Osud si nevybírá...

Každý má druhou stranu... část druhá.

Nat a Mattheo: ,,Sakra..." popostrčila jsem Matthea a snažila se přijít na to kam by se mohl schovat. Mysleli jsme si že to je můj táta...
Nat: ,,Moment!" Křikla jsem a mezi tím jsem Matthea zakrývala pod deku.
Fred: ,,Nat jsi v pohodě?" Otázal se najednou a mě se ulevilo že to není táta. Ovšem panika pokračovala když jsem uviděla že bere za kliku...
George: ,,Jdeme dovnitř jo?" Super... jsou tam oba dva, co teď...
Nat: ,,Ahoj..." řekla jsem trochu nervózně.
Fred: ,,Slyšeli jsme televizi a hlasy..." řekl a usmíval se.
Nat: ,,Jo já... omylem zmáčkla ovladač... zapla se televize." Řekla jsem a všimla si že Mattheovi koukají trochu vlasy. Nenápadně jsem se je snažila zakrýt, ale klukům se to celé asi nezdálo. Jelikož se na sebe oba culili a poté se na mě šibalsky usmáli.
George: ,,Večer jsi nepřišla..."
Fred: ,,Říkalas že přijdeš..."
Nat: ,,Jo já... byla unavená."
George: ,,Jasný..."
Fred: ,,Byla jsi v tý sprše dlouho... nebyla ti tam potom už zima?"
George: ,,Nebo jsi se zahřála jinak?" Dodal ho a mě to došlo...
Nat: ,,Vy jste mě šmírovali?!"
Fred: ,,Dovol! My nikdy!"
George: ,,Jen tě hlídáme, jako vždycky..." řekl a šťouchl do Freda.
Nat: ,,Jasný... takže jste poslouchali..."
Fred: ,,Zase si nefandi... chtěli Jamesem ujistit že jsi v pohodě a tak jsme se tě chtěli jít zeptat.."
George: ,,Jenže pak jsme zaslechli-" já ho rychle odsekla něž stihl pokračovat.
Nat: ,,Fajn, stačí... tohle je-"
Fred: ,,Trapný?" Doplnil mě.
George: ,,Víc než když jsme načapali Freda s Angelou?" Dodal a tím trochu odlehčil situaci. Všichni jsme se začali smát a najednou se zeptal...
Fred: ,,Takže..." koukali na mě oba a čekali že jim něco řeknu. Já ale nechtěl nic řešit před Matttheem a tak jsem se usmála a odkryla deku pod kterou se schovával. Usmál se na ně a oni na něj.
Mattheo: ,,Čau..." řekl poněkud trapně.
Fred: ,,No nazdar..." chvilku jsme na sebe všichni jen koukali a já pak pokračovala.
Nat: ,,Tak jo, ne že bych vás tu snad nechtěla, jen upřímně? Kdyby sem teď vešel táta a uviděl vás tři myslím že bych se do Bradavic vracela už jen jako vycpaný zvíře, takže..."
George: ,,Jasný... nebudeme rušit... potkáme se u snídaně ne?" Já na ně jen kývla a oni pak odešli. My se s Mattheem políbili a on nakonec pak proklouzl k sobě. Pomalu jsem vstala a dala se do pucu. Šla jsem dolu, kde už všichni seděli u stolu a snídali. Bylo by to poklidné ráno, ovšem mezi mnou a tátou to stále pěnilo. Táta měl pár poznámek a trochu rýpl do Matthea. Molly se snažila situaci uklidnit, ale bohužel marně...
Molly: ,,Nat, zlato... to je pěkné triko..." řekla a čekala odpověď, která nevyvolá větší drama. Já ale jen vzala hrnek s čajem a šla k Mattheovi, který zrovna pil čaj. Usmála jsem se a rozhodla se tátu taky rýpnout...
Nat: ,,Děkuju Molly... vidíš já ti říkala že mi sluší víc."
Lupin: ,,Komu jsi to říkala?" Otázal se trochu podrážděně. Já si stoupla za Matthea a klidným tónem odpověděla...
