Samova neteř [love story]

Nový člen smečky

Domu jdu zkratkou lesem, už nějakou dobu slyším jak za mnou někdo jde *To už blázním nebo co? *. Po nějaké době už mě to štvalo "extrenal conno" a osobu která šla za mnou jsem odstřelila do stromu "AU!" "Embry! Sakra proč mě sleduješ" "A od kdy ty umíš odrazit člověka pomocí slova" tohle mě zarazilo "To je na dlouhé vyprávění" Emby přikývl a postavil se "Tak můžeš" "Co?" "Můžeš vyprávět" řekne sebevědomě "Nevím jestli se mi chce" řeknu a pokračuju v cestě domů. "No tak Jade. Prosím" stoupl si přede mě a začal škemrat "Fajn, ale řeknu ti to cestou, protože za chvíli mám být doma" přikývl a já mu vše začala vyprávět.

Po dlouhém vyprávění jsme už byli skoro u mě doma, dořeknu mu poslední větu a on se zastavil a koukal na mě "Wow" to je jediné co řekne? Se divím že nezačal zdrhat "Wow? To je všechno co mi k tomu řekneš? Normální člověk by už začal zdrhat a bát se" "Jenže já se tě nebojím" odpověděl a já vykulila oči "Jen mám 2 otázky" řekne "Fajn, ptej se" řeknu otráveně "1. ty ještě upír nejsi?" "Ne, ještě ne" "2. Sam o tom ví?" "Ano ví, a zná rizika" "Jaká rizika?" "Jsem tribrid. Podle jedné stařeny, se ze mě má stát krvelačná bestie" " V tom případě tě nezná. Protože ty jsi dobrá, ne špatná" trochu mě zarazilo že mě nebere jako nějaký monstrum. Už jsme u mého domu a já se chystám jít dovnitř "Počkej!" křiknu po něm "Hm?" "Neřekneš to nikde. Že ne?" "Ne neboj" odpověděl a chystal se odejít "Děkuju" "Nemáš za co" usmál se a pokračoval v cestě.

Když vejdu dovnitř všichni byli v obýváku a dívali se na nějaký film usmála se, sundala si bundu a boty a přidala se k nim.

............

Ve škole to bylo jako obvykle, asi druhou hodinu jsem měla mít s Embrym hodinu, ale nebyl tam. Nikdo ho celý den neviděl ani o něm nikdo nic neslyšel, dělala jsem si starost napadlo mě že bych mohla zajít za paní Call a zeptat se co mu je. Po poslední hodině jdu za ní do kabynetu a zaklepala "Dále" vejdu dovnitř "Dobrý den" "Ahoj Jade, co potřebuješ?" zeptá se milým hlasem "Chtěla jsem se zeptat... Co je s Embrym? Že dneska nepřišel do školy" trochu ji poklesl úsměv asi přemýšlela co odpovědět "No em- má vysoké vysoké a je mu dost blbě" hned co to dořekla mi došlo co se s ním děje, Embry začal fázovat. "A mohla bych za ním po škole se Samem přijít?" zamyslí se " Víme jak mu ulevit, aspoň trochu" chvíli přemýšlela nad odpovědí "Jestli víte jak mu ulevit, aspoň trochu. Tak ano můžete" "Moc děkuju" řeknu a odešla. Před školou mě čekal Seth a řekla mu co se děje a tak po chvíli mě pozastavil "Hele... Nevím co se chystáš dělat, ale buď opatrná" "Neboj" vím že si o mě Seth dělá starost, bylo mi ho líto "Hele slibuji ti, že vím co dělám a že budu opatrná" "Dobře" řekne a pokračovali jsme v cestě domů.

Přijdu domů a vše řekla Samovi. Potom co jsem mu to dořekla si vzal klíčky od auta vycházel z baráku a já mu byla v patách zastavil se a otočil směrem ke mně " Kam si myslíš že jdeš" řekne Sam přísným hlasem "Jdu s tebou" odpovím "No to nikam nejdeš" "A proč?!" "Je to nebezpečný" "Celý můj život bylo jedno velké nebezpečí" "No právě, nedovolím aby se ti cokoliv stalo. A právě proto zůstaneš tady" "Ale Same-" "Žádný ale" zvýšil na mě hlas a já ztuhla. Byla jsem naštvaná a dávala jsem to dost najevo. Sam se cítil provinile, přistoupil ke mně blíž a obejmul "Vím že ti na něm záleží. A nechci aby jsi ho viděla jak se trápí" "A právě proto chci jet, vím jak mu pomoct. Prosím Same" Sam chvíli přemýšlel "Asi tě nezastavím co? Ne. Jsi jako tvoje máma. Přesně jako ona..." chvíli jsme mlčky "Tak si jdi pro ty svoje bylinky ať už můžeme jet" hned co to dobře ho obejmu "Děkuju, dekuju, dekuju!" vběhnu do pokoje pro své bylinky. Sam mezitím nastartoval auto, já nasedla a pomalu vyjížděli z příjezdové cesty.

