Osud si nevybírá...

Změna plánu... část druhá.

V ten moment se mi už zatmělo před očima a nepamatuji či nic. Vzbudila jsem se a vedle mě seděl Mattheo a Draco. Hned volali sestru která mě prohlídla a rázem u mě byli i profesoři. Jak se ukázalo byla jsem mimo 13 hodin... bylo něco kolem 12 odpoledne a já myslela že jsem se právě vzbudila z noční můry. Ovšem opak byl pravdou... táta opravdu zmizel a jak se ukázalo šel hledat Siriuse. Co když se jim oběma něco stalo. Co teď? Opravdu je nemáme hledat? Brumbál prý poprosil kluky aby zkusili zjistit zda za otcovým zmizením není něco víc. Když mě pustili z ošetřovny šli jsme společně k nám na kolej, holky se ke mě seběhli zda jsem v pohodě. Podle všeho už ví co se stalo. Chvilku jsme tam jen seděli a snažili se přijít na to co dál. Ani Harry nevěděl že Sirius zmizel. Nelíbí se mu že bychom nic nedělali a já souhlasila že musíme zakročit. Táta je poslední koho mám... stejně jako Harry Siriuse... řekla jsem tedy Harrymu náš plán a zapomněla že o něm Mattheo taky neví...
Mattheo: ,,COŽE?!" Křikl najednou a podíval se na mě a na Draca.
Nat: ,,Já-"
Mattheo: ,,Ne... v žádným případě tam nepůjdeš! Nechci tě znovu vidět jak- a ty?! Jak jí v tom můžeš podporovat!" Podíval se poté na Draca.
Harry: ,,Mattheo má pravdu..."
Nat: ,,O tomhle nerozhodujete... jde tady o tátu, Siriuse! Sakra nemůžete po mě chtít abych jen seděla a čekala jak hodný pes..."
Mattheo: ,,Nat však co když si tě někdo všimne?!"
Nat: ,,Budu opatrná a kdyby mám přeci vás dva co o mě budete vědět... budeme si krýt záda navzájem... upřímně ve vlčí podobě uslyším a zjistím víc než vy dva..."
Draco: ,,Má pravdu... možná najde něco co nám uniká."
Harry: ,,Jsi si jistá že..."
Chvilku jsme se ještě dohadovali a Mattheovi se to stále nelíbilo. Nakonec jsme ho ale přemluvili a on nakonec kývl. Plánovali jsme nějaký postup jak by celý večer měl probíhat. Bude to jak na horské dráze... nevíme co nás čeká, ale musíme to udělat. Když už byl čas vyrazit šli jsme všichni čtyři na astronomickou věž tam jsme se s Harrym rozloučili a přemístili se. Objevili jsme se před Malfoy Manor a chystali se vyjít. Kluci mě ale chytli a chystali se něco říct...
Mattheo: ,,Nezapomeň... nikdo tě nesmí vidět! Bacha na Naginy..."
Draco: ,,Budeme v zasedací síni... buď někde poblíž, ale vždycky buď při zemi!"
Mattheo: ,,Kdyby něco-" to už jsem ho přerušila a řekla....
Nat: ,,Dám vědět... já vím, nebojte..." Řekla a protočila trochu oči.
Poté jsme se všichni objali a já jim dala oběma pusu na tvář. Podívali se na sebe a pak na mě. Usmáli se a já se poté přeměnila na vlka. Mattheo opatrně koukl zda je vzduch čistý a pak mi ukázal že můžu jít. Já se znovu ujistila a poté se lehkým poklusem rozeběhla ke dveřím od sídla. Nikdo nás nesmí vidět spolu. A tak jsem se schovala za keř a čekala až budou vcházet oni a proběhnou dovnitř. Trvá jim to věčnost sem dojít... ovšem musím uznat že v oblecích jim to sluší a ta sladěná chůze taky. Teď ale není čas na takovéhle myšlenky. Musím se soustředit. Když vešli dovnitř já nepozorovaně proklouzla za nimi a schovala se za křeslem na chodbě. Oni otevřeli dveře od síně a já zaslechla jen...
