Osud si nevybírá...

Už nevím co je realita... část první.

Po těle mi stékala voda a já cítila mírnou úlevu. Přišlo mi jako bych ze sebe smývala jeho doteky. Po nějaké době jsem vypla vodu a chtěla se osušit ručníkem. Když jsem se ale natáhla na místo kde obvykle je nebyl tam. Rozhlédla jsem se po koupelně a došlo mi že tu nikde není. Začala jsem lehce panikařit co teď. Zhluboka jsem se nadechla a pak se odhodlala...
Nat: ,,Mattheo?" Zavolala jsem z koupelny. Slyšela jsem kroky a poté se ozvalo...
Mattheo: ,,Děje se něco?" Zeptal se trochu vyděšeně.
Nat: ,,Já- zapomněla jsem si ručník... mohl bys- myslíš že bys mi ho podal?"
Mattheo: ,,Kde je?"
Nat: ,,Ve skříňce u okna, první šuplík myslím..." chvilku bylo ticho.
Mattheo: ,,Tady nejsou... tady máš jen spodní prádlo."
Nat: ,,Sakra... tak druhý..."
Mattheo: ,,Mám ho... jak ti to..." zarazil se stejně jako já.
Nat: ,,Otevřu dveře, vezmu si ho..."
Pomalu jsem otevřela a ve škvírce jsem uviděla jeho obličej. Dívali jsme se sobě do očí a já viděla jak znervózněl. Polkl a já mu vzala ručník z ruky. Viděla jsem jak se snaží dávat se mi do očí. Uvázala jsem si ručník kole pasu a šla jsem si pro nějaké oblečení. On se snažil dívat jinam, ale já chvilkami viděla jak pohledem zamířil ke mě. Šla jsem se obléct a pak jsem se vrátila do pokoje. Dívali jsme se na sebe a já chtěla prolomit to trapné ticho.
Nat: ,,Děkuju..." řekla jsem nervózně.
Mattheo: ,,Nat... neděkuj mi prosím. Jsem rád že jsme tam byli...."
Nat: ,,Chybíš mi..." vyhrkla jsem najednou aniž bych přemýšlela.
Mattheo: ,,Nat... myslíš že ty mě ne?" Podíval se na mě a já se zarazila.
Nat: ,,Nemohli bychom prosím na vše zapomenout..."
Mattheo: ,,To nejde... víš že to nejde..."
Nat: ,,Já vím... jen bych chtěla abychom se mohli bavit jako dřív..." on mě poté chytl za ruku.
Mattheo: ,,Však můžeme... omlouvám se za to jak jsem na tebe tenkrát vyjel... já, nechtěl jsem... jen..." ale už nic víc neřekl.
Nat: ,,Takže je mezi námi vše dobrý?"
On kývl a objal mě. Strašně se mi ulevilo když jsem věděla že už to mezi námi není tak chladné. Chvilku tam se mnou ještě byl a ujišťoval se že mi nic není a že to opravdu někomu řeknu. Poté řekl že už musí, ale že kdyby cokoli ať dám vědět. Odešel a já šla dolu za ostatními. Holky mě objali a ptali se zda si chci promluvit. Já ale nechtěla... změnili jsme tedy téma a navázali jsme na ples, říkali že tedy o víkendu půjdeme společně.
Šli jsme potom na večeři a procházeli jsme kolem velkého davu. Najednou k nám přiběhl Nevil a ptal se zda to víme. Harry se ho hned ptal co se stalo. On jen řekl ,,Mattheo a Blaise..." já se na něj podívala a zkoušela jsem se prorvat davem spolu s ostatními. Viděla jsem jak se perou. Mattheo ho držel u skříňky a něco na něj křičel. Potom ho praštil a hodil s ním o zem. Draco a Theo tam jen stáli a smáli se. Během chvilky se tu objevili profesoři.
Snape, můj táta a McGonagalová. Ta se snažila udržet ostatní v klidu a mezi tím můj táta a Snape vtrhli mezi Matthea a Blaise a odtrhli je od sebe. Táta držel Matthea a ten na Blaise nakonec křikl ,,Ještě jednou se ji dotkni a je po tobě slyšíš!". Do toho ale táta křikl ,,To už by stačilo!" Všichni jsme jen koukali a čekali co bude. On se na mě podíval a řekl ,,Riddle, Zabini se mnou!"
