Něco na ní bylo... už od začátku

Kapitola 22.- Pokus o rozhovor číslo 2

Vyrazili jsme na večeři a panovala tu dobrá nálada. Většina si prohlížela fotky z celé dovolené a smáli se. Já a Emma jsme po sobě sem tam koukli, což byli jednak strašně super a druhak úplně na hovno. Nemohl jsem na ni totiž koukat pořád a to mi vadilo. Do toho tu máme náš super detail. Nic jsme si nevyříkali. Takže jsme v ještě horší situaci než před dnešním ránem.

I když zase na druhou stranu mě uklidňuje, že mi nedala jenom kvůli chlastu. Celkem mi to zvedá ego. Klidně se to mohla snažit zakecat a hodit celý včerejšek na alkohol, ale neudělala to. 

Chvilku po jídle jsem odešel na zachod a když jsem si myl ruce vešel tam Pavel.

„Hej!" došel ke mě a sťouchl do mě. „Vyříkali jste si to? Všechno je dobrý? Emma vypadá, že je v pohodě"

„Kámo... ne. Nevyřešili jsem to a místo toho skončili u ní v pokoji." 

„Ty vole... ty máš holku!" Poplácal mě po rameni, ale mě to zarazilo a Pavel pokračoval. „Normální živou holku."

„Pavle my-" nevěděl jsem co říct. Vztahu s Emmou bych se nebránil i když byla o 6 let mladší, byla... byla skvělá. Veselá, vtipná, hezká a ještě k tomu jsem se s ní dokázal pohádat i smát zároveň, ale... „Je to Míšina kamarádka, Pavle." 

„Soňa byla taky... kámo jestli si necháš upláchnout holku jako je Emma, tak seš idiot." Vrátili jsme se ke stolu a já nad tím co mi Pavel řekl dost dlouho přemýšlel. Byl bych fakt kterén, kdybych to světlovlasé sluníčko s jiskřičkami v očích nechal uletět. 

„Řekli jsme si, že si ještě uděláme pár fotek dole na pláži." řekla Aurora. „Teď už tam moc lidí nebude, navíc bude i zapadat sluníčko. Budou to hezké fotky."

„Jo?" ptal se Vojta a Aurora do něj šťouchla

„Jo!" všichni jsme se zasmáli po zaplacení jsme se vydali zase dolů po schodech. Emmu si u sebe neustále držela Míša, ale tím, že šla pár schodů přede mnou jsem měl dokonalé zorné pole. 

Holky udělaly několik fotek, pár jich bylo i společných, ale naštěstí jsme se tu nezdržovali zas tak dlouho. Když jsme se zase vraceli nahoru zazvonil Emmě mobil.

„Sakra to je ségra. To bude na dýl... Emm já pak dojdu." otočila se zamířila zase dolů na pláž Míša to neřešila a šla dál nahoru jako všichni, kromě Soni. Ta za mnou došla a za paži mě odtáhla kousek bokem od schodů. 

„Co je?" nechápal jsem.

„Hodláš něco udělat, že jo?"

„Udělat co?" nechápal jsem.

„Viktore noták už toho tančení okolo horký kaše bylo dost nemyslíš? Copak je to tak těžký si přiznat, že se ti Emma líbí a že ses do ní během těch pár ní zamiloval?" hleděl jsem na ni, ale uvědomil si, že to upřímně nemůžu popřít. 

„Soňo to není tak jednoduchý, nevím jestli ti Pavel něco vyžvanil, al-"

„Pavel? Prosím tě pokud ví něco co já ne, tak mi to teda neřekl. Viktore jak dlouho se známe? Od začátku jsme viděla, že se ti Emma nějakým způsobem dostala pod kůži. Začla jsem to sledovat už od prvního dne, co jsme přijeli a jestli se mezi vámi už něco stalo, jako, že evidentně jo, tak je to jen důvod k tomu za ní jít."

„Soňo. Je to Míšina kamarádka. Míša by nás oba roztrhla a mimo to... její 19, je mladá, proč by chtěla být s někým kdo už má dost povinností a nemá každý týden v pátek čas brát ji někam na diskotéku do baru." Soňa nakrčila obočí.