Osud si nevybírá...

Co dělat... první část.

Nat: ,,Co chceš Blaise..." řekla jsem podrážděně...
Blaise: ,,Můžeme si promluvit?"
Nat: ,,Teď chceš mluvit?! Po tom co jsi o mě navykládal všechny ty lži?! Naser si! Jsi ten poslední s kým chci mluvit!" Řekla jsem a chtěla jsme jít dál, on mě najednou ale chytl a cukl se mnou.
Blaise: ,,Fajn, mluvit nemusíme... ale dlužíš mi něco..."
Nat: ,,Tobě? Že o tom nevím..."
Blaise: ,,Když už všichni vědí že spíš kde s kým... mohla by jsi."
Nat: ,,Věděla jsem, že jsi ubohej, ale že až tak řekni si Aivě..." chtěla jsem jít, ale on mě stále držel.
Blaise: ,,Kam ten spěch?!"
Nat: ,,Pusť mě!..."
Blaise: ,,Proč bych to dělal..." přitáhl si mě za boky a začal mě líbat na krku.
Mattheo: ,,Řekla ať ji pustíš!" Najednou ho odstrčil a držel mě za sebou.
Blaise: ,,Stejně ti nedá..." to Matthea jen naštvalo, skočil po něm a párkrát ho praštil. Snažila jsem se mu říct ať ho nechá a jdeme, ale jako by mě neslyšel. Nakonec se zvedl a šel ke mě. Podíval se na mě a pohladil mě po tváři.
Mattheo: ,,V pohodě?"
Nat: ,,Dobrý..."
On jen kývl a potom mi ukázal ať jdu. Šli jsme tedy a celou cestu jsme mlčeli. Až u hradu jsem se na něj podívala a poděkovala mu. On se usmál a já ho chytla za ruku. Opřela jsem se o něj a on nic nenamítal. Pevně mě chytl a došli jsme až k mé koleji. Tam jsme se zastavili a já se na něj otočila. Najednou ubylo trapně ticho a mi se na sebe dívali. Není to tak dlouho co jsme se znovu málem políbili. Myslela jsem, že se jen rozloučíme a půjdeme každý spát, ale on najednou řekl...
Mattheo: ,,K tomu předtím... víš já..."
Nat: ,,Nemusíš se omlouvat, já... bylo to vzájemný."
Mattheo: ,,Jo, ale já... nechtěl jsem se omluvit..." řekl a já se zarazila.
Nat: ,,Nechtěl? A co jsi teda chtěl..."
Mattheo: ,,Vím že ti na něm záleží, ale..."
Nat: ,,Mattheo já, nejsem si jistá že bychom se o tom měli bavit..."
Mattheo: ,,Nejspíš máš pravdu, ale já tě nemůžu pustit z hlavy..." chytl mě za ruku a oba jsme se podívali na naše propletené ruce
Nat: ,,Když jsem s tebou... jsem věčně v nějakém pokušení... nechci nikomu ublížit."
Mattheo: ,,Tím, že si lžeš, ubližuješ hlavně sobě..." díval se mi do očí a já do jeho... najednou se usmál a řekl s lehce nervózním tónem...
Mattheo: ,,Hrozně tě chci políbit." Řekl a já jen zalapala po dechu. Protože ani já nechtěla nic jiného než ho políbit.
Nat: ,,Co ti brání?" Řekla jsem a věděla, že tomu pokušení neutečeme ani jeden... nejspíš dělám chybu, ale v ten moment jsem na to nemyslela. On se ke mě nahnul a něžně mě políbil. Polibek jsem mu oplatila a prohrábla jsem mu vlasy. Opět mě zavalili silné emoce a já nevěděla zda se usmívat, brečet, křičet nebo nadávat sama sobě, že vše komplikuji. On se najednou odtáhl a řekl...
Mattheo: ,,Nechceš, ještě chvilku společnost?"
Nat: ,,Záleží..."
Mattheo: ,,Můžeme si promluvit...."
Šli jsme ke mě na pokoj a já za námi zavřela dveře. Stála jsem o něj jen kousek a moje tělo zaplavovala touha po něm. Zrychlil se mi dech a já nemohla odvrátit zrak. On se na mě podíval a usmál se.
