Osud si nevybírá...

Bubák na každém rohu... část první.

Nat: ,,Zástupkyně ředitele? On je tu někdo nový?"
Lupin: ,,Nebylas tu dva měsíce Nat... a to že jsi odešla začlo řešit ministerstvo. Myslí si že to ty pomáháš Voldemortovi..."
Nat: ,,JÁ?!" Řekla jsem nechápavě.
Lupin: ,,Právě proto sem dal Popletal jednu od nich... Dolores Umbridgeovou... Buď opatrná Nat. Bude tě hlídat... nedávej jí záminku jasný?!"
Já kývla a ještě chvilku jsme si povídali, nakonec jsem se ale omluvila a řekla jsem že musím za ostatními, že dlužíme vysvětlení jim. On mě objal na rozloučenou a já šla k nám na kolej. Tam všichni seděli a přišlo mi jakoby se trochu hádali. Harry se snažil situaci klidnit, ale když jsem vešla do místnosti Mattheo na mě hned křikl.
Mattheo: ,,Tak mluv! Kdes byla! Proč jsi nenapsala a hlavně jak je možný že o tobě Harry věděl a já ne!" Já k němu opatrně přišla a chytla ho za ruku.
Nat: ,,Nikdy jsem ti nechtěla zlomit srdce, ani ti ublížit a proto jsem ti to nemohla říct... riskovala bych tím."
Mattheo: ,,Kecy! Kdyby to tak bylo neodešla bys beze slova!"
Nat: ,,A tak co je tohle?!" Ukázala jsem mu lahvičku s lektvarem abych mu dokázala že říkám pravdu.
Draco: ,,To je ten lektvar?" Zajímal se a já kývla.
Nat: ,,Přesně... takže si nech ty kecy že mi na tom nezáleží... celou dobu jsem se snažila sehnat vše abych ti pomohla..."
Křikla jsem a on se sebral a odešel. Nechápala jsem co se mezi námi zase děje. Jasný chápu je naštvaný, ale čekala jsem jinou reakci na ten lektvar. Podívala jsem se na Draca a on jen pohodil hlavou a naznačil mi zda můžeme jít stranou. Šli jsme ke mě a já se ho ptala zda ví o co jde. On mi říkal jak ho to sebralo když jsem zmizela. Prý se hodně uzavřel a kolikrát se vracel od rodičů pozdě nebo dokonce až po pár dnech. Něco se s ním děje, ale měl by vědět že na to není sám. Draco se poté ptal proč jsem lastně zmizela a já mu zkoušela vše vysvětlit.
Draco: ,,Takže ti pomohla moje matka?"
Nat: ,,Ano... prosila jsem jí ať vám nic neříká dokud neuznám že je ten správný čas."
Draco: ,,Vážně si myslíš že ho může Harry porazit?"
Nat: ,,Vím to... má něco co nikdo jiný... a pokud budeme mít na naší straně i Matthea může nám to dát výhody. Já můžu taky hodně pomoct."
Draco: ,,Ty? a s čím?"
Já se jen usmála a rozhodla jsem se o svém tajemství zatím pomlčet. Chvilku na to nás rušil Harry který nás prosil zda půjdeme dolu. Ostatní chtěli taky slyšet víc a tak jsme zbytek večera strávili vyprávěním a objasňováním věcí. Druhý den ráno mě čekal budíček v podobě táty, který mi přišel oznámit že se mnou chce mluvit Brumbál.
Společně jsme s ním mluvili o všem a on mě vyslechl. Usmál se a řekl ,,Naložila jste si toho na svá bedra hodně slečno, ovšem mou podporu máte stejně jako tu vašich přátel. Měla byste ale být opatrná, jsou mezi námi tací, kteří nestojí o to co vy... jsou schopni udělat mnoho aby vám váš plán překazili. Dávejte si proto prosím pozor." Já jen kývla a poděkovala mu. Vyřešili jsme mou absenci a já souhlasila že budu chodit pomáhat do skleníku a Hagridovi bych vše dohnala. Poté jsem šla pomoci tátovi a on se mě najednou zeptal na Matthea. Ptal se jak to mezi námi je a já mu jen odpověděla ,,Nejsem si jistá..." on mě pohladil a usmál se se slovy ,,Čas vše zahojí uvidíš..." kolem oběda jsem se vracela na kolej a najednou jsem narazila na postarší profesorku. Vypadala jak přeslazený růžový dortík, až na to že jakmile promluvila došlo mi, že zas tak sladká nebude. Povýšeně se na mě podívala a řekla ,,Vy budete Lupinová že ano?" Já jen kývla a už teď mi bylo jasné že jsem se dostala do maléru. On měřen pobídla ať jdu s ní a já tedy šla. Vešla jsem do jejího kabinetu, který byl celý jako kočičí útulek. Přes to všechno mňoukání jsem se skoro nesoustředila to že na mě mluví.
Nat: ,,Pardon..." omluvila jsem se, jelikož jsem přeslechla co mi říkala.