Voldemort: ,,A... můj syn, jako vždy pozdě..."
Mattheo: ,,Omlouváme se otče..." 
Řekla pak se za nimi už zavřeli dveře. Když byl vzduch čistý tak jsem se rozhodla jít hledat cokoli co by nám objasnilo co se děje. Prolezla jsem několik místností a snažila se vyčmuchat něco víc. Když jsem procházela chodbou, šla jsem kolem dveří od síně a rozhodla se zastavit. Poslouchala jsem o čem se baví, ale nic nového co by nám pomohlo jsem nezaslechla. Najednou mě ale zaskočilo...
Lucius: ,,Pane a co Sirius..."
Voldemort: ,,O toho i jeho bratra je postaráno... pochybuješ snad LUCIUSI?!" Křikl na něj.
Lucius: ,,Ovšem že ne pane... omlouvám se."
Vážně právě řekl že o Siriuse a jeho bratra je postaráno? Mluvil snad o Regulosovi? Jsou oba mrtví nebo živí? Co teď... poslouchala jsem dál, ale nic víc o nich už neřekli. Uslyšela jsem jak se slova ujal Mattheo a ptal se co přijde teď. Najednou jsem ale zaslechla kroky a rychle se schovala. Že síně vyšli dva smrtijedi. Prošli kolem a ze skříně vzali nějaký předmět, chystali se odejít zpět do síně. Právě v ten moment jsem ale vrazila do kytky a ta spadla. Oba se zarazili a už si chystali hůlky. Nevěděla jsem co teď. Čekat a doufat, nebo se přeměnit a sáhnout po hůlce. Něž jsem se ale stáhla rozmyslet uviděla jsem pár záblesků které mířila ke mě. Rozeběhla jsem se tedy pryč do jiné místnosti... oba běželi za mnou a stále vysílali kouzla aby mě dostali. Byli jsme tam jen my tři a já se musela přeměnit. Potřebovala jsem hůlku bez ní se nemůžu bránit. Najednou se tam objevil Draco a Mattheo spolu s červíčkem.
Červíček: ,,Co se to tady děje!" Zeptal se dvou smtijedů a mířila na mě všichni hůlkami.
Draco: ,,Já to můžu vysvětlit... to je naše Nala... nejspíš proběhla dovnitř když jsme přišli..."
Snažil se Draco zamluvili, ale já se zrovna v tu dobu proměnila. Jinak by tomu možná i uvěřili. Podívali se na mě a pak znovu na Draca. Ten chvilku váhal ale poté po jednom ze smrtijedů vystřelil kouzlo. Mattheo zase po červíčkovi. Ovšem ten druhý smrtijed se nehodlala vzdát a byl odhodlaný že odsud neodejdu. Zarazila jsem se když jsem zaslechla ,,Avada Kedavra,, jen tak jsem se vyhnula a stejně jako já tak kluci koukali zaskočen a vyděšeně. Něž jsem se rozkoukala vyslal kouzlo znovu to už na mě Mattheo křikl ať odtud zmizím. Nechtěla jsem je tam nechat, ale má přítomnost jim nepomáhala.
Rychle jsem se chtěla přemístit a ještě naposledy jsem zaslechla ono kouzlo a uviděla jak míří přímo na mě. Bylo to kdo z koho... buď se rychle přemístím a nebo mě zasáhne. Zavřela jsem oči a znovu je otevřela tentokrát už na Astronomické věži kde na nás čekal Harry. Díval se na mě a já se jen vyděšeně rozhlížela. Došlo mu že se něco stalo a začal se ptát, mezi dík jsem se snažila ujistit že jsem v pořádku. Zkoušela jsem mu všechno říct, on jen koukal a čekal až domluvím. Potom se zeptal na kluky a já jen kroutila hlavou a říkala že nevím... on mě jen objal a řekl že už je to v pohodě a že tu jistě brzy budou. Stáli jsme tam v objetí a čekali.
