Osud si nevybírá...

Lepší už to nebude? Část První.

Lepší už to nebude? První část
Draco: ,,Ty?" Řekl trochu udiveně a toho si všichni všimli. Oba jsme na sebe koukali vykuleně a já byla ještě víc v šoku když jsem uviděla jak se na něj tiskne Ari.
Nat: ,,No Ahoj..."
Lilith: ,,Vše v pohodě?" Mattheo se na mě díval a já jen kývla a podívala se na Draca.
Nat: ,,V naprostým... viď." Řekla jsem lehce naštvaně.
Draco: ,,Jo..."řekl a já se nakonec s holkami posadila ke stolu. Chvilku jsme si povídali jen s Lilith a já si najednou všimla že po mě Mattheo kouká. Podívala jsem se na něj a on se usmál. Potom si sedl ke mě a řekl...
Mattheo: ,,Ahoj." Usmála jsem se na něj, přišlo mi že je nervózní.
Nat: ,,Ahoj?"
Mattheo: ,,Ahoj..." usmála jsem se.
Nat: ,,To už jsi říkal..." řekla jsem mu a snažila se skrýt úsměv.
Mattheo: ,,Jo promiň já, chtěl jsem se zeptat zda je vše pořádku?"
Nat: ,,Ano, proč by nebylo?" Usmála jsem se a on mě chytl za ruku.
Mattheo: ,,Přišlo mi, že je to mezi tebou a Dracem trochu napjatý... stalo se něco?"
Než jsem stihla něco říct, Pansy zvolala že se jde hrát flaška. Šla jsem k holkám a ony se mne ptali co Mattheo chtěl. Řekla jsem jim, že se jen ptal zda jsem pořádku. Hrálo se pár kol. Když dala Pansy Ari za úkol políbit Draca lehce mě to rozhodilo. Je ale pravda že spolu už nejsme... byla řada na Mattheovi, on zatočil a padlo to na mě. Pansy si neodpustila poznámky tipu ,,Ale, minulost se opakuje co?" Oba jsme se na sebe s Mattheem podívali a mě se vybavili všechny ty pocity a opět mě přepadl pocit viny. Pohledem jsem zamířila k Dracovi a oba dva čekali co bude, já ale nezvládla své emoce krotit a tak jsem se zvedla a chtěla jsem odejít. Když v tom na mě Draco zavolal
Draco: ,,Nat... počkej..." otočila jsem se a on mě držel za ruku. V očích jsem měla slzy.
Nat: ,,Na co?" Otázala jsem se ho. On ale jen mlčel a nic neříkal.
Nat: ,,To jsem si myslela..." řekla jsem a vycukla jsem se mu.
Draco: ,,Počkej já..."
Nat: ,,Na co mám čekat?! Až budeš mít zase chvilku kdy ti budu natolik dobrá aby jsi se se mnou vyspal a zase odešel beze slov?!"
Mattheo: ,,Počkej..."
Lilith: ,,Cože jsi?!" Řekli oba naštvaně a dívali se na Draca a na mě.
Draco: ,,Nat já..."
Nat: ,,Nezajímá mě to! Skončili jsme!"
Křikla jsem na něj a utekla na chodbu. O kus dál jsem se opřela o sloup a snažila se uklidnit. Ale čím víc jsem se snažila tím víc jsem propadala tomu pocitu bezmoci. Zaslechla jsem nějaké kroky a snažila se schovat za sloup a být tiše. Někdo prošel kolem a najednou se zastavil. Vykoukla jsem a uviděla jak se rozhlíží... byl to Mattheo a vypadal ustaraně. Držel se za čelo a bylo vidět, že má starost. Vykoukla jsem zpoza sloupu a dívala se na něj. On se najednou otočil a podíval se na mě. Uviděl mě tam stát celou uplakanou a já nevěděla co dělat. On je vždy ten kdo mě utěšuje... on se na mě nepatrně usmál a já se k němu bez váhání rozeběhla a padla mu do náruče. On nic neříkal. Jen mě pevně držel a já plakala. Hladil mě a snažil se mě uklidnit. Po chvilce jsme si šli sednout do jedné učebny. Posadil se vedle mě a držel mě. Po chvilce se mě nejistě zeptal...