Nat: ,,Mattheovi..." on se na něj hned podíval a Mattheovi trochu zaskočilo. Sirius se na nás podíval a zkoušel situaci taktéž zachránit.
Sirius: ,,Molly ta snídaně je-" táta ale najednou řekl...
Lupin: ,,Kdes přišla k jeho triku..." řekl vážně a já si trochu užívala že zuří.
Nat: ,,Kde asi..."
Lupin: ,,Neříkáš mi tím doufám-" já se ale usmála a řekla vážně...
Nat: ,,Jo... spala jsem s ním tati... s Mattheem. Ovšem tobě do toho nic není..." viděla jsem jak by nejradši skočil po Mattheovi, který by se zase nejradši propadl studem do pekel. Bylo trapné ticho, nikdo nejspíš nečekal takovou konverzaci a už vůbec ne hned po ránu.
Lupin: ,,Tak to se pleteš! Jsi moje dcera a dokud tě mám na starost chci vědět co se ve tvém životě děje!"
Nat: ,,Nemáš ani tušení co se děje..." řekla jsem naštvaně a Sirius nás přerušil ránou o stůl.
Sirius: ,,Stačí... oba dva... po snídani si půjdeme promluvit!"
Řekl vážně a všichni se pomalu vrátili k jídlu a dělali jakoby nic. Když jsme po snídani šli se Siriusem do jeho pracovny bylo mi trochu trapně. Došlo mi že jsem možná nic z toho říkat nemusela... Sirius se ujal slova a snažil se nám domluvit. My se s tátou zprvu hádali, ale po chvilce jsme se, se Siriusovou pomocí, pomalu usmiřovali. Zabralo nám to sice nějaký čas, ale vyříkali jsme si to a bylo to mezi námi trochu klidnější. Ovšem stále se tátovi nelíbil fakt že jsem s Mattheem. Aby toho nebylo málo Sirius mu najednou řekl že se umím přeměňovat ve vlka. Táta byl zaskočený, ale měl radost, alespoň myslím... bavili jsme se o tom a on souhlasil aby mě Sirius učil. Nakonec se na mě podíval a objal mě. Omluvil se a já také. Poté mě poprosil zda bych je nenechala o samotě že si s ním musí promluvit něž pojedeme... já jen kývla a šla si zabalit věci.
Krátce po poledni jsme seděli už ve vlaku, na cestě zpět do Bradavic. Seděla jsem s Mattheem a dvojčaty v kupé a četla si knihu. Když najednou jsem si všimla že mi někdo píše. Podívala jsem se a uviděla tam jeho jméno... Dracovo. ,,Večer v deset na astronomické věži, je to důležitý!" Dočetla jsem zprávu a přemýšlela o co může jít. Když jsme se vrátili na hrad a šli každý do svého pokoje, já šla s holkami do společné místnosti v Nebelvíru, hned poté co jsme si odnesli věci. Povídali jsme si a postupně se k nám přidávali ostatní. Najednou se mě holky zeptali na Mathea a při tom se usmívali. Já chvilku mlčela a poté jsem jim řekla co se stalo. Ne tedy do detailu což bylo přesně to co je ale zajímalo. Pár věci jsem jim ale řekla, abych měla klid a oni byli spokojené.
Po společné večeři jsme se vrátili na kolej a všichni šli pomalu spát. Já vyčkávala až bude těsně před desátou a vydala se na Astronomickou věž. Využila jsem toho že se umím přeměnit a tak jsem proběhla chodbami jako vlk. Nikdo si mě nevšiml, vyběhla jsem schody a uviděla tam stát blonďatého mladíka, který netrpělivě vyčkával až se objevím. Když se otočil a všiml si mě zarazil se a sáhl po hůlce. V duchu jsem se smála, ale chápu že neví kdo jsem. Došla jsem pomalu k němu a zastavila se před ním. On jen stál a čekal co bude. Já se přeměnila zpět a uviděla jeho zaskočený výraz. Usmála jsem se na něj se slovy ,,Nekoušu..." on se zasmál a řekl ,,Tohle je novinka...". Chvilku jsme se bavili o mém přeměňování a kochali se výhledem. Poté jsme ale začali mluvit o tom kvůli čemu jsem přišla.