Byla to jako věčnost když najednou se před námi objevili oba dva. Jejich vyděšené výrazy nikdy nezapomenu... když mě uviděli jakoby jim spadl kámen ze srdce... stejně jako mě. Šla jsem k nim a všichni jsme se objali. A ujišťovali se že jsme všichni v pořádku. Ptala jsem se jak se odtamtud dostali a oni řekli že se o to postarali. Ptala jsem se jak a oni zprvu nic neříkali...
Draco: ,,Prostě jsem to udělali jasný... neptej se víc. Máme štěstí že žijeme..."
Mattheo: ,,Máš pravdu..." řekl trochu naštvaně. A popošel o kus dál.
Nat: ,,Mattheo jsi v pohodě?" Zeptala jsem se.
Mattheo: ,,Jestli jsem v pohodě?! To myslíš vážně?" Řekl naštvaně a my všichni ztuhli.
Nat: ,,Co se děje?"
Mattheo: Co se děje? Chceš vědět co se děje?! Všechno! Bojím se všeho Nat! Bojím se pohnout, nadechnout se... bože jen se tě dotknout nebo se na tebe podívat! Pokaždé mám strach že o tebe přijdu!"
Nat: ,,Mattheo" nezmohla jsem se na nic víc a jen se na něj dívala. Viděla jsem jak je z celé situace rozhozený.
Mattheo: ,,A můžeš za to ty... Ty jsi mě přinutila tě potřebovala... nechala jsi mě se do tebe zamilovat a teď? Málem jsem o tebe dvakrát přišel!"
Nat: ,,Mattheo já omlouvám se... ale už je to dobrý... jsme v pořádku." Řekla jsem a pomalu šla k němu. Chytla jsem ho za ruku a druhou ho pohladila po tváři. Pomalu se začal klidnit a poté jsem ho objala.
Mattheo: ,,Nemůžu o tebe přijít..." řekl v objetí a stiskl mě tak pevně že jsem vynechala jeden nádech. Po chvilce ticha se odtáhl a zvážněl.
Nat: ,,Co?" Zeptala jsem se s úsměvem který mi ale rázem zmizel.
Mattheo: ,,Musíme za Brumbálem..."
Harry: ,,Proč? Co se stalo?"
Mattheo: ,,Táta se chystá přijít pokud se s ním za dva dny nesejdeš v zapovězeném lese... musíme se připravit."
Harry: ,,Právě proto tam půjdu..."
Draco: ,,Ani na to nemyslí Pottere... vím že jsi při famfrpálu jednou spadl z pěkný vejšky, ale nevěděl sem že se to na tobě tak podepsalo..."
Harry: ,,Říká ten co padá dřív něž sedne na koště..."
Draco: ,,Co si to-"
Nat: ,,Kluci! Teď není čas abyste se vraceli k rivalitě jasný! Harry... Draco má pravdu... čeho tím dosáhneme? Myslíš že tím zachráníš Siriuse?"
Harry: ,,Musím to zkusit Nat... Nemám na výběr... je to jediná rodina kterou mám! Víš to a-"
Nat: ,,A taky vím že tím že tam půjdeš ničeho nedosáhneme..."
Harry: ,,Věříš mi?"
Mattheo: ,,Chceš mi říct že máš plán?!"
Harry: ,,Věříte mi?" Všichni jsme se na něj podívali a nakonec kývli.
Nat: ,,Fajn, to nic ale nemění na tom, že musíme říct Brumbálovi, že je tu to riziko..."
Po chvilce dohadování jsme všichni šli za ním do ředitelny. Vychrlili jsme vše co víme a on na nás koukal, jakoby to věděl dřív než my. Obdivuji jak dokáže zachovat klidnou hlavu, ovšem z části mě to i dost děsí. Brumbál Harrymu domlouval aby nikam nechodil a on mu lhal. Věděl že kdyby mu řekl pravdu nesouhlasil by. Není se čemu divit. Poté jsme šli všichni k nám na kolej a řekli to našim přátelům. Potřebovali jsme pomoc všech...