Podívala jsem se na McGonagalovou a řekla jí ,,Paní profesorko je to moje chyba já... chtěla bych vám něco říct..." polkla jsem a ona mě vzala stranou. Vše jsem jí pomalu se slzami v očích řekla a ona mě utěšovala. Řekla že to musí nahlásit a řekla ať jdu s ní. Šli jsme k tátovi a ona mu řekla co se stalo. Ten se naštval a díval se na Blaise. Mattheo se trochu usmíval ale snažil se to zakrýt. Společně s Blaisem šel za Brumbálem a McGonagalová si mě vzala opět bokem a řekla mi...
McGonagalová: ,,Vzhledem k okolnostem váš přítel nebude potrestán..." já se zarazila.
Nat: ,,On... není můj přítel..." ona se na mě podívala a jen s úsměvem řekla...
McGonagalová: ,,Pokud to tak je... měla byste to říci i jemu slečno..."
Nat: ,,Co?" Podívala jsem se udiveně a ona se usmála.
McGonaglová: ,,Jedině láska vás donutí udělat takovou věc drahá..." řekla a podívala se na něj. Já se na něj podívala a lehce jsem se usmála.
McGonagalová: ,,Ještě s vámi budeme chtít mluvit, tak tu počkejte." Řekla a odešla. Zůstali jsme tam jen mi dva a já se na něj dívala.
Mattheo: ,,Co?" Řekl vážně.
Nat: ,,Nic... jen-víš že jsi nemusel..." sedla jsem si vedle něho a chytla ho za ruku.
Mattheo: ,,Musel...Nemohl jsem to nechat..."
Chvilku jsme tam jen tak tiše seděli a drželi se za ruce. Já se o něj opatrně opřela. On si položil hlavu tu o mou a já nemyslela na nic jiného než na to co právě řekla McGonagalová. Podívala jsem se na něj a on na mě. Byl trochu zmatený, ale to i já. Opět mě zaplavili pocity touhy a já se zadívala na jeho rty. On nervózně polkl a naše pohledy se zase sešli. Přišlo mi že v tom tichu musí tlumit našich srdcí slyšet snad každý... Byli jsme od sebe jen kousek a já se k němu trochu přiblížila. Čekala jsem co udělá a on chvilku váhal. Byl ale ve stejném pokušení jako já a tak jsme se k sobě pomalu přibližovali. Byli jsme od sebe jen pár milimetrů a oba jsme se snažili odolávat. Já udělala poslední krok a přitiskla své rty na ty jeho. Něžně jsem ho políbila a projela mi tělem vlna vášně. Pomalu jsem se odtáhla a podívala se opatrně na něj. Z jeho výrazu jsem ale nedokázala vyčíst nic. Sklopila jsem pohled a cítila se trochu trapně. Nic neříkal jen na mě koukal. Pustila jsem ho za ruku a odtáhla se od něj se slovy ,,P-promiň já-" začala jsem panikařit. Ale on mě po chvilce chytl a přitáhl mě blíž. Opět jsme od sebe byli kousek a ten zmatek v nás obou byl stejně silný jako vášeň a chtíč políbit toho druhého znovu. On se nepatrně kousl do rtu a díval se při tom na mě. Potom se ke mě nahnul a políbil mě. Jeho polibky byli něžné a pro mě bylo těžké jim odolávat.
