Osud si nevybírá...

Jen další hra a city... část druhá.

Nat: ,,Promiň... já, neviděla jsem tě..." řekla jsem a všimla i ho.
Mattheo: ,,V pohodě, Draco říkal, že ráda vrážíš do lidí." Řekl a zasmál se.
Ginny: ,,Kdo je to?"
Nat: ,,Mattheo..." obě vyšli z pokoje a usmívali se na něj.
Hermiona: ,,Ahoj, kde máš zbytek?"
Mattheo: ,,Nat vám to neřekla?"
Ginny: ,,Neříká nám dost věcí..." zasmála se.
Nat: ,,Ostatní nemůžou... takže s námi jde jen Mattheo."
Mattheo: ,,Já jít nemusím pokud nechce..." nenechali ho dořídit větu.
Ginny: ,,Nesmysl, z toho se nevyvlečeš."
Všichni se začali smát a já se nakonec usmála taky. Není to tak, že by mi Mattheo vadil, jen mě naštvalo to jak to Draco dohodl, aniž by to probral se mnou... holky nás popohnali ať jdeme. My jsme s Mattheem šli hned za nimi. Dole na nás už všichni čekali a společně jsme vyrazili do Prasinek. Cestou jsme šli s holkama za Fredem, Georgem a Mattheem. Nedalo mi to a chtěla jsem George vylekat. Rozeběhla jsem se a skočila mu na záda. On sebou cukl jen tak tak mě chytl a vybral to. Začal se smát a já taky. Chvilku mě nesl a potom mě pustil a my šli kus společně. Najednou po Georgovi hodila Ginny sníh. Ten neváhal ji vše oplatit a Fred je samozřejmě následoval. Zůstala jsem tam tedy jen já a Mattheo. Podívala jsem se na něj a byl vážnější. Už je to nějaká doba co jsme se bavili a tak jsem do něj lehce nervózně strčila. On se na mě podíval a stále byl vážný. ,,Ty moc na srandu nejsi viď?" On se na mě podíval a řekl ,,Ale jsem... jen nemám moc náladu.". Napadlo mě vzít trochu sněhu a prohrábnout mu s ním vlasy. Nenápadně jsem s tedy chystala vzít sníh a ještě jsem se ho zeptala ,,Můžu ti ji nějak zvednout?" On se na mě otočil a řekl jen ,,Jak?" V ten moment jsem mu do vlasů už dala sníh a on se jen zastavil a chytl mi ruce. Prohrábl si vlasy a s vážným výrazem řekl ,,Tohle ti přijde vtipný jo?" Já se nemohla přestat smát a jen jsem kývla ,,Kdyby jsi se viděl..." konečně se po chvilce usmál a řekl ,,Fajn, tohle můžeme hrát oba." Vzal trochu sněhu a hodil ho na mě. Já se mu ale stačila vyhnout. Najednou šel ke mě a chytl mě kolem pasu. Vzal mě a donesl mě o kus dál. Tam mě najednou hodil do hroudy sněhu a hrozně se smál. ,,Moc vtipný... uznávám, vyhrál si..." on se jen smál a potom mi podal ruku, využila jsme příležitosti a stáhla ho k sobě. V ten moment jsme byli oba od sněhu on se na mě podíval a usmál se. ,,To bylo podlý!" Já se jen usmála a řekla ,,Nepodceňuj Nebelvír." Potom jsme oba vstali a šli jsme za ostatními. Když jsme přišli ke třem košťatům všichni jsme hned šáhli po čaji abychom se ohřáli. Seděli jsme tam všichni od sněhu, bavili jsme se a smáli se. Jen samotná cesta sem byla zábavná a to máme před sebou ještě celý večer. Když jsme se zahřáli tak jsme si dali pár máslových ležáků a vymýšleli jsme plán na večer. Mattheo na nás chvilku koukal, ale nakonec souhlasil, že se přidá. Šli jsme potom do vedlejší chatky, chodíme tam často, je to spíše pro mladé lidi, je tam karaoke skvělý barmani a hudba stojí za to! My šli s holkami hned na parket, hrála naše oblíbená písnička ,,Talking Body,, tančili jsme společně a zpívali text písně. Ke konci jsme došli k baru a poprosili jsme o pár panáků pro všechny. Donesli jsme je ke stolu a posadili se k ostatním. Kluci se tam bavili o famfrpálu. Příští týden mají zápas, hraje Zmijozel proti Nebelvíru a tak do sebe navzájem pošťuchovali. Když jsme se usadili přerušili jsme je, že si musíme připít. Ginny řekla jen ,,Tak na přátele!" Potom jsme se všichni napili a pokračovali jsme v zábavě. Najednou šel Mattheo k baru a já si všimla, že se tam usadil. Šla jsme tedy k němu a stoupla si vedle něj. On se na mě podíval a já se na něj usmála.
Mattheo: ,,Můžu ti nějak pomoct?" Řekl a usmál se.
Nat: ,,Chtěla jsem se tě zeptat na to stejný... už cestou sem jsi byl myšlenkami jinde. Děje se něco?"