Mattheo: ,,Copak?" Řekl a čekal na mou odpověď. Bylo mi jasný, že dělám něco co bych neměla, ale větší problémy už mít nemůžeme... místo toho abych se tedy stáhla tak jsem se těm pocitům otevřela a nechala to plynout.
Nat: ,,Možná ze mě mluví ještě zbytek alkoholu... a taky z toho budu mít nejspíš problémy, ale ty už mám i tak..." on jen polkl a lehce se usmál.
Mattheo: ,,Kam tím míříš?"
Nat: ,,Chci tě... a vím že..."
Mattheo: ,,Bože... mám trochu strach kolikrát kvůli tobě dostanu ještě přes hubu..." přerušil mě a oba jsme se usmáli. Potom mě bez váhání chytl kolem pasu, přitáhl si mě a políbil mě. Laskali jsme se a chvilkami jsme lapali po dechu. Najednou mě chytl za zadek a nesl mě na postel. Položil mě a začal mě laskat na krku. Já tiše vzdychla a on se usmál.
Nat: ,,Ty si to užíváš viď..." řekla jsem a on se jen odtáhl, podíval se na mě a řekl...
Mattheo: ,,A ty snad ne?"
Šibalsky se na mě podíval a pokračoval tam kde přestal. Šílela jsem z každého jeho doteku a polibku. Když najednou jsme uslyšeli klepání. Oba jsme se lekli a rychle se odtáhli. Stoupli jsme si a já ho poslala do koupelny. Šla jsem otevřít a za dveřmi stál Draco a já začala panikařit. Bála jsem se co se stane... když najednou mě políbil. Byl surový a mě bylo hned jasné proč přišel. Bez váhání mě plácl přes zadek. Chytl mě a šel do pokoje. Zavřel dveře a já se odtáhla se slovy
Nat: ,,Počkej... já..." on mě přerušil a řekl...
Draco: ,,Teď ne..." řekl a znovu mě políbil. Nevěděla jsem co dělat... mám mu říct že je tu Mattheo a vysvětlovat mu vše teď, nebo přehlédnout, že je Mattheo v koupelně a vše slyší...
Nat: ,,Draco, počkej já musím s tebou mluvit..."
Draco: ,,Je to důležitý?" Otázal se a stále mě chvilkami laskal po krku.
Nat: ,,Jde o Matthea..."
Draco: ,,Teď? Vážně teď chceš mluvit o něm?" řekl vážně a najednou mě políbil. Já se odtáhla a nechápavě na něj koukala.
Nat: ,,Draco... já myslím, že bychom si měli promluvit..." On mě odnesl na postel a začal mě vášnivě laskat.
Draco: ,,Potom..." Během chvilky mi sundal oblečení a já byla jen ve spodním. Nestihla jsem nic namítat byl tak surový, vášnivý a vážný, já jsem jen čekala co bude.
Najednou mi začal zajíždět ke klínu a celou dobu mě laskal. Když sjížděl níž lehce jsem zasténala a chtěla ho zastavit... lehce jsem šeptla ,,Draco" mezi tím co jsem lapala po dechu... on jen řekl ,,To je lepší než Mattheo... zopakuj to." Pro mě bylo těžké mu odolávat, ale při pomyšlení že je Mattheo vedle a vše slyší, mi bylo trapně. Odtáhla jsem se a on se na mě nechápavě díval.
Draco: ,,Co se děje?"
Nat: ,,Vážně bychom si měli promluvit..." pohladila mě ho po tváři a nevěděla kde začít.
Draco: ,,Ty to..."
Nat: ,,Chci... ale, je něco co nepočká..." řekla jsem sklesle...
Draco: ,,Dobře o co jde..." sedl si vedle a drželi jsme se za ruce.
Nat: ,,Nechci ti ublížit... ale říct ti to musím. Víš jak jsi se tenkrát ptal, zda pro mě ta pusa s Mattheem nic neznamenala?"
Draco: ,,No..."
