Něco na ní bylo... už od začátku

Kapitola 8. - První večere

Soňa a Maty se vrátili zrovna, když jsme balili věci z pláže, řekli nám, že kousek od pobřeží menší otevřený bar a pokud půjdeme ještě dál je tam i restaurace a nějaké vodní atrakce. Potom jsme se vrátili do apatmánu. Jeden po druhém jsme se šli osprchovat od soli a pak jsme byli rozhodnutí se jít podívat co je nahoře na kopci, kde bydlíme. Už u příjezdu jsme si všimli několika restaurací a menšího obchodu. Podle Googlu vím, že kousek odtud je město, kam můžeme zajet. 

Nicméně dneska jsme se schodli, že už nikam nepojedeme a jen jsme se šli podívat po okolí, holky skočily pro nějaké základní věci k jídlu, ale pečivo nebraly s tím, že ráno tam zajdeme před snídaní. 

Po návratu na pokoj šly vybalit nákup a pak jsme šli vybalovat kuchry, na které jsme se předtím vykašlali. Upřímně s dvojčaty na pokoji jsem si připadal jako zpátky na dětským táboře. 

Kolem osmé jsme byli domluvení, že půjdeme na večeři do jedné restaurace nahoru. Nachytali jsme se a vyšli. 

Všichni jsme si obejdanali, holky si k tomu objenaly koktejl a my s klukama pivo.

„Tak na tu dovolenou!" zvolal Vojta a všichni jsme si přiťukli. Atmosféra byla fajn, ale na všechny trošku doléhala únava z celé té cesty. 

„Dáme si ještě jeden koktej?" zeptala se Míša, když nám odnášeli dojezené talíře.

„Ty chceš abych se skácela z toho kopce až dolů k moři?" zeptala se Aurora a Míša si dala ruce ruce do obraného gesta.

„Byl to jen nápad." 

„Hele dneska už ne." řekla Emma. „Bylo toho hodně."

„Souhlasím." přikývla Soňa. Zaplatili jsme a šli jsme zpátky. Abycho se dostali k našemu apartmánu museli jsme přejít cestu, na které nebyl přechod. Čekali jsme než přejede auto, když Aurora špatně došlápla na hranu chodníku a noha ji sjela do nějakého bodláku, nebo co to bylo.

„Auu... Sakra." reálně tu byl jeden jediný bodlák. Pavel a Vojta jí pomohli na druhou stranu, kde si sedla na kámen. Pavel si dřepnul a na tu nohu se jí podíval.

„Nic to není. Máš tam jen pár bodláků, vyndám ti je."

„Ano, pane doktore." zaubila se na něj. „Klidně už jděte... Nemusíte tu čekat." šli jsme tedy napřed, i když mi neušlo, že se to Vojtovi úplně nelíbí nechat je samotný. Bylo  už několikaletou nevyslovenou kauzou, že se Aurora líbí oběma bratrům, ale ani jeden jí to nikdy neřekl a ani jeden si nebyl schopnej s bráchou o týhle věci promluvit. Byl jsem celkem rád, že tohle životní období se mě a Matějovi vyhnulo. 

Když jsem byli s Vojtou na tech pár minut sami v pokoji zkusil jsem na tohle téma navázat.

„Hele, napadlo tě někdy mu to říct?"

„Komu a co?" 

„Pavlovi? Že bys chtěl Auroru?"

„To nejde, když ji chce taky." povzdechl si a sedl si na postel.  „A nebavme se o tom. Nemám na nějakou takovou konverzaci náladu."  To jsem repektoval. Navíc se vrátil Pavel, takže se o tom už bavit nešlo. 

Ráno jsem tady z té naší trojky byl vzhůru první. Oblík jsem se a šel do obýváku abych kluky nevzbudil. V kuchyni už byla Soňa.

„Ranko." mávla na mě.

„Ahoj."

„Chystala jsem se pro to pečivo, jdeš taky?"

„Jo proč ne." 

„Dobře." usmála se a na nějaký kus papíru napsala, že jdeme pro pečivo. Dneska jsme šli jen do pekárny, která byla nedaleko. 

„Tak... jaká byla první noc v novém?"