Mattheo: ,,Ne, v pohodě..."
Nat: ,,Mattheo.... Dřív jsme si říkali tolik věcí a teď..."
Mattheo: ,,Teď se mnou sotva mluvíš... no tak Nat... na co si tu hrajeme..." řekl vážným hlasem..."
Nat: ,,Na nic... jsme přátelé nebo ne?"
Mattheo: ,,Nevypadalo to, že bys byla ráda, že jdu s vámi..."
Nat: ,,To není pravda... mě jen naštvalo že Draco vše dohodl a není to tak dávno co šílel, když zjistil, že jsme se..."
Mattheo: ,,Kvůli tomu se mi vyhýbáš?"
Nat: ,,Já jen nechci abychom měli jeden z nás problémy, ale uznávám, chybíš mi..."
Mattheo: ,,A myslíš že ty mě ne... bavili jsme se denně a najednou ze dne na den jsme přestali..."
Nat: ,,Chtěla bych aby to bylo jako dřív..."
Mattheo: ,,V čem je problém?"
Nat: ,,Já ani nevím... asi v ničem."
Mattheo: ,,Takže dobrý?"
Nat: ,,Jo... jen mi slib že se nebudeš prát kvůli mě..."
Mattheo: ,,To ti slíbit nemůžu..." zasmál se a já taky.
Stáli jsme tam ještě chvilku, pak jsme vzali flašku a šli k ostatním. Posadili jsme se vedle sebe a nalili všem. Po nějaké době když jsme byli už více v náladě, jsme všichni tančili. Bylo super být zase se všemi a nemít před sebou žádná tajemství. Šla jsem na toaletu a poté jsem se trochu upravila. Vyšla jsem a chtěla jít zpět za ostatními. Když najednou mě opět do někoho vrazila...
Aiva: ,,Neumíš dávat... Ale co ty tady..."
Nat: ,,Nechci dělat problémy... jen projdu."
Aiva: ,,Kam ten spěch... co si promluvit, koukám, že Draca by určitě zajímalo že se vracíš znova k jeho kamarádovi? Teda holka... ty to střídáš..."
Nat: ,,O co ti jde?"
Aiva: ,,Mě? Stačilo by kdyby jsi se mi klidila z cesty... Zabini se na mě vykašlal kvůli tobě..."
Nat: ,,Očividně zjistil co jsi zač."
Aiva: ,,Co si to..." natáhla ruku a chtěla mi dát facku,, když najednou ji ruku někdo chytl a stál přede mnou. Podívala jsem se a byl to on.
Mattheo: ,,Měla bys jít... bejt tebou tohle bych už nikdy nezkoušel..."
Aiva: ,,Co se do toho..."
Mattheo: ,,Motám? Do toho ti nic není... jdi." Ona se mu vytrhla a nakonec odešla.
Mattheo: ,,Jsi v pohodě?" Podíval se na mě a já ho objala.
Nat: ,,Díky... znova!"
Mattheo: ,,V pohodě, co chtěla?"
Nat: ,,Nic jen měla nějaký poznámky..."
Mattheo: ,,Jaký?"
Nat: ,,O mě... o nás o Dracovi... nechci to řešit, chtěla bych se bavit šlo by to?"
On jen kývl, já ho potom chytla za ruku, on se na mě podíval a já ho vedla ke stolu, dali sem si panáka a potom jsme ostatním navrhly zahrát si beerpong. Hráli jsme já a Ginny proti Mattheovi a Harrymu. Hráli jsme pár kol a kluci vedli. My s Ginny jsme vypili většinu kelímků a mě už se dělalo zle. Nakonec když Matttheo hodil míčkem a trefil se, tak jsem už zakroutila hlavou a dodala ,,Vzdávám se, už mám dost, pokud mě nechcete sbírat ze země tak mě nenuťte." On se podíval na Harryho a zasmál se. Najednou začala hrál píseň ,,Just Dance,, přiběhla k nám Hermiona, chytla mě a Ginny za ruce a táhla nás na parket. Všechny jsme tančili a mě začal působit všechen ten alkohol stejně jako Ginny. Obě jsme se hodně smáli, dost jsme se motali a snažili se navzájem podpírat. To samozřejmě moc nešlo najednou k nám přišel Harry a Mattheo podívali se na nás a Harry se hned ujal Ginny a pomohl ji k židli. Mattheo se na mě díval a já se snažila přestat smát.
Mattheo: ,,Pár kol a takhle tě to odrovná..."
Nat: ,,To spíš ty... víc se mi motá hlava z tebe než z toho alkoholu!" Najednou mi došlo co jsem řekla a chytla jsem se za pusu. Snažila jsem se zakrýt stud a smích zároveň. Podívala jsem se na něj a on se jen usmíval.
Mattheo: ,,Pojď si radši sednout..." podal i ruku a já se ho chytla.