Párkrát jsme si polibek platili když najednou nás vyrušilo rozražení dveří ve kterých stál můj otec spolu s ředitelem. My se rychle odtáhli a dělali jakoby nic, ale nejspíš něco viděli. Nic neříkala jen přišli před nás a začali zjišťovat co se tedy vlastně stalo. Vše jsem jim nakonec řekla a tím vlastně vysvětlila proč se spolu kluci poprali. Brumbál se díval na mého otce a řekl ,,Mrzí mě že se tohle stalo u nás na škole, ale věřte slečno... bude to mít následky. Bude se to muset celé prošetřit, ale Pan Zabini bude potrestán." Chvilku se ještě bavili s mým otcem a poté odešel. Můj táta se podíval na Matthea a řekl ,,Děkuju... za Nat..." Mattheo jen řekl že to nic nebylo a táta se mnou chtěl mluvit o samotě. On tedy odešel a zůstala jsem tam jen já. Táta se mě ptal proč jsem mu nic neřekla hned po tom co se to stalo. Chvilku jsme na sebe štěkali, ale vím že měl jen starost. Nakonec mě objal a omluvil se mi. Ujišťoval se že jsem v pořádku a nakonec jsem mohla jít. Vyšla jsem a čekala že tam bude Mattheo, ale on nikde nebyl.
Šla jsem k němu a doufala že ho někde cestou najdu. Potkala jsem jen Draca který se celkem divil co tam u nich dělám. Já ho ale ignorovala a šla jsem k Mattheovi. Zaklepala jsem na dveře a ozvalo se ,,Říkal jsem že teď ne! Nech mě bejt Draco!" Já ale opatrně otevřela dveře a vešla dovnitř. On se na mě díval z postele a jediné co řekl ,,Ty?" Já za sebou zavřela a chvilku jsem tam stála a přemýšlela co vlastně chci říct.
Mattheo: ,,Nat poslyš... to co se stalo teď, to..."
Nat: ,,Byla chyba?" Řekla jsem a čekala na jeho reakci.
Mattheo: ,Jo... chci říct, ne, ale víš myslím že to nebylo zrovna na místě. Chápeš? Však jsme to probírali..."
Nat: ,,Takže mi chceš vážně tvrdit že to nic neznamenalo? Prostě chceš dělat že se nic nestalo..."
Mattheo: ,,Nat..."
Nat: ,,Ne- Ne Mattheo... furt poslouchám jen výmluvy... to mě prostě tak nesnášíš že-"
Mattheo: ,,Posloucháš se?! Nat... nemůžu vystát to že na tebe sahal. Ty ani nevíš jak moc je to pro mě těžký!" Křikl na mě.
Nat: ,,Tak proč to-" nenechal mě doříct větu a řekl.
Mattheo: ,,Protože jsem jeho syn... mám slib kterej..."
Nat: ,,Jde zrušit tak v čem je furt problém..."
Mattheo: ,,Já prostě nemůžu..." řekl a já na něj nevěřícně koukala.
Nat: ,,To je jako vše? Nic víc?"
Koukala jsem a čekala nějakou reakci. On ale jen mlčel a vypadalo to že ho něco sžírá. Vážně nemůžu uvěřit tomu že dělá jako by se nic nestalo. Hodila jsem po něm kusem oblečení a odešla. Šla jsem k sobě a vážně jsem nemohla uvěřit že chce dělat jako by nic. Šla jsem k sobě a zalehla jsem do postele. Když najednou se mi na telefonu objevil hovor. "Mattheo" chvilku jsem na to jen koukala a nevěděla zda to zvednout a nebo ne. Típla jsem to a šla kus dál. Stále jsem ale koukala na telefon a najednou jsem uviděla že volá znovu. Váhala jsem ale nakonec jsem telefon zvedla se slovy ,,Co chceš?" A z telefonu se jen ozvalo ,,Otevři okno..." podívala jsem se k oknu a uviděla ho. Seděl na koštěti... já šla a otevřela mu. On opatrně vlezl dovnitř a koště položil k oknu. Dívala jsem se na něj a uviděla jak je celý promočený. Prohlížela jsem si ho a nechápala co to má zase všechno znamenat. Už mě to nebaví... on si prohrábl mokré vlasy a poté se na mě podíval.
Mattheo: ,,Ahoj..." řekl trochu zaraženě.
Nat: ,,Ahoj?! To jako fakt? Mattheo... co chceš opravdu..."
Mattheo: ,,Promluvit si..." chytl mě za ruku ale já se vyškubla.
Nat: ,,Nemám náladu na to poslouchat další výmluvy proč to nejde a-"
Mattheo: ,,Nat... nech mě ti-" přerušil mě a to mě jen naštvalo.