„Spal jsem jak zabitej. Po tom řízení."

„To mi povídej. Já včera nevěděla čí sem... No a co Emma?" Ta otázka mě překvapila.

„Co s ní?"

„No tak jel si s ní sám několik hodin v autě, když odečtu Pavla, jaká je?"

„Emm nevím normální holka. Není takový střevo jak Míša." 

„Hmm nic víc?"

„Co víc, co chceš slyšet?"

„Chci vědět, co ta holka v sobě má, žes jí po pár hodinách známosti pustil za volant." Na odpověď nekčekala a vešla do pekárny. Zavrtěl jsem hlavou a neřešil to. Nakoupili jsme a pak šli na zpáteční cestu a já byl rozhodnutej začít o něčem jiném než o Emmě.

„Co Aurora měla tu nohu v pohodě?"

„Jo, nic to nebylo." přikývla Soňa. „Jediný kdo z toho nebyl v pohodě byl Pavel a Vojta... měli by tenhle neuskutečněnej milostnej trojúhelník konečně vyřešit."

„Mě to říkat nemusíš, ale oni jsou oba tvrdohlaví jak mezci."

„Hmm a Auri tomu moc nepomáhá."

„A koho z nich by chtěla?" zeptal jsem se narovinu a Soňa pokrčila rameny.

„Upřímně nevím, já bych si vsadila na Vojtu, ale myslím, že si to nechce dovolit aby neranila Pavla a nebo je to opačně." pokrčila rameny a odemkla dveře. V kuchini nás přivítala Míša, co si dělala kafe a pomohla nám nachystat snídani. Po chvilce vylezl i Maty a dvojčata. Ta se však nešla najíst, ale první se rozhodli začít nafukovat paddleboard. 

„Ach jo... Nechcete se první najíst?" zavolala na ně Soňa.

„Ne!" zahučel jeden z nich. „Jakmile si sednem, tak se už nezvednem." 

„To je taky pravda." uznala Soňa a napila se kávy.  „Aurora s Emmou ještě spí?"

„Emma jo." řekla Míša a v ten moment klukům s docela hlasitou  ránou spadla pumpička. 

„Asi dlouho nebude." konstatoval jsem.

„To ji neznáš, jí fakt nevzbudí nic. Na lyžáku jsme si z ní dělaly srandu, že až jednou bude mít děcko tak jí umře hlady, protož až jí bude plakat tak ho ve spánku neuslyší." sotva tp Míša dořekla, ozvala se z chodby Aurora, kterou kluci evidentně vzbudili. 

„Co to sakra děláta? Hned po ránu?! Musíte dělat takový kravál!" po chvilce dojde k nám ještě v pižamu a dá si do pusy kousek salámu. „To jsou hrozní blbci." zamumlala. „Takový kravál hnedka po ránu." 

„No jo, naší Růženku to vzbudilo." rýpnul si brácha.

„Dej mi pokoj." zavrčela na něj Aurora. V tom se otevřely balkónový dveře a vešla sem Emma. 

„Dobré ráno." usmála se a sedla si vedle Míši.

„Dobré. tys to brala přes balkón?"

„Jo." přikvla. „Když jsem viděla, že tam kluci nafukují to prkno ta se mi nechělo je přeskakovat."

„Hmm to se ti nedivím." zabrblala Aurora. „To je takový Pat a Mat na život."

„Víš, že tě slyšíme?" ozvali se kluci.

„A víte, že mně je to úplně jedno? Jste si mě vzbudili tak si to vyžerte."

„Oni tě vzbudili?" podvila se Emma a já na ni překapeně hleděl. 

„No představ si... Chceš mi říct, že tebe ta rána pumpou nevzbidila?" ptala se Aurora

„Jaká rána?" ptala se Emma a Míše se zasmála.

 „Jsem vám říkala, že jí to nevzbudlo."

„Počkej chceš mi říct, že si neslyšela tu ránu ani ten kravál, když jsem je za to seřvala?"

„Ne, Já mám tvrdý spánek. Beztak jsem byla ještě někde v zemi za zrcadem." mávla Emma rukou a natáhla se pro kousek pečiva.