Sacrifice (cz)

Unesená

Jsem v nějaké jeskyni. Brrrr. A je tu pěkná zima. Skoro nic nevidím! A kde je Kaar? Celá se třesu. Bojím se, co se mnou udělá. Zabije mě? Bude mě mučit? Bože , bože , bože! Tak jo, musím přemýšlet. Kde je východ?  Kolem mě je šero, ale žádné světlo, které by odněkud vycházelo. Bez delšího rozmýšlení se rozběhnu ani nevím kam. Ale  tma houstne. Jdu špatně. Vracím se a rozbíhám se na druhou stranu. Taky tma! Co budu dělat?

,, Ahoj, zlato'' uslyším pobavený hlas a prudce  se otočím, až mi vlnité vlasy narazí do tváře. Kaar. 

,, Co po mě chceš?!! '' procedím mezi zuby a snažím se zakrýt strach, který mám.

,, Nic moc. Vlastně skoro nic. Nejdřív jsem tě měl zabít hned, ale rozkazy se změnily. Mám tě přivést pánovi až objevíš úkryt mostu . Takže teď mi jsi k ničemu. Jsi tu vlastně kvůli mému rozmaru. Víš jak miluju dobrou zábavu. Jak se asi budou kamarádi tvářit, až zjistí, že jsem tě unesl? A teď to nejlepší. Co asi řeknou na to, že buď Ian nebude mrhat časem, nebo tě zabiju? Nebudou tušit, že tě nemám zabít teď. Ian konečně pochopí, přidá se a tebe si zabiju potom. Dokonalá budoucnost nemyslíš? '' plánuje si Kaar. Můj strach se mění ve vztek.

,, Co chceš po Ianovi?! Jak vůbec znáš jeho jméno?!''  řeknu naštvaně.

,, Ale ale zlato, snad jsem tě nerozčílil. Nezapomeň, že zabít tě sice nesmím, ale kdyby mi, řekněme ujela ruka '' prohodí, vytáhne dýku a přiloží jí na ránu , kterou mi způsobil . ,, Nikdo by nic nenamítal.'' řekne a zabodne mi jí přímo do zranění! Zařvu bolestí a stisknu si ránu. Klopýtnu, opřu se o stěnu a snažím se zadržet slzy, které se mi hrnou do očí. Jen co se trochu vzpamatuju, bez rozmýšlení se rozběhnu pryč.

,, Ale drahoušku, přece bys nekazila zábavu ne?'' usměje se, když se k mé hrůze objeví přímo přede mnou, ,, Navíc zrovna mám v plánu tě jim ukázat'' řekne a mě znovu pohltí temnota.

Připadá mi, jako bych udělala salto, a najednou je vidím. Sam, Beu, Marissu i Iana! Ale necítím vlastní tělo! Podívám se na své nohy, ale nejsou tam! Co se to děje? Rozhlížím se kolem sebe. Vidím tentýž les, ve kterém jsem ještě před asi půl hodinou byla. Náhle ucítím šimrání po celém těle. A uslyším zděšeně výkřiky.

,, Amy! Proboha! " slyším volat Marissu. Chci se k ní rozběhnout, ale nemůžu se pohnout z místa! Vidím jejich zoufalé obličeje. Vtom přede mně předstoupí Kaar

,, Iane, máš čas.Buď ty nebo ona'' prohodí a ukáže na mě.

,, Víš , co Iane ? Zahrajeme si hru. Řekni část těla a do tý, kterou řekneš , jí zabodnu můj krásný nožík, ano? Chceš vidět jak umírá, nebo přijmeš? Vyber si.'' řekne a zvedne do vzduchu nějakou dýku a přiloží mi jí k hrdlu. Sakra , sakra mysli! Mysli! Musím něco udělat! Zavřu oči a usilovně se soustředím. Veškeré své odhodlání vyšlu k ruce, která náhle vystřelí do vzduchu, odrazí Kaarovu dýku a poté se bleskurychle s dýkou v ruce rozběhnu od Kaara. Ten se na mě překvapeně podívá. Je vidět, že je vyvedený z míry.  Já to dokázala!

,, Jak chcete '' řekne Kaar a najednou se Marissa zhroutí na zem. Všichni se k ní hned rozběhneme.

,, Marisso! Marisso! Co je s tebou! Prober se! '' voláme jeden přes druhého. Neprobírá se!

,, Co jsi jí to udělal?!! '' křikne Bea na Kaara. Očividně toho má dost.

,, Už se nevzbudí. Řekněme, že než jsem na ní hodil dýku, tak jsem jí předtím namočil do jednoho velice účinného jedu. A jediný kdo má lék, jsem já. Takže pa pá malá Marisko.'' Usměje se radostně Kaar.

Tak to teda ne!

,, Copak, chceš mě donutit abych ti dal ten lék? Tak si pro něj pojď'' řekne a vytáhne malou lahvičku. A já jdu.