Osud si nevybírá...

Všechno jednou končí...

Voldemort: ,,Harry Potter... je mrtvý!"
Ginny: ,,NE!" Křikla Ginny a Fred ji rychle chytl.
Voldemort: ,,Byl tak naivní že přišel a odevzdal se... přišel sám, nepřipraven-!"
Neville: ,,Neměl jste sem chodit! Tohle bude váš konec!" Křikl Neville a málem ho zasáhlo kouzlo.
Voldemort: ,,Hlupáku... vážně si myslíš že mě můžete porazit bez něj!" Ukázal k Harrymu. A já si všimla jakoby se pohnul. Chytla jsem Draca za ruku a ten se na mě podíval.
Voldemort: ,,Nepřišel jsem sám... co máte vy... pár dětí, co ty zmůžou..." pokračoval s výsměchem a ukázal na smrtijedy stojící za ním.
Nat: ,,Vážně si myslíte že jste chytřejší než my?!" Křikla jsem najednou a Draco se mnou cukl...
Voldemort: ,,Chceš mi tvrdit že máš na to se mi postavit?!" Já si připravila hůlku a viděla jak Harry mrkl. Věděla jsem že to je šance. Musím odvést pozornost...
Nat: ,,Já? Ne... sama ne... ale máme Matthea..."
Voldemort: ,,Slyším snad že mě můj vlastní syn zradil?!" Díval se při tom na Matthea a já ho chytla za ruku.
Voldemort: ,,Jsi nic... a skončíš stejně jako ona... nic víc nemáte?!"
Nat: ,,Máme Harryho..." řekla jsem s úsměvem a právě v ten moment jsem vyslala kouzlo mezi skupinu smrtijedů. Harry se rychle postavil a udeřil na Voldemorta, ten nemohl uvěřit vlastním očím a během chvilky se mě podíval.
Harry: ,,Je konec TOME... vzdej to..."
Voldemort: ,,Ne... leda tak tvůj!" Křikl a oba začali vysílat kouzla jeden na druhého. Během chvilky bojoval každý s každým a někteří z nás se snažili bránit chodby, aby se nedostali k mladším žákům. Běžela jsem k Nebelvíru a kluci šli za Harrym, když najednou jsem uslyšela ji.
...
Bellatrix : ,,Ale ale... neměla bys tu být sama." Řekla a během chvilky po mě hodila nůž, který se ale záhadně zastavil těsně před mým obličejem. Obě jsme se zarazili a najednou z druhé chodby vyšli dvě osoby. Když jsem uslyšela mě tak známý hlas usmála jsem se...
Sirius: ,,Není tu sama..." poté na ní vyslal kouzlo, ale ona se rychle přemístila.
Nat: ,,Siriusi!" Rozeběhla jsem se k němu s nemohla uvěřit vlastním očím. Objali jsme se a on se ujistil že jsem v pohodě.
?: ,,Zbytek si nechte na potom... musíme jít!"
Nat: ,,A vy jste-"
Sirius: ,,Nat tohle je Regulus-"
Nat: ,,Tvůj bratr!"
Regulus: ,,Těší mě, ale teď opravdu musíme, pokud to má vyjít!" Řekl trochu hrubě a my se všichni vydali hledat Harryho. Když jsme ho našli byl tam i s mým tátou. Rozeběhla jsem se k němu a objala i jeho. Nebyl čas na otázky... Harry říkal že ztratil Voldemorta a Regulus nám rychle říkal jeho plán.
...
Nat: ,,Já to udělám... zvládnu to!" Řekla jsem.
Lupin: ,,Nat..."
Nat: ,,Ne tati... na tohle není čas. Jestli se má k Naginy někdo dostat jsem to já, přeměním se a tím využiju rychlosti a lepšího sluchu."
Nakonec souhlasili. Plán zněl jasně... já odlákám pozornost Naginy, Sirius půjde najít kluky a ujistí se že jsou v pořádku. Táta pomůže ostatním ve velké síni a Regulus s Harrym půjdou najít Voldemorta. Když to půjde dobře tak by jsme mohli vyhrát. Já se přeměnila a snažila se najít Naginy. Myslela jsem, že už ji nenajdu, když najednou jsem u horní věže zavětřila právě ji. Běžela sem a hned za rohem jsem ji uviděla. Nejspíš i ona ztratila Voldemorta. Zaútočila na mě a já se vyhnula. Musela jsem ji zabavit a tak jsem probíhala chodbu do nejvyšší věže. Tam jsem uviděla v rohu ležet něco co jsem přesně potřebovala! Meč Godrika Nebelvíra! Rychle jsem se přeměnila a sáhla po meči. Otočila jsem se a vrazila jej do Naginy. Ona jakoby se najednou změnila v prach a zmizela.
