Sacrifice (cz)

Painful memories

Teď už mě opravdu zabije.

Plameny se na malý kousek rozevřou a Enaia jimi projde. Je mi, jako kdybych ji viděl poprvé. Srdce mi začne zběsile bít a rozhlédnu se kolem sebe. Odsud se živý nedostanu.

Enaia zvedne hrdě bradu a autoritativním tónem prolomí ticho narušované jen praskáním ohně.

,, Čekala bych, že za těch pět set let, která jsme spolu strávili, už ses poučil. Zradil jsi mou důvěru. A zradu neodpouštím. Přesto ti dám poslední šanci vybrat si správně. Takže... Co to bude? Život jako dřív, neomezený a divoký, nebo bolestivá smrt? Tu ubohou smrtelnici stejně nezachráníš. Tak proč zbytečně ničit tak krásnou tvářičku? " ušklíbne se a dlaní mi přejede po tváři. Mám co dělat, abych jí nezabil.

Nenávidím jí. Ale je příliš mocná. Nemůžu se jí postavit bez plánu. A ten teď už mám.

,, Vrátím se k tobě. Byl jsem hloupý, poblouzněný. To už je pryč. Omlouvám se, Mennoa. " záměrně jsem použil strarověký výraz pro vládkyni, paní. Tak jsme jí všichni museli oslovovat.

Z těch lží, které jsem vyslovil, se mi chce zvracet.

Enaina tvář se rázem promění. Teď vypadá nesnesitelně samolibě.

Nikdy nepochopím, jak jsem jí někdy mohl odpustit to, co mi udělala. Možná jsem jí to opravdu ani neodpustil, ale pohřbil jsem to hluboko v sobě. Viděl jsem co dělala lidem, kteří si opovážili zpochybnit její rozhodnutí a činy. Roky je mučila. Nechtěl jsem dopadnout stejně. Náhle se mi zatočí hlava a já uvidím něco, na co jsem se celá staletí snažil zapomenout.

Krev.
Všude je krev. Slyším bolestné výkřiky. Pronikají mnou až do morku kostí.
A potom uvidím ji.
Nemůžu se pohnout. Odmítám tomu uvěřit. Tohle nemůže být pravda. Ne. Ne.... Ne... Prosím ne!! Pocítím mučivou bolest.
Ona jí opravdu zabila.... Hroutí se mi svět. Hroutím se já. Svezu se k jejímu tělu a vezmu ji do náruče.
Slzy mi tečou proudem a přeji si zemřít, jako ona, jen abych už necítil tu trýznivou bolest.

Prudce se nadechnu a vrátím se do reality. Na tváři ucítím slzy. Ta mrcha....!!!!

,, Jenom jsem ti musela připomenout,co se stane, pokud mi lžeš. Ale sám moc dobře víš, že tentokrát bys nevyvázl tak snadno."

,, Ano, vím to, Mennoa." přinutím se říct, ale jsem si jistý, že ví, jak jsem naštvaný. Ta mrcha... Vyvolá mi vzpomínky jen tak aby mi ,,připomenula", co stane?! No to určitě. Bude mě mučit a pak se bude ospravedlňovat, že mi jen chce připomenout, co se stane.

,, Je mi to moc líto, ale doufám, že chápeš, že to, co jsi udělal, se nemůže obejít bez povšimnutí. Potom by se vytratil všechen řád. Budu tě muset potrestat. "