Nat: ,,Vysvětlit to že si vezmeš Ari? nemusí mi nic vysvětlovat..."
Mattheo: ,,Já si jí ale nechci vzít... můžeš mě na chvilku poslouchat."
Nat: ,,Ne- Ne vlastně nemůžu... je pozdě a ty tu vlastně nem-"
Než jsem ale stihla něco říct přerušil mě polibkem. Zaskočil mě a tak poté co se odtáhl jsem na něj jen koukala a čekala nějaké vysvětlení. On se ale jen usmál a řekl...
Mattheo: ,,Je to složitý... ani nevíš jak, ale není to tak že bych s tebou nechtěl být..." řekl a díval se na mě.
Nat: ,,A tak mi to vysvětli... třeba to pochopím, třeba něco vymyslíme..."
Podíval se na mě a začal mě vše vysvětlovat. Říkal že mu rodiče řekli že jestli se se mnou bude dál stýkat tak se mi něco stane a on měl strach. Povídali jsme si a probrali jsme všechny možný východiska. Když jsme se bavili o tom slibu znovu jsem nadhodila že jej lze zrušit. On se usmál a řekl ,,Chceš abychom ho zrušili?" Já moc dobře věděla kam tím míří a tak jsem do něj jen strčila. Řekla jsem že na to mrknu a zkusím sehnat všechny věci. Poté se mě ptal co mám zítra v plánu. Řekla jsem že jdu s holkami zkoušet šaty na ples. On se usmál a řekl že dokud je Blaise na škole půjde s námi pro jistotu. Já mu říkala že nemusí, ale nedal si říct. Byla jsem dost unavená a tak jsem si zalezla pod deku on řekl že mě nechá spát a půjde. Ale já ho zarazila slovy
Nat: ,,Pokud chceš zůstaň..." on se usmál a jen mi odpověděl.
Mattheo: ,,Nat myslím že to..." ale já ho přerušila.
Nat: ,,No tak... spávali jsme v jedné posteli často..." on si prohrábl vlasy a pak mi se šibalským pohledem odpověděl.
Mattheo: ,,Dělali jsme různý věci Nat..." trochu jsem se začervenala, ale s klidnou hlavou jsem mu řekla...
Nat: ,,Je pozdě... tak neblbni a pojď si lehnout..."
Chvilku váhal, ale já pak ztlumila světlo a nadzvedla deku abych ho pobídla. On se nakonec usmál a šel k posteli. Chtěl si lehnout ale byl celý mokrý a tak jsem ho zarazila a řekla mu ať se svleče. On se na mě podíval a nevěděl zda to myslím vážně. Nakonec si tedy vše sundal a měl na sobě jen trenky. Vlezl si do postele a oba jsme se na sebe dívali. Zasmál se a já poté zhasla světlo. Leželi jsme oba vedle sebe a já nemohla spát...
Tiše jsem na něj zavolala zda spí, ale on taky nespal.
Nat: ,,Nemůžu spát..."
Mattheo: ,,Já taky..."
Nat: ,,Možná když bych..." nedořekla jsem větu a  pomalu se k němu přisunula on mě chytl.
Mattheo: ,,Lepší?" Zeptal se a já kývla. Chvilku jsem ležela ale stejně jsem nemohla usnout, při pomyšlení že ležím přímo u něj v jeho náruči jsem začala panikařit a tak jsem se otočila zády.
Nat: ,,Možná takhle..." jenže to jsem zase měla pocit že tam jsem sama a tak jsem se na něj trochu namáčkla. On sebou cukl a pak se zeptal...
Mattheo: ,,Co si myslíš že děláš?" Řekl s úsměvem.
Nat: ,,Nic co by?"
Mattheo: ,,Mě to tak nepřijde..." zasmál se a mě došlo o co jde..."
Nat: ,,Promiň já..." bylo mi trapně, ale on se smál.
Mattheo: ,,Nech to být... hlavní jestli usneš. Tak pojď."
Řekl a chytl mě. Chvilku jsme leželi a mě docházelo jak moc prahnu po jeho dotecích a polibcích. Snažila jsem se na to nemyslet, ale trvalo dlouho než jsem nakonec usnula.