Osud si nevybírá...

Nevyřčené pocity... část první.

Druhý den jsme běželi na lektvary, který vyučuje Křiklan. Dobíhali jsem když v tom mi upadli učebnice. Mávla jsem na holky ať jdou. Začala jsem je sbírat ze země, když v u jsem zahlédla něčí ruku jak mi podává otevřený deník který jsem měla sebou...

Draco: ,,Nevím co to vše má znamenat, ale naše pohledy jsou jiné něž..."

Nat: ,,Co si to... Ty?"

Draco: ,,Takže, o kom si to píšeš..." zeptal se tak vážně a čekal na odpověď.

Nat: ,,To tobě nemusím říkat... dej mi to!"

Natáhla jsem se pro deník, on jej zvedl do vzduchu a já se snažila natáhnout ruce nad jeho hlavu. Najednou jsem si uvědomila, že jsme od sebe jen pár centimetrů a nejspíš to zarazilo i jeho. Jakoby se čas zastavil, koukali jsme si do očí a já uviděla jak pohledem sklouzl k mým rtům. Najednou se na mě podíval, odtáhl se a řekl mi... ,,Příště si víc hlídej věci." A spolu s mým deníkem odkráčel. Já dobíhala hned za ním a volala na něj. Když v tu jsme stáli ve dveřích od učebny a ho držela za ruku. On se otočil a já ho prosila ať mi deník vrátí. On mi ale jen odpověděl ,,Až mi řekneš o kom to je..." otočil se a chtěl jít dál, já ale nechtěla jít bez deníku a tak jsem po něm skočila. To ale nečekal a oba jsme se skutáleli k zemi. Najednou jsme uslyšely...

Křiklan: ,,Slečna Lupinová a pan Malfoy, děje se snad něco?"

Ginny: ,,Nat?Jsi celá?"

Pansy: ,,Okamžitě z něj slez!"

Nat: ,,Vrať mi to!" Podívali jsme se na sebe a já na něj šeptla.

Draco: ,,Ani za nic!" Usmál se.

Křiklan: ,,Pomozte jim..."

Draco: ,,Slezeš ze mě ještě dneska nebo?" To už mi příběhl Harry a Hermiona na pomoc.

Potom Křiklan pokračoval v hodině...

Křiklan: ,,Jak už jsem říkal vašim spolužákům, budete tvořit ve trojicích Amorův šíp. Recept najdete na straně. 97 a tím, že zbytek třídy už je rozdělený do trojic, Budete spolu s panem Malfoyem a Lenkou. Tak a ať se zbytečně nezdržujeme tak se dejte do práce."

Začali jsme připravovat věci potřebné na lektvar. Malfoy nám četl co máme připravit. Když najednou řekl... ,,Můžeš říct tomu svýmu ať na mě furt nečumí?!" Já se otočila a uviděla jak na něj George kouká, jakoby hlídal, aby se nic nestalo. ,,Není můj... jsme přátelé, může si dělat co chce... co tam máme dál?" Odpověděla jsem mu. Lenka se nahla ke knize a řekla, že nám schází už jen kotlík, ale ten je ve vrchní skříňce a tam nedosáhneme. Podívala se na Malfoye a ten nevypadal, že by se chystal zvednout. ,,Fajn jdu tam, zvládnu to." Řekla jsem naštvaně a zakoulela očima. Prošla jsem kolem George a snažila se ho úsměvem uklidnit, že se nic neděje. Došla jsem až k poličce a snažila jsem se natáhnout pro kotlík. Stála jsem na špičkách, ale stále jsem tam nedosáhla.

Draco: ,,Ukaž, podám to..." ozvalo se za mnou.

Nat: ,,Dobrý už to skoro mám!" Stoupla jsem si na špalík a natáhla se na poličku.

Draco: ,,Proč neuznáš, že potřebuješ pomoc?!"

Nat: ,,Protože nepotřebuju!" Řekla jsem naštvaně. Pro moje štěstí, mi ale podklouzla noha a já věděla, že spadnu. Když v tu jsem ucítila jak mě chytl z nohy a já to jen tak tak vybrala.

Draco: ,,Potřebuješ..." podíval se a podal mi ruku.

Nat: ,,Fajn..." natáhla jsem se a on mě chytl kolem pasu a sundal mě. Potom se natáhl a sundal kotlík. Podíval se na mě a odhrnul mi vlasy. Usmál se a řekl...