Cesta autem byla tichá. Paní Call už nás očekávala, pustila nás do baráku a dovedla k Embrymu do pokoje. Když jsem ho viděla jak leží na posteli bylo mi ho líto, jdu k němu blíž a začnu ho prohlížet "Co s ním je?" zeptala se jeho máma. Nemůžeme jí říct že se její jediný syn bude vlkodlak "Jen hodně silná chřipka" odpoví Sam "Paní Call donesete mi prosím led, studený obklad a hrníček s teplou vodou" zeptám se "Jistě" zatím co byla pryč, našla jsem pro Embryho správné bylinky.

Když vše přinesla a bylo vše připravené, poprosila jsem je aby odešli.

Do teplé vody dá bylinky, který mu měl ulevit a snížit teplotu, na čelo mu položila obklad, snažila se ho probrat "Embry? Embry prosím vzbuď se" pomalu otevíral oči a rozkoukával se "Jade? Co tady děláš?" "Přinesla jsem ti nějaké bylinky, měli by ti ulevit" "D-dobře... J-je mi strašně špatně" řekl a posadil se "Já vím, a brzy se ti uleví. Teď tohle vypij, uleví se ti" podala jsem mu čaj a posadila se k němu "Upozorňuju, že to není dobrý" podíval se na mě, vzal čaj do ruky a začal pít "Ne, tak tohle má od nedobrého daleko. Tohle je přímo nechutný" zasmála jsem se a pil dal.

Potom co to dopil si šel lehnout, a já odešla. Sejdu schody a dole v kuchyni seděla paní Call a Sam "Tak jak mu je" ptala se "Už asi líp, ale potřebuju aby jsi mu dávala nové obklady, tyto bylinky a kdyby se mu výrazně zvýšila horečka tak studenou vanu" "Dobře, moc ti děkuju. Vám oběma" "Mně za nic neděkuj to všechno Jade" řekl Sam a podíval se na mě pyšným výrazem. Odcházíme z domu a ještě než jsme nastoupili Tiffany mě zastavila "Hele, odkud se vyznáš takhle v bylinkách a tak?" "Moje babička byla bylinkářka, a já po ní zdědila knihy a recepty" odpovím a přikývnu "Ještě jednou moc děkuji" "Ještě není za nic" nervózně oddychla "Tak ahoj ve škole" "Ahoj".

............

A takhle to pokračovalo týden, teplota se mu pořád kolísala, dostával křeče a občas měl noční můry. Celou tu dobu jsem s ním byla, Tiffany si myslí že mu moje přítomnost dělá dobře. Nechápu proč, snad brzy zjistím odpověď. Teď je asi kolem půl druhé ráno a vařím si kafe, slyším jak někdo schází schody "Jade" je to Tiffany "Měla by jsi si taky odpočinout, celé dny nám tady pomáháš, chodíš do školy a ještě pomáháš u sebe doma. Takhle to prostě dál nejde" "To je v pohodě" přeruším ji "Hele co kdyby jsi si ustlala u Embryho a zkusila spát, budeš u něj a kdyby se cokoliv dělo vzbudím tě. Dobře?" "Tak jo" přikývnu a šla k němu do pokoje. Lehla si na jeho křeslo a usnula.

Vzbudím se když jsem uslyšela výkřiky. Bylo to tady, Embry fázoval. Vzala jsem mobil a volala Samovi
"Same"
"Jade co se děje?"
"Embry už asi fázuje, co mám dělat?"
Chvíli bylo ticho, ozval se další bolestivý výkřik
"Same!"
"Odveď ho do lesa někde blízko baráku, a nech ho tam"
"Nech ho tam?! To snad nemyslíš vážně? "
"S klukama se tam dostaneme co nejdříve, ale teď udělej co ti říkám"
Podívala jsem se na Embryho
"Jade?"
"Fajn"
"Zatím"
"Zatím"
Típnu hovor a udělala to co mi Sam řek. Jsme už v lese, položila Embryho na zem. Nechtělo se mi ho opustit, začaly mi téct slzy když ho vidím v bolestech. Jdu k němu a vezmu ho za ruku "Hele, vše bude v pořádku... Slibuji" pomalu odcházím.

*To čekání mě zabíjí* Pořád chodím sem a tam, a čekám až se kdokoliv ze smečky objeví.

Z lesa slyším vytí. Otočím se na les a uviděla Jearda jak vychází z lesa přiběhnu k němu a objemu ho "Jak mu je?" "Je zmatený. Sam se mu to pokouší vysvětlit" "Můžu ho vidět?" "Zatím ne... Mám tě odvést domu" přikývnu a podívám se na les "Pojď odvezu tě domu" "Odvezeš?" "Jo" "Jako to máš auto zaparkované na stromě nebo co..." "Kdo říkal že jsem tu autem" řekl a mě to došlo *sorry mám dlouhé vedení*. Jdeme do lesa a on zaleze za křoví, po chvíli vylezl hnědý vlk, skrčil se a já mu vlezla na záda. Jeard měl hrubší srst než Paul. Postavil se a běžel k našemu domu.