Osud si nevybírá...

Polopravdy... Část druhá.

Ráno jsem se vzbudila a chtěla jsem vstát, ale on mě najednou zatáhl zpátky do postele. Chvilku jsme se pošťuchovali až jsem nakonec vstala a oblékla se. Celou dobu se na mě díval a mě bylo lehce trapně. Ale viděla jsem jeho úsměv který doprovázela věta ,,Sluší ti to víc bez oblečení..." usmála jsem se a pak si všimla na stole štosu papíru.
Začala jsem si je prohlížet a došlo mi že jsou to nějaké nové plánky. On si stoupl za mě a začal mi ukazovat pár věcí. Bylo tam pár papírů s informacemi o neporušitelném slibu, pár se symbolem relikvií a pak nějaké nové. Zarazilo mě že jeden papír nebyl celý... chybělo tam víc jak půlka textu. Otočila jsem se čelem k němu a uviděla že je stále nahý.
Nat: ,,Bože... nemůžeš se alespoň obléct...." Oba jsem se zasmáli a on si šel pro nějaké oblečení.
Draco: ,,Ty toho naděláš... včera ti nevadilo že..." Strčila jsem do něj a trochu jsem se zamyslela.
Nat: ,,Tady mi to nesedí... něco tu chybí..." ukázala jsem mu papír s informacemi o neporušitelném slibu.
Draco: ,,Bohužel víc nemám..."
Nat: ,,Zkusím se po něčem kouknout v knihovně... možná se zeptám táty zda něco neví, nebo když tak Hermiona by mohla." Řekla jsem a oba jsme se na sebe podívali.
Draco: ,,Dobře dej vědět když něco najdeš."
Nat: ,,Co máš v plánu ty?"
Draco: ,,Máme jí s Mattheem na hřiště..."
Oba jsme se pobalili a šli jsme společně dolu. Tam jsme se rozdělili a já zamířila rovnou k nám a doufala že mi holky pomůžou s hledáním. Ony souhlasili a společně jsme šli do knihovny. Hermiona nám nabrala plno knih kde by mohli být jakékoli informace. Všechny jsme je pročítali a minuty postupně ubíhali. Stávali se z nich hodiny a já zapomínala každé druhé slovo.
Kolikrát jsem četla jeden řádek dvakrát abych věděla co jsem právě četla. Přišlo mi že je to zbytečný, když najednou jsem uviděla... ,,Neporušitelný slib lze zrušit pokud... pokud co?" Křikla jsem. Holky se na mě podívali a nahlédli ke mě. Hermiona se zamyslela a všimla si nějakého symbolu. Chvilku jsme hledali zda něco najdeme. Ale nakonec jsem vzala knihu a šla za tátou.
Vtrhla jsem k němu že je to naléhavé, on na mě koukal a snažil se porozumět všemu co jsem mu řekla. Když najednou se zadíval na papír a řekl ,,Chceš vědět jak lze zrušit neporušitelný slib? Proč?" Já mu řekla že jde o projekt, on chvilku přemýšlel, ale potom stáhl do knihovny pro jednu ze svých starých knih. Listoval stránku po stránce a pak řekl ,,Tady..." ukázal na text v knize a spoustu obrázků.
Já se začetla ,,Neporušitelný slib, lze zrušit pomocí kouzla ,,Infragilis Opus" které se vysloví poté, co se vypije lektvar, který ochrání osoby, které slib složili." Podívala jsem se na tátu a zeptala se ,,Jaký lektvar?" On jen ukázal o kus dál a tam byli všechny ingredience. Musela jsem to říct klukům. Zeptala jsem se táty zda si tu knihu mohu půjčit. On kývl ale říkal abych na ní byla opatrná.
I s knihou jsem poté vyběhla ven a běžela chodbami. Vzpomněla jsem si že Draco říkal, že bude na hřišti, bez váhání jsem šla tam. Cestou jsem málem několikrát upadla, ale když jsem byla na hřišti zahlédla jsem jak je Draco ve vzduchu. Volala jsme na něj a až po chvilce si mě všiml. Sletěl dolu a došla k němu.
Draco: ,,Co se-" já ho ale přerušila...
Nat: ,,Něco jsem našla... měl bys to vidět!" Ukazovala jsem mu papíry a během chvilky u nás byl i Mattheo.
Mattheo: ,,Ahoj děje se něco?"
Nat: ,,Tady vidíš... víš jak jsem ráno v těch papírech našla jen část textu? Tady je to celé... Neporušitelný slib..."
Draco: ,,Lze zrušit... Nat kde jsi to našla?" Usmíval se na mě.
Nat: ,,Kdo hledá najde..."
Mattheo: ,,Neporušitelný slib? Jaký?"
Draco: ,,No ten tvůj vole..." on se na mě podíval a já se dívala na Matthea.
Mattheo: ,,Ty jsi hledala jak to zrušit? Já myslel že ti na mě nezáleží..."
Nat: ,,To sis myslel špatně..." poté jsem se podívala na Draca a usmála se,
Nat: ,,Já ti ráno říkala že mi na tom něco nesedí..." oba jsme se usmívali, ale mě nedošlo že jsem řekla něco co jsem možná neměla.