Draco: ,,Za dva dny je schůze... u nás. Říkal ti o tom Mattheo?"
Nat: ,,Ne..." řekla jsem trochu sklesle.
Draco: ,,Myslím že bys to měla vědět... máma zněla trochu vystrašeně když jsem se jí ptal zda ví o co jde..."
Nat: ,,A ví?"
Draco: ,,Nevím... každopádně nic neřekla..."
Nat: ,,V kolik je ta schůze?"
Draco: ,,Ve tři ráno proč?" Otázal se zamyšleně.
Nat: ,,Půjdu taky..."řekla jsem sebejistě a on na mě koukal jak na bubáka.
Draco: ,,Zbláznila jsi se? Všimli by si že nejsi jedna z nás..."
Nat: ,,Taky jsi mě nepoznal... říkal jsi že je to u vás... co když bych tam byla jako, řekněme hlídací pes?" On se zasmál a věděl že mi to asi moc nevymluví.
Draco: ,,No já nevím Nat... nesměl by tě nikdo vidět... musela bys být opravdu opatrná."
Nat: ,,Tak dohodnuto..." řekla jsem a on nevypadal moc nadšeně.
Stáli jsme tam ještě chvilku a bavili se o pravidlech který nastavil. Domluvili jsme se že se zítra sejdeme po jejich tréninku a probereme ještě detaily. Poté jsme se rozhodli jít spát. Já se tedy znovu proměnila a on se na mě usmál. Poté jsem proběhla až k sobě do pokoje a skočila rovnou do postel. Usnula jsem a zapomněla se přeměnit. Ráno do pokoje vtrhli holky a při pohledu na ležícího vlka v mé posteli začali křičet. Do pokoje rázem přiběhl Harry a Ron spolu s dvojčaty, která se smála. Já se hned přeměnila a celá situace se uklidnila, ovšem měli otázky a tak jsem slíbila že jim vše řeknu, ale že musíme na hodiny. Souhlasili a já se rychle připravila a převlékla. Poté jsme společně šli na hodinu lektvarů, tentokrát jsem byla ve skupině s holkami a dělali jsme tekuté štěstí... jelikož jsme byli první kdo lektvar uvařil dostali jsme každá pět bodů pro Nebelvír. Viděla jsem jak na nás Mattheo kouká a usmívá se. Na další hodinu jsme šli do skleníku a ke mě se cestou přidal Mattheo. Chytl mě za ruku a usmál se. Ptal se mě jak jsem se vyspala a já mu vyprávěla mou raní příhodu... díky bohu se neptal proč jsem byla ve vlčí podobě. Když najednou řekl...
Mattheo: ,,Nesnáším skleníky... nechápu kdo se na tyhle hodiny může těšit." Já do něj strčila, jelikož já tyhle hodiny miluju...
Nat: ,,Hele! Bacha na pusu! Já mám tyhle hodiny ráda..."
Mattheo: ,,Tak to si podej ruku s Dracem, nechápu co vás na to baví... je to nuda."
Nat: ,,Je tu klid... často jsem sem na začátku roku chodila..."
Mattheo: ,,Fakt?"
Nat: ,,Jo proč se tak divíš?"
Mattheo: ,,Já jen... že tou dobou sem Draco taky hodně chodil... jen mě tak napadlo zda to spolu nějak nesouvisí?" Najednou se u nás objevil blonďák s úsměvem.
Draco: ,,Co spolu souvisí?" Já se na něj podívala a usmála se.
Nat: ,,Mattheo přišel s teorií, že jsme se scházeli ve skleníku..."
Draco: ,,Cože?" Zasmál se.
Mattheo: ,,Jen jsem řekl, že když oba dva tak milujete skleník, chodili jste sem ve stejnou dobu... tak třeba jste nechtěli aby na to někdo přišel..."
