Prodána Hydře [ ff Clint Barton]

Kapitola 5.

Simona: „ Haló?. Halóóóó?! Je tu někdo"?
Najednou velká rána a za tebou se rozsvítí světlo.
Potichu a vistrašeným hlasem říkáš: „halo"?
?: „ jsem rád že jsi zpět"
Simona: „ kdo to řekl"?!
?: „ ty mě nepoznáváš"?
Simona: „ né, měla bych"?
Ten hlas se fůrt otáčí kolem tebe.
?: „ to jsem přece já Pierce"
Najednou stojí před tebou. Snažíš se utéct ale nejde to jako by jsi ztuhla:
Simona: „ co chceš"?!
Najednou slyšíš kroky za sebou:
?: „ Simono"?
Ty ten hlas znáš ale nejsi si jistá jestli je to ten koho si myslíš
?: „ Simono neměla bys tak křičet"
Simona: „ tati"?
Táta: „ ano zlatíčko jsem to já"
Najednou si všimneš že sedíš v tom křesle. V křesle do kterého tě upínaly když ti chtěli vymazat paměť:
Simona: „ c-co se to děje c-co děláte"?!
Táta: „ porušila jsi pravidlo"!
Simona: „ jaké pravidlo. O čem to mluvíš"?
Táta: „ být věrná Hydře!. Vidíš za co si múžeš a za co můžeš jemu"!
Ukáže na místo vedle tebe, někdo tam sedí ale nevíš kdo:
Pierce: „ tak tak je to někdo od vás od Avengers a teď kvůli tobě bude trpět a ty se na to budeš muset koukat"
Brečíš: „ n-ne prosím neubližujte mu prosím"!
Táta: „ bohužel je pozdě a můžeš si za to jen sama"
Ten dotyčný začne křičet.

Simona: „ néééé"!. Probudíš se celá zpocená a rychle dýcháš. Dojde ti že to byl jenom sen ale zároveň to bylo tak reálné. Podíváš se na Nat jestli jsi jí náhodou nevzbudila ale naštěstí ne tak si lehnež splátky a koukáš se do stropu a přemýšlíš nad tím snem. Po nějaké době se podíváš na hodinky a vidíš že je 6:48 tak vztaneš a jdeš do kuchyně . Když dojdeš do kuchyně vezmeš si sklenici a napustíš do ní vodu a jdeš si sednout na balkón. Sedíš a koukáš se na město a začnou se ti vybavovat nějaké vzpomínky z dětství: „ nechytíš mě nechytíš" vidíš tě i s tátou hrajete na hoňku. „5.4.3.2.1. předpikolou za pikolou nikdo nesmí stát nebo nebudu hrát už jdu" hrajete na schovku a ty se schváváš ale stejně tě najde. Máš pár ještě takových vzpomínek a začne ti stékat slzy po tváři tak si je utřeš.

Wanda: „ co tady tak brzo děláš"?
Leknutím upustíš sklenici která se následně rozbije.
Simona: „ promiň moc se omlouvám nechtěla jsem ji rozbít" zbíráš střepy ze země a Wanda jde k tobě: " nemusíš se omlouvat a ukaž pomůžu ti"
Simona: „ né to je dobrý já to uklidím"
Wanda: „ nech toho pomůžu ti"
Simona: „ dobře děkuju"
Wanda: „ promiň nechtěla jsem tě tak vylekat"
Simona: „ to je dobrý nečekala jsem že někdo je vzhůru"

Střepy jste měli sezbírané a šli jste je vyhodit.
Wanda: „ ale neodpověděla jsi my"
Ty se jen na ní nechápavě podíváš:
Wanda: „ ptala jsem se tě co tady tak brzo děláš"
Simona: „ aha promiň. No nemohla jsem už spát tak jsem vztala" šla jsi zpátky na balkón sednout a Wanda šla rovnou za tebou.
Simona: „ je tu pěkný výhled"
Wanda: „ jo to je sem chodím když se chci trochu uklidnit a nad čím si tady přemýšlela"?
Simona: „ tak trochu tě nechápu"?
Wanda: „ stala jsem tam asi 5 minut než jsem na tebe promluvila byla si jak zamýšlená a ty jsi taky brečela"?
Simona: „ co nebrečela jsem a nebyla jsem zamýšlená jen jsem se kochala výhledem" samozřejmě že jsi zase lhala:
Wanda: „ dobře jen jsem se zeptala"
Clint: „ co vy dvě tady tak brzo"?
Obě dvě se na něho otočíte ale ty se hned otočíš zpátky:
Wanda: „ povídáme si a jak tak koukám tak si měl trénink že"?
Clint: „ jo máš pravdu. A Simono jak se ti tu zatím líbí"?
Wanda: „ to by i mě zajímalo"?
Simona: „ je to tu pěkné. Kolektiv až na nějaké výjimky je taky skvělý"
Wanda: „ pokud myslíš Sharon tak neboj pokud budeš mít s ní nějaké problémy tak my si to sní vyřídíme že jo Clinte"?
Clint: „ samozřejmě že jo"
Ty jenom kyvneš hlavou