Mattheo: ,,Chceš o tom mluvit?"
Nat: ,,O tom, že mě vždy zachraňuješ? Je mi trapně... vždy mě najdeš nejvíc ubrečenou."
Mattheo: ,,Nemáš důvod cítit se trapně..."
Nat: ,,Myslíš? To nemluvím o tom jak trapně mi je, když víš že jsem za ním dolezla..." Řekla jsem a podívala se na něj.
Mattheo: ,,Měla jsi ho ráda... nesoudím tě." Řekl a chytl mě za ruku.
Nat: ,,Musíš si myslet že..."
Mattheo: ,,Nic si nemyslím Nat." Řekl a já se na něj podívala. Uviděla jsem jeho jantarové oči, které byli plné starosti. To naše objetí mi pomohlo se uklidnit a já své emoce najednou přesměrovala k Mattheovi. Zadívala jsem se mu do očí a došlo mi, že pokaždé když pláči kvůli někomu, je to on kdo tu pro mě vždy je. On je ten komu na mě záleží celou tu dobu. On se na mě najednou podíval a snažil se mi vyčíst z očí na co myslím.
Mattheo: ,,Nat?" Otázal se a já se k němu opatrně přibližovala. On jen koukal a čekal co bude dál. Byla jsem od jeho rtů jen kousek a na malý moment jsem se zarazila. Podívala jsem se na něj a poté ho něžně políbila. Odtáhla jsem se, sklonila hlavu a opřela se o jeho rameno. Po chvilce ticha řekl...
Mattheo: ,,Takže... my odpouštíš?" Usmál se a já se na něj lehce usmála taky.
Nat: ,,Možná?..." řekla jsem a dívala jsem se dolu na zem. Když mi najednou odhrnul vlasy z tváře a já se na něj podívala.
Mattheo: ,,Dobře... budu se snažit dál." Pohladil mě po tváři a přitáhl mě k sobě. Chystal se mě políbit když já se najednou odtáhla a řekla.
Nat: ,,Měla bych jít..."
Mattheo: ,,Nemůžu tě nutit, ale kdyby se ti chtělo... můžeme jít zpátky." Usmál se a chytl mě za ruku.
Nat: ,,Jako... spolu?" Řekla jsem a podívala se na naše propletené ruce.
Mattheo: ,,Byl bych rád když bys šla se mnou..." podívala jsem se na něj a usmála se.
Nat: ,,Když máš ty narozeniny tak bych možná mohla udělat výjimku..." oba jsme se zasmáli a já mu dala letmý polibek. Podívala jsem se na něj a on mi dal další něžný a vášnivý polibek. Nakonec se zvedl a podal mi ruku. Šli jsme zpět a a on mě celou dobu držel za ruku. Když jsme vcházeli dovnitř uslyšeli jsme opět hudbu a já se trochu zarazila. On se na mě otočil a řekl jen ,,Jsem tu s tebou neboj..." já se usmála a on mě vedl dovnitř. Došli jsme k ostatním a oni se na nás podívali. Holky se na mě podívali a tiše se zeptali zda jsem v pořádku. Já jen kývla. Když najednou jsme se na sebe s Dracem podívali. Oba jsme jen mlčeli. Já po chvilce zrak odvrátila a všímala si ostatních. Když najednou Pansy řekla...
Pansy: ,,Fajn, takže když už víme jak to mezi vámi je... co si dát." V tom ji Matttheo zarazil...
Mattheo: ,,Pansy dost..."
Pansy: ,,Ale... neříkej že si omotala i tebe? Víš že..."
Draco: ,,Dost..." řekl a ona se na něj podívala.
Pansy: ,,Fajn... byla to větší zábava když tu nebyla..." to už jsem nevydržela a zvedla se.
Nat: ,,Neboj odcházím... promiň..." podívala jsem se na Matthea a odešla.