Následující dny probíhá-li přípravy a Harry nám pomáhal s kouzli, abychom byli připraveni na vše. Blížil se ten večer a mi šli Harryho doprovodit do lesa. Stáli jsme dostatečně daleko abychom neohrozili jeho plán. Stále nám opakoval ať hlavně nechodím blíž... až ho ztratíme z dohledu tak ať jdeme zpátky na hrad a věříme mu. Objali jsme se a já měla pocit jakoby bylo něco co nám opět uniká. Poté jsme šli každý opačným směrem a my se vrátili zpátky na hrad. Právě se zde sházeli bystrozorové a mezi nimi byli i Weaslyovi. Hned jsem k nim šla a objali jsme se. Věděli že táta zmizel, ale ani oni nevěděli nic víc. Molly je pro mě jako moje maminka. Starala se o nás všechny když jsme byli malý a chovala se ke mě jako k sobě vlastní. Řekla mi zda jsem neviděla Harryho, ale já řekla že ne. Nakonec mi řekla ať jdu spát ať si odpočinu. Ale já nemohla... byla jsem vyděšená že nevím co je s Harrym.
Šla jsem tedy na astronomickou věž a potkala tam Matthea a Draca jak se spolu baví. Šla jsem k nim a oba je chytla za ruku. ,,Slibte mi, že ať se stane cokoli, budeme si krýt záda... a nic nás nerozdělí" oba se na mě podívali a pevně mě stiskli. Najednou Mattheo sklopil hlavu a řekl...
Mattheo: ,,Ty Nat... Myslím že by bylo lepší kdybychom si dali pauzu..."
Nat: ,,Cože? Proč zase?" Řekla jsem a srdce se mi rozbušilo ještě víc.
Mattheo: ,,Nevíme co má Harry v plánu a už vůbec ne zda ten plán vyjde... táta tu bude brzy a já, když tě se mnou kdokoli uvidí...  ohrozí tě to... já, nemůžu o tebe přijít! Nemůžu tě chránit, když jsem tvoje riziko..." řekl a slzy se mu hrnuli do očí
Nat: ,,Ne... tohle nedělej... děláš to zase... odstrkáváš mě. Mattheo! Po tom všem- co jsme zvládli spolu!? Ne... já ti to nedovolím... chápu máš strach, ale prosím... potřebuju tě!" Řekla jsem a málem si oči vybrečela. Draco tam jen stál a koukal na nás. Já se snažila Matthea přesvědčit...
Mattheo: ,,Nechci aby se ti něco stalo..."
Draco: ,,Proto musíme zůstat spolu... Nat má pravdu. Budeme i krýt záda navzájem." Řekl a tím mi pomohl ho přesvědčit.
Zbytek večera jsme tam byli všichni spolu a povídali si. Přemýšleli nad tím co nás čeká a já stále nemohla pustit z hlavy to co říkal Voldemort o Siriusovi a jeho bratrovi... a ještě víc kde je můj táta. Pomalu začalo vycházet slunce a my se kochali výhledem. Když najednou se Draco zvedl a ukázal do dálky. Když jsem se zadívali uviděli jsme skupinu, došlo nám že to jsou oni... šli jsme rychle za ostatní a jak se ukázalo i oni je zpozorovali. Všichni jsme šli pomalu ven před školu na nádvoří. Stáli jsme za bysrozory a profesory, kteří stáli s připravenými hůlkami. Já, Draco a Mattheo jsme stáli u našich přátel a drželi si při tom za ruce. Nevěděli jsme co čekat, ale byli jsme připraveni. Když jsme uviděli jak jeden ze smrtijedů někoho nese, došlo mi že to je Harry. Padla jsem Mattheovi kolem krku, nemohla jsem se na to dívat. Říkal že měl plán... a teď?! Není tu ani on a ani Sirius?! Zastavili se a mezi smrtijedy a námi byla mezera. Voldemort se rozhlížel a najednou řekl...