Chvilku jsme seděli a najednou přišli holky s návrhem dát si karaoke. Šli jsme tedy na podium a vybrali jsme píseň ,,Into You,, holky začali zpívat, Ginny koukala na Harryho a Hermiona na Rona. Já zprvu koukala na Freda a George, ale pak jsem se podívala na Matthea a začala zpívat s nimi. Nemohla jsem se odtrhnout, všiml si že na něj koukám a jako by zvážněl. Ostatní co byli v baru tak vypadali že se baví a že se jim píseň líbí. Když jsme píseň dozpívali, odvrátila jsem zrak a věděla jsem, že musím na vzduch. Vzala jsem si kabát a řekla holkám že jdu na vzduch. Vyběhla jsem ven a opřela se o zídku. Došlo mi, že k Mattheovi chovám nějaký city, který jsem myslela že jsou už dávno za mnou. Nebylo by to tak, že bych Draca nemilovala, jen mě k Mattheovi táhla jaká si touha... to vše jen kvůli tomu, že jsme se jednou políbili. Jsem z toho všeho zmatená a nevím co dělat. Neuváženě jsem v tom zmatku napsala Dracovi ,,Neměl jsi Mattheovi říkat, vše to jen komplikuješ..." byla jsem naštvaná na sebe. Na to že cítím něco k němu a i k Mattheovi. Najednou se za mnou ozvalo ,,Jsi v pohodě?" Otočila jsem se a uviděla tam stát Matthea. Tohle mi tak scházelo... bejt s ním sama. Zakroutila jsme hlavou a zabořila si obličej do dlaní. On ke mě přišel a snažil se mě utěšit.
Mattheo: ,,Co se děje..."
Nat: ,,Nechci mu ublížit..."
Mattheo: ,,Komu?"
Nat: ,,Ty víš moc dobře..."
Mattheo: ,,Chceš to probrat?"
Nat: ,,Však já sama ani nevím co..."
Mattheo: ,,Co začít tím, co s tebou je?"
Nat: ,,Nedělej, že nevíš... oba moc dobře víme co se děje..." podívala jsem se na něj a on mi pohled oplatil.
Mattheo: ,,Já..."
Nat: ,,Nechci abys mě tu utěšoval, já jen prostě nevím co dělat... se zároveň vím přesně co bych chtěla..."
Mattheo: ,,To je?" Podívala jsem se na něj a uviděla jak se na mě dívá a sám je zmatený. Sjela jsem pohledem k jeho rtům a vybavil se mi ten polibek a já se nepatrně kousla do rtu.
Mattheo: ,,To ses právě kousla do rtu?" Usmál se a já do něj strčila.
Nat: ,,Nedělej to ještě víc trapný než to je..." on se zasmál a chytl mě za ruku.
Mattheo: ,,Nejsi jediná kdo je zmatený... taky mi to nedává pokoj."
Nat: ,,O to víc chápeš proč jsem tak vyšilovala, když máme být někde spolu..."
Mattheo: ,,Však tobě vadí že jsme spolu někde?"
Nat: ,,Ne, jen... když jsme spolu chci dělat věci, který bych neměla chtít.... A já šílím z toho..." řekla jsem a sklopila hlavu.
Mattheo: ,,Jako třeba?" Zvedl mi bradu a mě se rozbušilo srdce. Dívali jsme se sobě do očí a já měla pocit, že mi srdce každou chvíli vyskočí.
Nat: ,,Dotýkat se tě..." řekla jsem tiše a nervózně. Věděla jsem, že bych se měla stáhnout, ale nešlo to. Když jsem ho viděla stát před sebou nemohla jsem odolat. Opatrně jsem mu položila ruku na hruď a on se na ni podíval a poté se pohledem vrátil ke mě.
Mattheo: ,,Jen to?" Já se stydlivě usmála, on si toho všiml a úsměv mi oplatil.
Nat: ,,Já..." nezmohla jsem se na víc... dívala jsem se na něj, on mi položil ruku na tvář a pomalu se naše rty přibližovali. Když najednou...
Ginny: ,,Nat?" Rychle jsme se odtáhli a já byla ráda že přišla, ale zároveň jsem toužila po jeho polibcích. Podívala jsem se na něj a viděla v jeho očích stejnou touhu a zmatek jako v mých. Šli jsme potom dovnitř a najednou mi přišla zpráva...
Draco: ,,Stalo se něco?"
Nat: ,,Ne... v pohodě."
Draco: ,,Tak proč ta zpráva?"
Nat: ,,Neřeš to, jen jsme se trochu chytli, už dobrý..."
Draco: ,,Kvůli čemu?"
Nat: ,,Blbost..."
Draco: ,,Jaká?"
Nat: ,,O nic nejde, zítra ti to řeknu..."
Draco: ,,Dobře, kdyby něco volej."
Já už neměla náladu na nic. Chtěla jsem jít k sobě a srovnat si to v hlavě... jsem z toho všeho zmatená. Musím to nějak říct Dracovi... ale nechci o něj přijít. Rozloučila jsem se s ostatními a šla jsem zpět na hrad. V půli cesty jsem zaslechla kroky... otočila jsem se ale nikoho jsem neviděla. Najednou jsem se podívala znovu před sebe a uviděla tam stát...