Šla jsem kolem komnaty nejvyšších potřeb a když jsem spatřila její dveře, neváhala jsem a vstoupila. Chtěla jsem být sama. Sedla jsem si k pianu a hlavou mi prolétlo snad tisíce myšlenek. Začala jsem ťukat do kláves a začala si broukat melodii a nějaká slova. Potřebovala jsem ze sebe dostat všechny ty emoce a slova, která mě tížila a jen mě táhla ke dnu. ,,I knew You were trouble,, cítila jsem vztek a úlevu v jednom. Najednou mě zarazil zvuk kytary. Otočila jsem se a uviděla tam stát Matthea, který na mě koukal a hrál. Bylo to jako by tomu všemu dodal to, co tomu tolik scházelo. Přestali jsme hrát a já se na něj dívala. Potom jsem šla k němu a řekla...
Nat: ,,Nemusel jsi za mnou chodit."
Mattheo: ,,Nechtěl jsem abys byl sama..."
Nat: ,,Máš narozeniny..."
Mattheo: ,,A právě proto bych měl být tam kde chci být ne?"
Nat: ,,Chceš být v místnosti plné nástrojů?" Zasmála jsem se a on též.
Mattheo: ,,Chci být tam kde jsi ty." Řekl a šel ke mě. Díval se na mě a já na něj. Chtěl mě políbit a já jeho také, ale zrovna tady jsem teď nemohla myslet na nic jiného než na to jak se Draco po tom všem sebral a odešel. Zarazila jsem se...
Nat: ,,Počkej já..."
Mattheo: ,,Udělal jsem něc-"
Nat: ,,Ne! Já jen, nechci aby se mezi námi dělo něco tady..." podívala jsem se letmo na gauč o kus dál a sklopila hlavu.
Mattheo: ,,Chápu..." řekl a objal mě. Když najednou nás vyrušilo odkašlání.
Draco: ,,Nechtěl jsem rušit..."
Nat: ,,Draco?"
Draco: ,,Můžeme si promluvit?"
Nat: ,,O čem..."
Draco: ,,O tom předtím..."
Nat: ,,Myslíš o tom jak jsi se se mnou vyspal a pak jsi si probral věci a odešel? O tom se chceš bavit?!"
Draco: ,,Nemůžeme se promluvit o samotě?"
Nat: ,,Ne... já s tebou teď sama být nechci... jestli chceš mluv... ale Mattheo nikam nejde..."
Draco: ,,Nat ale ty mi to taky neulehčuješ... víš jak je pro mě tohle všechno těžký?! Dopadlo to tak jak to dopadli kvůli vám dvoum... a uznávám neměl jsem tě tu nechat, ale já byl zmatenej... nevěděl jsem co to znamená chápeš?"
Nat: ,,A myslíš že já jo?! Ale já bych neutekla bez jediného slova!"
Draco: ,,Já vím promiň... chtěl jsem to probrat a omluvit se, ale vždycky tě najdu zase s ním..."
Nat: ,,Co chceš abych ti řekla..."
Draco: ,,Pravdu?"
Nat: ,,Tu jsem ti řekla... nic se na tomto nezměnilo..."
Draco: ,,Takže jste spolu nesp-" nenechala jsme ho doříct větu.
Nat: ,,I kdyby? Proč se zajímáš?! Tři týdny se mi neozveš a teď chceš abych ti říkala s kým spím? Tak proč nezačneš u sebe? Spíš s Ari?" Křikla jsem na něj.
Draco: ,,Já..." nezmohl se na víc a já na to neměla náladu.
Nat: ,,Ovšem jak jinak..."
Draco: ,,No ne... nespal." Řekl, ale pro mě bylo těžké tomu věřit.
Nat: ,,Ty tak..." chtěla jsem projít kolem něj a na chvilku jsem se zastavila vedle něj.
Nat: ,,Víš já... milovala jsem tě..." on se na mě podíval a řekl.
Draco: ,,Já tebe a i tak jsi mi ublížila..." chvilku jsme se na sebe dívali a já nakonec odešla. Hned za mnou vyšel Mattheo a začal se ujišťovat že jsem v pořádku. Moc mi to nevěřil. Já ale opravdu nesmutnila. Ano byl mi líto to vše co se mezi námi stalo, nechtěla jsem abychom si ublížili, ale očividně je pro nás stále brzo. A není to nás novinka že se nemusíme, dříve tomu tak bylo denně. Šla jsem stále vpřed a Mattheo šel stále za mnou. Najednou se zarazil a řekl...
Mattheo: ,,Proč jdeme zpět ke Zmijozelu?" Otázal se a já mlčela