Bellatrix: ,,To jsi neměla dělat holčičko!" Ozvalo se přímo přede mnou a já uviděla jak se směje.
Nat: ,,Druhý pokus?!" Řekla jsem vážně a už se vyhýbala prvnímu kouzlu. Bránila jsem se až mi nakonec docházel čas. Musela jsem ji zaměstnat jinak. Stáli jsme na kraji věže a já uviděl tu výšku. Došlo mi že když skočíme dopadneme přesně na nádvoří. Vzhledem k výšce by ji mohl pád trochu zbrzdit. Podívala jsem se a viděla jak se ke mě blíží.
Bellatrix: ,,Copak... nemáš kam utéct?!" Řekla a zasmála se. Já se podívala dolu uviděla Harryho s Voldemortem dole na nádvoří. To je moje šance získám tím čas nám oběma a dovedu pozornost.
Nat: ,,Jsi si jistá?"
Řekla jsem vážně a poté ji chytla kolem krku a skočila s ní z věže. Doletěl jsme až dolu, na malý moment jsme splynuli a byl z nás jeden velký černý kouřový mrak, který se ale při dopadu na em opět rozdělil na dvě čarodějky. Stejně jako Harry i Voldemort na nás koukal. Já se rozhlédla a uviděla jak se ve dveřích hradu objevil Regulus, který čekal na vhodnost příležitost. Spolu s nim tam stáli Mattheo, Draco a Sirius. Stoupla jsem si a Harry mi pomohl. Já se potom usmála a podívala se na Voldemorta.
Nat: ,,Jakej je to pocit..." řekla jsem a on zadýchaně a zmateně řekl...
Voldemort: ,,Co?" Řekl vztekle a zmateně.
Nat: ,,Prohrát..."
Přesně v ten moment po mě šlehl kouzlo, které Harry odrazil a právě v ten moment mu přišel na pomoct Regulus. Společně bojovali proti němu. Já ale úplně zapomněla na Bellatrix. Jen tak tak jsem se vyhnula kouzlu a uviděla jak na mě míří další. Rychle jsem se bránila, nevěděla jsem jak dlouho tohle ještě vydržím. Když najednou jsme všichni zahlédli zelený záblesk. Ohlédli jsme se a uviděli k zemi padajícího Voldemorta, který se měnil v prach stejně jako Naginy. Vážně je to u konce?! Podívala jsem se na Harryho a ani jednomu z nás se tomu nechtělo uvěřit.
Bellatrix: ,,NE!"
Rozlehlo se po celém okolí a já spatřila jí vyšinutý pohled. Několikrát po mě znovu vyslala kouzlo, ale já jej odrazila. Vedle mě se najednou objevil právě Regulus a pomohl mi odrazit další její kletby. Mezi tím po nás znovu hodila tím stejným nožem, kterým po mě hodila prvně. Hned na to vyslala kouzlo, které Regulus odrazil a to se pak vrátilo přímo k ní. Neměla šanci se jeho útokům vyhnout a tak po pár kouzlech nakonec zmizela stejně jako všichni... stal se z ní prach. Během chvilky jsem zahlédli jak z hradu vylétají ostatní smrtijedi a mizí v dálce. Všechny nás zaplavila úleva avšak stále jsme byli na pozoru. Po chvilce klidu došel Harry k nám a zeptal se...
Harry: ,,Vážně je konec?" Podíval se při tom na Reguluse který se usmál.
Regulus: ,,Jo... Tentokrát je opravdu po všem..."chytl ho za rameno a já se na ně usmála taky. Ostatní k nám došli a my na sebe jen koukali. Nemohli jsme tomu stále uvěřit. Podívala jsem se na kluky a oba se usmívali. Naproti mě stál Sirius a já se na ně taky usmála. Najednou jsem ale pocítila ostrou bolest pod žebry... rukou jsem sjela právě tam a ucítila zabodnutý nůž. Podívala jsem se a opravdu to bylo reálné. Potí jsem se podívala na Siriuse a uviděla jsem jeho výraz plný obav, který doprovázelo...
Sirius: ,,Nat..."
Poté jsem se podívala na svou zakrvácenou ruku a můj pohled zamířil k Mattheovi. Uviděla jsem jeho zděšený výraz. Právě v ten moment se mi začali podlamovat kolena a já udělala poslední krok vpřed. Padla jsem mu do náruče a ztratila vědomí. Poslední co jsem slyšela byl jen jeho hlas volající zoufale mé jméno...

