Osud si nevybírá...

Nečekaná společnost...

Druhý den ráno jsme se vzbudili, ale bohužel bylo už 10. Já doufala, že ostatní ještě spí. Potichu jsem otevřela dveře a když jsem si myslela že je vzduch čistý, chytla jsem ho a ruku a scházeli jsme tiše schody. Nahlédla jsem ke kuchyni a tam nikdo nebyl. Chtěla jsem projít potichu přes společenskou místnost, když najednou jsem uviděla jak na nás udiveně koukají.

Ginny: ,,Ale, no dobré ráno..."

Hermiona: ,,Tobě taky Malfoyi..." usmála se na Ginny

Draco: ,,Dobrý..." zasmál se.

George: ,,ZASE TY?!" Řekl a díval se při tom na mě.

Ginny: Rušná noc?"

Nat: ,,Ne ni..." než jsem dořekla větu dokončil ji za mě.

Draco: ,,Nic se nestalo." Podíval se na mě a já se usmála.

George: ,,Byl tam když jsem za tebou přišel?"

Nat: ,,Georgi znova už ne..."

Draco: ,,Rád bych si s vámi povídal, ale musím... budou mě hledat."

Nat: ,,Uvidíme se?"

Draco: ,,Já nevím, uvidíme?" Řekl, usmál se a políbil mě na tvář. Potom odešel a já viděla jak na mě koukají.

Ginny: ,,Takže mezi vámi nic není jo?!" Zasmála se.

Hermiona: ,,A co to mělo znamenat?"

Nat: ,,Nic..." usmála jsem se.

George: ,,Nat?! Můžeme..."

Nat: ,,Pojď"

Věděla jsem, že si chce promluvit. Šli jsme ke mě. Promluvili si a vyjasnili si co nás oba mrzí. On mi řekl, že má jen strach, abych se znovu nespálila, je pravda, že to George byl ten kdo tu pro mě byl prakticky furt od toho rozchodu. Poslouchal moje trápení, chápu, že si dělá starost. Vyříkali jsme si to. On se m pak ptal na Malfoye... já mu řekla, že jsme si povídali a on mi pak jen dělal společnost, po té naší hádce jsem nechtěla být sama. Moc se mu to nezdálo, ale nechal to být. Šli jsme potom všichni za ostatními dolu a tam mi řekli, že nakonec párty bude tenhle víkend. Teď mají kluci trénink a potom se půjde vše chystat. Najednou mi zabzučel telefon a na něm stálo ,,Žiješ ještě? Nebo tě ukamenovali?" Zasmála jsem se a odepsala mu. Řekla mu o dnešní akci a on byl pro. Poté jsme se všichni vydali na hřiště, s holkami jsme šli fandit klukům. Kluci se zahřívali, když v tom jsem zahlédla jak se k nim připojují Zmijozelští. Holky si všimli Malfoye a podotkli ,,Nikdy jsem si nevšimla, že by měl takový tělo... přes ten hábit nejde skoro nic vidět, ovšem tohle? To je... holka umíš si vybrat!" Já do nich šťouchla, ale tiše jsem souhlasila. Párkrát kolem nás proletěl a jednou si mě nejspíš všiml, protože se ohlédl. Po tréninku jsme měli sraz v jídelně. Naobědvali jsme se a poté jsme se pustili do plánování. Já se ke konci, ale vytratila a šla si utřídit myšlenky do komnaty nejvyšších potřeb. Nikdo to moc neví, ale je tam krásné křídlo a často si na něj chodím hrát. Do deníku si píšu nějaké texty a občas s holkami zpíváme i na našich akcích na koleji. Ale tahle píseň, kterou jsem začala hrát bylo jiná. Byla o mých pocitech za poslední dny... ,,Wake Up-Julie,, oddala jsem se melodii a nechala se vést hudbou. Když jsem dohrála podívala jsem se na text a najednou se za mnou ozvalo...

Draco: ,,Nevěděl jsem, že umíš..."

Nat: ,,Ježiš! Víš jak jsem se lekla!"

Draco: ,,Promiň" zasmál se.

Nat: ,,Jak dlouho tam stojíš?"

Draco: ,,Vlastně ještě dýl než ty... byl jsem tu dřív."

Nat: ,,A nemohl jsi něco říct?"