Mattheo: ,,Ráno?" Otázal se a mě došlo že neví co se stalo...
Mattheo: ,,Vy jste se ráno viděli?"
Nat: ,,No..." v očích měl najednou zradu, vztek a smutek zároveň. Po chvilce se podíval na Draca a řekl.
Mattheo: ,,Jasný... jak jinak. Že mě to ani nepřekvapuje!" Řekl naštvaně.
Draco: ,,Počkej... není to tak."
Mattheo: ,,Tak jak to vypadá?! Takže mi chcete tvrdit že jste spolu nespali?!" Řekl rozzuřeně a my se na sebe s Dracem jen podívali a já sklopila oči. Poté jsem se na něj podívala a uviděla v očích tu bolest... nejspíš z části doufal že to není pravda.
Mattheo: ,,Takže spíš s ním a mě lžeš..."
Nat: ,,Mattheo počkej..." křikla jsem na nim a dobíhala za ním do stanu. Chytla jsem ho za ruku a uviděla jeho oči.
Mattheo: ,,Nech mě Nat..."
Nat: ,,Ano spali jsme spolu, ale nic to nebylo... šlo o jednu noc... já chtěla přijít na jiný myšlenky..."
Mattheo: ,,A to mě má jako uklidnit?"
Nat: ,,Mrzí mě to jasný? Mattheo prosím... nech mě ti to vysvětlit." Řekla jsem se slzami v očích a držela ho.
Mattheo: ,,Měla bys jít..." řekl chladně a po tváři mu stekla slza.
Nat: ,,Jak dlouho... Jak dlouho budeme jeden druhého odstrkovat!" Řekla jsem naštvaně.
Mattheo: ,,Dokud to tak nezůstane!"
Křikl a já na něj jen koukala. Oči měl plné bolesti a vzteku. Jeho slova bodali jak nože a já nakonec odešla. Myslela jsem že bude mít radost, že jsem našli způsob. Ale nemůžu se mu divit, že je naštvaný... jen nechápu proč je takový problém abychom byli chvilku bez hádek. Všechno je to moje vina... nikdy jsem neměla začínat tuhle hru.
Další dny plynuli a já se s Mattheem potkávala na chodbách, on se na mě ale ani nepodíval. Občas jsem narazila na Draca, ale s tím jsem zase nechtěla mluvit já. Jediné hodiny kdy jsem se jim nevyhnula byl tanec a lektvary. Pomalu se blížil ples a začali přípravy. McGonagalová nás poprosila zda bychom si s holkami nepřipravili pár písní. S holkami jsme nacvičovali a já díky tomu nemyslela na vše kolem.
Do plesu zbývalo pár dnů a já s holkami byla domluvená že si o víkendu půjdeme zkoušet šaty. Holky doprovod na ples měli, ale já ne. Nevadilo mi to... jen mi vadilo to jak se mě stále všichni ptají zda mám s kým jít. Šla jsem zrovna od táty pomáhala jsem mu opět s pár osnovami na další hodiny. Vracela jsem se chodbami a nekoukala jsem pořádně před sebe.
Do někoho jsem vrazila a popadali mi věci. Když jsem si všimla že jsem vrazila do Matthea sebrala jsem si všechny věci a rychle jsem odešla. Zašla jsem do koupelen a tam jsem odložila všechny věci a během chvilky jsem se rozbrečela. Nechápu proč se přes to nedokážu dostat. Plakala jsem a najednou jsem uslyšela kroky, myslela jsem že je to on. Otočila jsem se ale když jsem tam uviděla stát Blaise utřela jsem si slzy.
Blaise: ,,Jsi v pohodě?"
Nat: ,,Co se zajímáš?"
Blaise: ,,Vydělá jsem tě sem zaběhnout..." pomalu šel ke mě a opatrně mě chytl za rameno. Hladil mě a já nechápala proč se ke mě najednou chová hezky.
Blaise: ,,Hele promiň za to předtím... já měl tě rád a mrzí mě že nám to nevyšlo..." řekl a chvilku si se mnou povídal. Upřímně byla to klidná konverzace do chvíle než se zeptal...
Blaise: ,,A co ples? Máš s kým jít?"
Nat: ,,Vlastně ne... půjdu sama."
Blaise: ,,To nemusíš... jestli chceš můžeme jít spolu."
Nat: ,,Cože?! To asi ne... v pohodě." Řekla jsem trochu odtažitě on mě ale chytl pevněji a nahnul se ke mě.
Blaise: ,,Neblbni... jako za starých časů..."
Nat: ,,Ne to je v pohodě... vážně... upřímně už bych měla jít."