...

Mattheo: ,,Nat?" Uslyšela jsem, když jsem začala otvírat oči. Rozhlížela jsem se, než mi došlo kde jsem.
Sestra: ,,Slečno Lupinová, víte kde jste?"
Nat: ,,Na ošetřovně..." řekla jsem tiše a dívala se zmateně na Matthea. Pomalu se mi vybavovalo co se stalo a já si rychle sáhla pod žebra.
Sestra: ,, Všechno je v pořádku, nemusíte se bát. Měla jste dost času na uzdravení. Chvilku ještě odpočívejte a brzy vás pustíme." Usmála se a podívala se na mě.
Nat: ,,Jak dlouho jsem-"
Lupin: ,,Tři dny..." řekl a chytl mě za ruku.
Sirius: ,,Spala jsi i za Matthea... ani se od tebe nehnul." já se na něj podívala a uviděla jak má slzy v očích a usmívá se.
Nat: ,,Vážně?" Usmála jsem se a posadila se.
Lupin: ,,Mattheo ukázal na čí straně celou dobu opravdu byl..." řekl a chytl ho za rameno.
Nat: ,,Vy dva spolu už vycházíte..." oni se usmáli.
Lupin: ,,Tak něco... stále ale chodíš s mojí dcerou, rád bych ti připomněl ten večer kdy-"
Nat: ,,Tati..."
Mattheo: ,,Beru to na vědomí..." řekl a oba se zasmáli.
Lupin: ,,Tak já vás nechám..." řekl a šel za sestrou.
Nat: ,,Takže... co jsem-" než jsem ale stihla něco říct tak mě Mattheo objal. Dlouho jsme se drželi když najednou řekl...
Mattheo: ,,Tohle už mi nikdy nedělej..."
Nat: ,,Ty jsi se o mě bál?" Řekla jsem a trochu si ho dobírala. On se odtáhl a podíval se na mě.
Mattheo: ,,Co když jo..." řekl a držel mě za ruku.
Nat: ,,Víš že se o sebe umím postarat..." on se usmál a podíval se na mě s úšklebkem.
Mattheo: ,,Jasný... a právě proto jsi teď tady..."
Nat: ,,Možná se mi jen líbí tvoje pozornost..." oba jsme se zasmáli a pak trochu zvážněli. Dívala jsem se na jeho rty a on na mé. Pak se znovu usmál a políbil mě. Odtáhli jsme se a já v zápětí uviděla jeho...
Nat: ,,Draco!"
Draco: ,,Ahoj, slyšel jsem, že už jíš vzhůru. Jak je?"
Nat: ,,Nikdy mi nebylo lépe..."
Společně jsme se bavili a kluci mi řekli co vše se stalo za ty tři dny. Mattheo přišel o oba rodiče a i když tvrdí že je vlastně rád, tak na něj dáme stejně pozor. Přece jen to byli jeho rodiče... zjistila jsem jednu věc... oba je strašně miluju. Máme toho mezi sebou spousty nevyřešeného. Ale dokud jsme všichni spolu nemám se čeho bát. Nikdy by mě vlastně nenapadlo, že z nás bude tak skvělý tým. Sestra mi řekla že můžu jít a kluci souhlasili že mě ohlídají. Když jsem vycházeli z ošetřovny tak jsem se ohlédla a zastavila se.
Mattheo: ,,Co?"
Nat: ,,Ale nic... jen nemůžu uvěřit že jsme to vážně zvládli..."
Draco: ,,My povídej..." zasmál se a já je oba chytla za ruce.
Nat: ,,Co bude teď?"
Mattheo: ,,Ale... neříkej mi že už se zase nudíš..."
Draco: ,,Trocha pozornosti a hned bys ji chtěla furt." Zasmáli jsme se a já poté zvážněla.
Nat: ,,Ne, já myslím... co bude s námi." Řekla jsem vážně. Oba se na sebe podívali a potom na mě.
Mattheo: ,,Nic... všechno je při starým..."
Draco: ,,Nic nás nerozdělí..."
Řekl a poté jsme společně vyšli chodbou, na které ještě byli zbytky olámané zdi. Tohle byl opravdu nezapomenutelný rok. Stalo se toho tolik... naše rivalita s Dracem se změnila v románek a z naše přátelství s Mattheem vzešla láska, která tu byla nejspíš vždy. Porazili jsme Voldemorta. Regulus žije a společně se Siriusem se rozhodli Harryho vzít k nim domu a nabídli mu aby tam s nimi bydlel. Nevím co nás čeká, ale vím že dokud máme jeden druhého, máme vždy naději. A kdo ví, třeba alespoň jeden rok bude klidný. Ovšem to by nebyli Bradavice no ne?

Zazvonil konec a mé fanfikce je KONEC...
Doufám že vás příběh naší Nat bavil a pokud vás mrzí že už jsme u konce? Nebojte... v rukávu máme další příběh tentokrát ale už bez naší Nat... ovšem děj bude opět s jednou přidanou postavou. Tak vyhlížejte a těším se na vás u další fanfiikce!
Na závěr bych chtěla poděkovat všem za skvělé reakce a odezvu! Bez vás by to nebylo tak zábavné psaní...
Tak psaní zdar... Vaše Baruš a Nat.