Umbridgová: ,,Ovšem... Říkala jsem, že jste zameškala mé hodiny a tudíž pokud se nedoučíte látku nebudu vás moc pustit ke zkouškám NKŮ"
Nat: ,,Nemusíte se bát, vše se doučím..."
Umbridgová: ,,Určitě? Slyšela jsem že máte mnoho práce s dodáváním informací... vy víte komu..." řekla vážně a já ji odměřeně odpověděla...
Nat: ,,No dovolte? Nevím kde jste to slyšela, ale není to pravda..."
Umbridgová: ,,Měla byste vědět slečno, že jestli něco nestrpím, tak to jsou lži."
Nat: ,,Chcete říct že lžu?!" Řekla jsem trochu naštvaně.
Umbridgová: ,,Já neříkám nic, jen vám radím jak se chovat. A být vámi poslechnu, než si ublížíte."
Řekla a poté mi poukázala mohu odejít. Já naštvaně opustila kabinet a cestou jsem potkala Draca, ptala jsem se na Matthea když najednou se objevil přímo před námi. Koukal na nás a já věděla na co myslí.
Nat: ,,Ne... ani na to nemysli... mám toho všeho tak akorát dost! Oba! Nahoru!" Ukázala jsem k Nebelvíru a společně jsme došli ke mě. Stáli tam a koukali co bude.
Nat: ,,Chápu jsi naštvaný, právem... ale nemůžeš se mi furt vyhýbat. Musím ti říct dost věcí a..."
Mattheo: ,,Draco mi to řekl..."
Nat: ,,To jako fakt?... dobře... to je vše? nezajímá tě to? Prostě se mi budeš vyhýbat."
Mattheo: ,,Nat já se ti nevyhýbám jasný... já, jen prostě teď nemůže... mám něco na práci." Řekl a byl na odchodu.
Nat: ,,Fajn... tak jsi jdi. Až budeš chtít mluvit, víš kde mě najdeš..." řekla jsem naštvaně a uviděla Dracův výraz.
Draco: ,,Já se nesměju..." snažil se, ale já věděla že se směje.
Nat: ,,Moc vtipný... to na mě bude naštvanej takhle dlouho?!"
Říkal ať mu dám čas a tak jsem ho poprosila zda by mi nepomohl s pár listy než přijde Harry. Pročítali jsme stránky kouzla a snažili jsme se přijít na to proč je mezi Harrym a Voldemortem takové spojení. Když přišel Harry tak jsme hledali společně, ale po pár hodinách jsme byli tak vyždímaní že jsme se nakonec rozhodli jít ke třem košťatům. Potkali jsme tam profesora křiklana. Povídali jsme si a mi trochu zmínili co hledáme. Když najednou řekl ,,Vyteál... to je to slovo co hledáte." Podívali jsme se na sebe a čekali zda nám řekne něco víc. Ptali jsme se a nejspíš jsme neměli. Jelikož hned poté z hospůdky vypadl beze slova. Bylo to podivné., ovšem pro nás velmi přínosná stopa.
Další dny jsem se snažila dohnat učivo a přežít novou profesorku. Měli jsme hodinu s tátou a já si chtěla promluvit s Mattheem, ale on mě jako vždy odbyl že teď nemůže. Na hodině jsme cvičili Riddiculous. S opravdovým bubákem. Měla jsem strach z toho co na mě ze skříně vybafne. Ale přede mnou bylo dost lidí a tak jsem měla ještě chvilku klid. Když byl na řadě Mattheo zajímalo mě čeho se bojí. Ovšem to co přišlo nikdo nečekal... Přímo před ním se objevil on... Voldemort. Jeho otec, který šel přímo k němu... ovšem byl to bubák, ale vypadal stejně. Mattheo jakoby ztuhl a táta před něj po chvilce skočil aby bubáka odehnal. Celá třída na Matthea koukala a on si toho všiml. Nejspíš zpanikařil a bleskově vyletěl ze třídy. Podívala jsem se na Draca a společně jsme šli za ním. Na chodbě jsem na něj zavolala a on se zastavil.
Nat: ,,Mattheo!" Došla jsem pomalu a nejistě k němu a uviděla v jeho očích strach.
Nat: ,,V pohodě? Mluv s námi..."
Mattheo: ,,Ne... ne není to v pohodě... celá třída-"
Draco: ,,Ser na třídu..."
Nat: ,,Mluv s námi... prosím."
Mattheo: ,,Nechápeš to... jsem stejnej jako on. Přitahuju všechno špatný. Skončím stejně a to jen proto že jsem jeho syn."
Nat: ,,Takhle nemluv, každý má na výběr."
Mattheo: ,,Však ani nevím jak přimět Ari abychom ten slib zrušili... a když by na to přišel otec..."
Nat: ,,O tohle jde?"
Mattheo: ,,Je toho víc... Nat já, táta chce abych zabil Brumbála..." oba jsme se na něj podívali a já nemohla uvěřit tomu co právě řekl. Začali jsme se ho ptát a on nás taky. Když najednou všelijaké ze třídy táta...
Lupin: ,,Jste v pořádku?"
Nat: ,,Řekni to..."