Draco: ,,Tak jo, tohle je zvrácený i na mě..." popostrčil ho.
Nat: ,,Jasný..." řekla jsem s výsměchem.
Draco: ,,Chceš snad říct že..."
Nat: ,,Nic neříkám... jen jsem si vzpomněla na první školní den... víš jak jsme na sebe narazili ve skleníku..."
Mattheo: ,,Já to říkal..."
Nat: ,,Tak nech mě to doříct... v ten moment když jsme tu byli sami, myslela jsem že vyhodíme skleník do vzduchu... pamatuješ jak jsme se věčně hádali? Tak moc jsem se bála že se chytneme, že jsem vymýšlela jak to vysvětlit tátovi, ještě něž se něco stalo..."
Draco: ,,Pravda... ale však se nic nestalo..." řekl a zasmál se.
Nat: ,,Nic? Pamatuju si jak jsi mě chytl a najednou mi přejel přes rty... vůbec jsem nechápala co se děje, že zrovna ty uděláš něco takového mě nikdy předtím nenapadlo." Zasmála jsem se.
Draco: ,,Tím chceš říct že jsem bezcitnej hajzlík?" Pokračoval a Mattheo nás jen poslouchal.
Nat: ,,To ne, jen že jsem si na tebe udělala obrázek dřív než jsem tě poznala."
Draco: ,,Celá ty...Já ti říkal že nejsem tak zlej..."
Nat: ,,Vtipný... nedělej že ty jsi to měl jinak, celý roky jsi do mě jen rejpal..."
Mattheo: ,,Tak jo vy dva..."
Řekl a přerušil nás. My se na něj podívali a všimli si že ukazuje ke dveřím. Vešli jsme postupně dovnitř a stoupli si kolem stolu. Něž jsme stihli něco říct profesorka už zahájila hodinu a řekla nám co budeme dělat. Po vyučování si nás profesorka zavolala a my k ní šli.
Profesorka: ,,Nat, Draco... mohla bych vás poprosit zda by jste se dnes postarali o večerní úklid skleníku? Mám nějaké pochůzky a někdo se musí postarat o Mandragory a mě napadlo že bych požádala vás dva. Přece jen mám pocit že je skleník jak váš druhý domov." Řekla s usmála se. My se na sebe jen podívali a trochu váhali.
Draco: ,,Jasně, proč ne."
Řekl klidně, ač možná poněkud sarkasticky, ale to u něj není nic neobvyklého. Já jen kývla a poté jsme všichni tři vyšli ven. Šli jsme na oběd a pro jednou se usadili ke společnému stolu. Já si nemohla nevšimnout jak Matthea něco sžírá. Zeptala jsem se zda se něco děje, ale on mi tvrdil že ne. Najednou se chytl za ruku a já věděla že lže. Nechtěla jsem to ale řešit přede všemi a tak jsem dělala že nic. Oni pak společně šli na trénink a já šla za holkami. Bavili jsme se že bychom mohli něco podniknout a já si vzpomněla že Lilith zmiňovala, že u nich dnes bude další akce. Je pravda že Zmijozel oslavuje kde co... nebyl by to pravý Zmijozel, kdyby neměli na koleji párty. A tak jsme se dohodli že tam půjdeme. Po společném odpoledni, jsem se chystala jít na famfrpálové hřiště, jelikož tam jsme se s Dracem měli sejít a jít společně do skleníku. Když jsem došla na hřiště uviděla jak Matthe a Draca jak se baví s Theem, došla jsem k nim a Mattheo mě objal. Pozdravili jsme se a já se podívala na Draca.
Mattheo: ,,Co ty tady?" Zeptal se s úsměvem na tváři.
Nat: ,,Já... přišla jsem za Dracem..." v ten moment mu úsměv zmizel a nahradil ho zmatený výraz.
Mattheo: ,Dracem?"
Nat: ,,Však víš že se máme postarat o skleník..."
Chvilku na nás jen koukal, ale nakonec jen kývl. My se rozloučili a já šla s Dracem do skleníku...