Řekla jsem a chtěla jsem se zvednout. On mě ale stáhl a najednou mi odkryl vlasy z obličeje. Chvilku se na mě díval a pak mě políbil. Odtáhla jsem se a zeptala se ho... ,,Co děláš." On mě ale přerušil dalším polibkem. Snažila jsem se odtáhnout a znovu jsem řekla ,,Blaise nech toho prosím..." ale mě ale umlčel slovy ,,Věř mi..." a začal mě znovu líbat. Pevně mi držel ruce a já se nemohla vysmeknout. Po chvilce jsem ho ale asi naštvala a on mi dal facku. Podíval se na mě a řekl ,,Uklidni se... o nic nejde." Řekl a pokračoval tam kde přestal. Rozplakala jsem se... myslela jsem na nejhorší. Začal mě osahávat a já pomalu přestávala věřit že mám nějakou šanci e z toho dostat. Jeho doteky mi byli proti srsti a já v sobě najednou našla poslední kousky síly a odstrčila jsem ho. Kopala jsem ho do rozkroku a utekla rychle ven. Nechala jsem tam všechny věci a běžela chodbou dál. Ohlížela jsem se zda neběží za mnou a snažila jsem se zapnout knoflíky u košile. Když najednou jsem do někoho vrazila. Lekla jsem se že je to on a tak jsem se podívala a cukla sebou. Přede mnou ale stál Mattheo a za ním Draco a Theo. Všichni na mě koukali udiveně. A najednou si Mattheo všiml že něco není v pohodě.
Mattheo: ,,Nat? Nat co se stalo?" Koukal na mě a začal se ptát. Já ale stále plakala... ulevilo se mi že jsou to oni a ně Blaise.
Nat: ,,Bla-Blaise mě- mě osahával." Já uviděla jeho naštvaný výraz.
Mattheo: ,,Zabiju ho..." řekl rozzuřeně a chtěl projít kolem mě. Ale já ho zastavila.
Nat: ,,Ne... Ne prosím... prosím nechoď... nenechávej mě tu..."
Rozplakala jsem se a já mu padla do náruče. On mě bez váhání pevně chytl. Držel mě a snažil se mě uklidnit. Podíval se na kluky a pak řekl ať se jdou podívat zda tam stále je. Já stále hystericky plakala v jeho náruči a on mě stále pevně držel. Po chvilce přišli kluci a donesli moje věci.
Mattheo poté řekl že půjdeme někam stranou. Šli jsme k Nebelvíru a cestou jsme narazili na Lilith. Ta se hned ptala co se stalo a šla s námi. Mezi tím ji kluci vše říkala a já se stále držela Matthea. On mi byl oporou a společně jsme všichni zašli k nám. Šli jsme ke mě a on mě posadil na postel. Klek si přede mě a díval se na mě. Po chvilce se v pokoji objevili i další a začali to řešit.
Mattheo: ,,Udělal ti něco?" Zeptal se najednou vážně a já jen kroutila hlavou.
Mattheo: ,,Určitě? Nat pokud tak to musíš někomu říct..."
Nat: ,,Ne jen... jen mě osahával."
Řekla jsem uplakaně a rozbrečela se ještě víc. On mě znovu objal a opakoval mi že už je to dobrý. Vím že má pravdu, ale stále jsem z toho všeho v šoku. Všichni se tam bavili a já se stále držela Matthea. Najednou ke mě přišel Draco a chytl mě za ruku. Já ho stiskla a on mě pohladil. Ulevilo se mi že jsem s nimi v bezpečí. Holky po chvilce řekli všem kromě Matthea, Draca a Thea aby šli a dali mi čas.
Zůstala jsem tam jen s kluky a Mattheo se mě znovu ptal zda se nic nestalo. Já kroutila hlavou že ne a Draco jen dodal ,,Víš že nám to můžeš říct..." já jen kývla a odpověděla ,,Nic se nestalo..." on mě pohladil a pak šel k Theovi a něco mu říkal. Já se pomalu uklidňovala. Podívala jsem se na Matthea a ten mi řekl, že bych to měla říct tátovi nebo McGonagalové. Já to ale teď nechtěla řešit... řekla jsem mu tedy že to někomu řeknu, ať mi dá jen čas to vstřebat.
Viděla jsem jak zuří ale snaží se to maskovat. Potom kluci řekli že by měli jít... Mattheo se na mě podíval a já ho chytla za ruku a znovu se mi hrnuli slzy do očí, při pomyšlení že tu mám být sama. On se podíval na naše ruce a pak se podíval na kluky a jen kývl. Ty se na mě podívali a pak odešli. Zůstali jsme tam jen my dva, byl ticho a já nedokázala říct ani slovo. Podívala jsem se na něj, stál naproti mě opřený o zeď, díval se na mě a lehce se usmál.
Mattheo: ,,Chceš- chceš si promluvit?"
Já se ale při pohledu na něj znovu rozplakala. Přišel ke mě a sedl si vedle mě. Objal mě a utěšoval mě. Poté se odtáhl a podíval se na mě. Má pozornost se přesměrovala k jeho rtům, které byli dost blízko. Vnímala jsem jeho vůni a nějak jsem podlehla pocitům nostalgie a pokušení. Díval se mi do očí a já do jeho. Probrala jsem se z té fantazie a došlo mi že se na něj dívám až moc upřeně.
Nat: ,,Půjdu si dát sprchu...počkáš tu prosím?" řekla jsem a on jen kývl.
Potom už jsem za sebou jen zavřela dveře od sprchy a vlezla si do ní.