Mattheo: ,,Nat já..."
Nat: ,,Musíme mluvit s Brumbálem..." řekla jsem tátovi a on kývl ať jdeme. Mattheo mu vše řekl a já žasla nad tím jak je celou dobu Brumbál v klidu.
Brumbál: ,,Vážím si toho že jste za mnou přišli ovšem to nic nemění na tom že váš otec chce..."
Nat: ,,Se vší úctou pane... možná byste měl být opatrný..."
Brumbál: ,,Děkuji že si děláte starost slečno, ale věřte mi... zvládnu se o sebe postarat. Větší starost mi dělá bezpečnost pana Riddla. Kdyby se váš otec dozvěděl že jste mi to řekl... nechci ani vědět co by s vámi udělal... bylo mi moudré se možná obrátit na Siriuse co vy na to slečno?"
Nat: ,,Jistě, já... napíšu mu..."
Brumbál: ,,Skvělé, do té doby se snažte dělat jakoby se nic nezměnilo... Nat vás vezme na jarní prázdniny sebou do tajného řádu...tam budete v bezpečí..."
Poté jsme si vyměnili ještě pár slov a nakonec jsme se vrátili na hodiny. Po hodinách jsem šla za tátou a poprosila ho zda by se Siriusem nepromluvil. Nadšený z toho že s námi máte být Mattheo nebyl, ale co řekl Brumbál to platí a tak nemoh nic. Další hodinu jsme měli s tou ježibabou. Ani u svatého Merlina by mě nenapadlo, že právě ve škole čar a kouzel nebudeme moc kouzlit. Harry se s ní začal dohadovat až nakonec za trest měl být po škole... chtěla jsem ho podpořit a tak jsem se zapojila. Ovšem vzešlo z toho jen to že jsem po škole i já. Po vyučování jsme s Harrym čekali ředitel jejím kabinetem. Když jsme se usadili a dala nám za trest opsat dvacetkrát jednu větu trochu jsme se zasmáli. Čekali jsme horší trest... to jsme ale nevěděli co přijde. Celá věta se nám začala vrývat do kůže a ona nás nutila pokračovat. Z kabinetu jsme odcházeli s krvavou rukou a ona se na mě jen s úsměvem otočila a dodala ,,Říkala jsem vám ať si rozmyslíte na čí straně jste slečno..." to mě namíchlo, ale něž jsem stihla něco říct tak zabouchla dveře. Nehodlala jsem to nechat jen tak. Mám tohohle plný zuby. Jsem si jistá že na ministerstvu o jejích metodách nic neví... rozhodla jsem se jí trochu upravit kabinet a tak jsem poprosila dvojčata o pomoc. Oba byli pro a rozhodli jsme se že půjdeme kolem večeře. Čas se blížil a kluci měli všechny potřebné věci sebou. Šli jsme ke kabinetu a čekali až odejde spolu s ostatními na večeři. Když byl vzduch čistý dostali jsme se dovnitř. Za námi se ale najednou objevil Draco, Harry a Mattheo. Začali se ptát o co tu jde, ale já jim jen řekla ať jsou tiše. S dvojčaty jsme umisťování všechny bomby na různá místa a jako poslední jsem chtěla umístit jednu do jednoho šuplíku. Když jsem ho ale otevřela uviděla jsem něco co jsem nečekala...
Nat: ,,Relikvie..." všichni se na mě otočili a nechápali. Mattheo si vzal papá do ruky a prohlížel si ho.
Mattheo: ,,Tohle je rukopis mého otce.. to není možný, kde by k němu přišla..."
Harry: ,,Co tam stojí?"
Nat: ,,Chce napadnout Bradavice... Vypadá to že Umbridgová je ta co mu dává informace..."
Harry: ,,Vyfoťte to někdo... musíme to ukázat-"
Zbytek už jsem ale neslyšela... byla jsem vytočená z toho že mě obviňují a při tom je to jeden z profesorů. Najednou mě Draco stáhl ke zdi a všichni se schovávali. Někdo se blížil ke kabinetu. Najednou tam stála ona a chystala se otevřít šuplík, chtěla jsem ji zastavit. Jelikož by zjistila že tam chybí ten dopis, tak jsem pomocí kouzla zařídila že všechny její obrazy s kočkami popadali na zem. Za mnou se jen ozvalo Mattheovo ,,Kurva..." což doprovázelo Dracovo ,,Nat co blbneš!". Ona si nás hned všimla... a s vážným výrazem se na mě podívala a řekla...
Umbridgová: ,,Co si jako myslíš že děláš?!"
Nat: ,,No co... jen takové menší neškodné žertíky..."
Umbridgová: ,,Jsi snad malé dítě nebo?" Křikla na mě jejím pisklavým hlasem a já se jen s úsměvem podívala a ukázala na zeď, která dřív byla plná koček...
Nat: ,,Kdyby jsem byla, tak bych minula..." řekla jsem a kluci za mnou vyprskl smíchy...
Umbridgová: ,,Tak a dost... mám toho po krk! Se mnou! Všichni!"