrváceném obličeji se mu objeví vzteklý škleb.
Dobře, možná úplně nejhorší plán... Pomyslím si, když si vzpomenu, že nemám ani ponětí, jak své síly 'zapnout'.
,, Ty malá mrcho..." procedí skrze zuby, ,, Za tohle tě ZABIJU. "
Vymrštím ruce před sebe, napůl doufající, že se něco stane.
Ian si zakryje tvář rukama a přikrčí se, ale nic se nestane.
,, Do prdele. " unikne mi ze rtů. Jo, snažím se nemluvit sprostě, ale na tuhle situaci je normální kletí slabé.
Jeho výraz se změní ve vítězoslavný.
Stejně jako já dá ruce před sebe, jediný rozdíl je v tom, že jemu se to povede.
Odletím o pár metrů dál a tvrdě narazím do kmenu stromu. A i přes mé snažení nedat najevo bolest mi ze rtů unikne sten.
,, Musíš do toho dát emoce. " zašklebí se.
Pracně se zvednu, ale to už je zase u mě.
Máchne vítězoslavně rukou a já jsem znovu na zemi. Nevím, co udělal, ale mám dojem, že mi celé tělo hoří.
Rozkřičím se bolestí a vztekem.
,, Zajímalo by tě, co dělám? Vařím ti krev v žilách. " usměje se sladce.
Pokusím se vyburcovat alepoň zlomek té síly, kterou jsem předtím vládla, ale přes bolest se nemůžu soustředit.
,, Já vím, já vím, Enaia tě chce, bla bla bla... A dobře, nezabiju tě... Ale garantuju ti, že si budeš přát...... abych to udělal. "
Řekne s důrazem na každé slovo.
Tělo mi zachvátí další bolestivá křeč, ale i přesto se snažím postavit.
Selhávám.
,, Jaký je to pocit? Cítit, jak umíráš... Stejně jako ten parchant Kaar.." zasměje se.
Vztek ve mě přímo přetéká, zavrčím a znovu se pokusím vyškrábat na nohy, abych mu ten zatracený úsměv mohla vyříznout z obličeje.
,, A a a..." Zavrtí hlavou a pokynutím ruky mě srazí k tvrdé zemi. Znovu.
A znovu.
A znovu.
Snažím se zůstat silná, ale cítím, že už to dlouho nevydržím.
,, Zabiju.... Tě...... Ty zmetku" podaří se mi ze sebe dostat.
Očekávám nějakou reakci- smích, vztek... Ale ne naprosté nevšímání.
,, Víš co je vtipné? Kdysi dávno... Někoho miloval... Chtěl se pro ní obětovat, ale.... No, nepovedlo se mu to. Ale jsem rád, že to konečně dokázal. Ovšem, mám kvůli němu teď zlomené srdce... Chudáček můj Killian... Bude mi chybět..." setře si slzu, která tam vlastně není.
,, Co? " vydechnu vyčerpaně.
,, No, divila by ses, ale nejmenoval se vždy Kaar. To jméno mu dala Enaia. Dřív se jmenoval Killian. " řekne, jako by to věděl každý.
Já to ale nevěděla.
Killian....
Náhle se zatváří, jako by přišel na něco úžasného.
,, Všimla sis, že kolem tebe všichni umírají? Všichni koho jsi milovala... Tě opouštějí... " nakloní se k mému uchu, a ačkoliv se snažím odtáhnout, uslyším: ,, Ale tímhle to teprve začíná... Najdu a osobně zabiju každého, koho jsi kdy znala a milovala..."
Roztřesu se a začnu na něj křičet. Ale jen se směje, víc a víc..
Když mi to dojde.
Nebyl to vztek, ani smutek...
Bylo to odhodlání.
Odhodlání pomstít Kaara, ochránit těch pár lidí, kteří mi zbyli..
Odhodlání.
Přestane se smát - všimne si změny mého výrazu.
Začne sesílat víc a víc kouzel, když si uvědomím, že už nic necítím. Necítím bolest.
A když ode mně začne zděšeně odstupovat a zeptá se: ,, Co jsi zač?! " , pohlédnu na své tělo. Září jemným zlatavým světlem.
A já si uvědomím, že ta moc, kterou jsem cítila dříve, byl jen nepatrný zlomek toho, co dokážu. To proto, že jsem ji ještě neovládala- ale teď, když už jsem ji kontrolovala....
Namířím na něj svou dlaň, načež se sveze na kolena.
,, Amy.... Prosím...." zašeptá hlasem naplněným strachem. Na chvilinku v něm uvidím toho Iana, kterého jsem znala... Na kterém mi záleželo.
Ale jen na chvilinku.
A když mu položím dlaň na srdce, ucítím jeho poslední úder.
*****

Dívám se do Ianových prázdných, mrtvých očí, a přemýšlím, o tom, co jsem si kdysi slíbila.
Jak jsem se zapřísahala, že nikdy nebudu jako moji nepřátelé. Že budu vždy ta lepší....
Tohle nebylo 'lepší ' .
To byl pravý opak.
Zavrtím hlavou. Ian byl zlo. Udělala jsem správnou věc.
Otočím se, chci už tohle místo opustit, když si všimnu zkrvaveného vaku. Hrkne ve mě a já ucítím, jak mě v očích začnou pálit slzy. Ale něco ve mě to prostě musí udělat.
Musím vidět, co jsem způsobila.
Třesoucíma se prstama opatrně odhrnu starou látku a zůstanu na místě jako opařená.
To není Kaarova hlava.
Ian blafoval.
A to znamená, že Kaar je možná stále naživu.... A že je pořád u Enaii.
Na tváři se mi objeví krutý úšklebek a postavím se, nabitá novou silou. Nabitá touhou... Touhou po pomstě.
Zabiju Enaiu i kdyby mě to mělo stát život. A i kdyby Kaar byl skutečně mrtvý... Přivedu ho zpět.
Prorože všechny mé zábrany padli.
Už byla jen moc.
Já už byla jen moc.

Enaio... Tentokrát se nebojím.