Nat: ,,Lhala jsem... víš jak jsem se rozešla s Blaisem, Mattheo a já jsme se hodně bavili. Byl tu pro mě a myslím, že jsme ani jeden z nás nemysleli, že bychom k sobě mohli něco cítit, ale ta pusa. Něco znamenala... po tom jsme se přestali vídat. Když jsem ho viděla tenkrát s tebou, bála jsem se. Ale oba jsme dělali jako že se neznáme. Myslela jsem, že to tak bude nejlepší, jenže... po tom co se na to přišlo a ty jsi řekl ať se políbíme... nemůžu to pustit z hlavy..." řekla jsem sklesle.
Draco: ,,Myslíš, jeho?"
Nat: ,,Draco, já jsem zmatená... moc mi na tobě záleží, ale nechci ti ubližovat..."
Draco: ,,Takže, mě nemáš ráda..." zeptal se a podíval se na mě.
Nat: ,,Mám. Jen... mám asi ráda i Matthea..." hrnuli se mi slzy do očí a on mě najednou pustil.
Draco: ,,Stalo se dneska něco?"
Nat: ,,Já..." on se zvedl a díval se na mě.
Draco: ,,Tak stalo?" Křikl a bouchl do skříňky.
Nat: ,,On mě šel doprovodit abych nešla sama... bavili jsme se a najednou jsme se políbili." Řekla a viděla jeho raněný výraz.
Draco: ,,A pak?"
Nat: ,,Pak... pak nic..."
Draco: ,,To potom jako odešel nebo co bylo potom NAT!" Křikl.
Nat: ,,Potom si přišel ty... nic se nestalo..."
Draco: ,,Počkej, takže... je tady?"
Nat: ,,Draco..." chytla jsem ho znovu za ruku a on sebou cukl. Rozhlížel se po místnosti a podíval se ke koupelně. Došel ke dveřím a vykopl je. Na zemi tam seděl Mattheo a najednou nás uviděl.
Draco: ,,To jako FAKT?"
Mattheo: ,,Kámo já..."
Draco: ,,Takže kdybych nepřišel..."
Nat: ,,Ne..."
Draco: ,,Nelži mi Nat... myslíte že jsem úplně blbej!"
Mattheo: ,,Není to tak jak si myslíš..."
Draco: ,,Nasrat! Nemám na to náladu!"
Nat: ,,Draco počkej... co bude teď... prosím, mluv se mnou."
Draco: ,,Já nevím Nat... ale dneska mě nech... chci bejt sám. Promluvíme si o tom potom..."
Nat: ,,Draco počkej... prosím nechci aby to mezi námi zůstalo takhle, co mám dělat..." Řekla jsem zmateně a uplakaně.¨
Draco: ,,Dělej si co chceš, je mi to jedno, stejně se tím už nic nezmění..." řekl a odešel. Zabouchl za sebou a já stála a přišlo mi, že se mi rozpadl celý svět. Chtěla jsem za ním běžet, ale bála jsem se že to jen zhorším. Místo toho jsem se otočila a padla do náruče Mattheovi. Slzy mi nešly zastavit a já si připadala bezmocná. Co teď?! Co dělat...
Nat: ,,Všechno vždy zkazím... nejdřív Blaise, teď Draco... vyčítám Blaisovi to co mi udělal s Aivou a teď?! Teď udělám Dracovi to stejný..."
Mattheo: ,,Mrzí mě to..." řekl a já začala plakat ještě víc. On mě jen držel a utěšoval. Po chvilce co jsem se trochu uklidnila jsme si povídali. Snažil se mi říkat, že to bude dobrý... ale to nemůže vědět. A i kdyby, stále jsem zmatená a nevím proč je mám ráda oba... nevím co dělat. Podívala jsem se na Matthea a on mi utřel slzy. Mě najednou došlo, že jsem stále jen ve spodním a začala jsem se červenat. On se zvedl a zahalil mě do deky. Usmál se na mě a políbil mě na čelo. Já se znovu rozplakala a padla mu do náruče. On me chvilku držel a potom řekl...
Mattheo: ,,Měl bych asi jít..."
Nat: ,,Prosím nechoď, nenechávej mě samotnou..."
Mattheo: ,,Nat já myslím, že bys měla být sama, abys přišla na to co chceš..."
Nat: ,,Mattheo prosím... nechoď..." řekla jsem a podívala se mu do očích. On se na mě chvilku díval a váhal. Nakonec zůstal a já nakonec usnula v jeho náruči.