Samova neteř [love story]

Proměna 3 Část

O dva dny později:
*U Setha se nedělo nic zajímavého dívali jsme se na Marvel a já u něj spala*

Jsem v pokoji, dívám se jak kapky deště klouzají po okně, v ruce držím Elfbarku a poslouchám písničky. Slyším někoho jít po schodech.

Někdo zaklepe "Můžu dál?" zeptá se Jackson "Ne" "Dobře" otevře dveře a vejde dovnitř "Jade... Už jsou to tři dny co jsi nevylezla z pokoje, smečka si dělá starost" "Jsem v pohodě" podívám se na něj "Dobře budu dělat že ti věřím" tak nějak se usměju a on zase odejde.

Ty tři dny co jsem trávila v pokoji napsala tak dohromady 6 hodin, pořád se mi zdály podivné sny jak běžím lesem, nebo že jsem celá od krve. Ty sny jsou různé, vím že se má proměna blíží.

Je něco kolem půlnoci, nemůžu spát furt svítí měsíc. Jako kdyby na mě působil nebo něco takového.

Je kolem půl druhé chodím po pokoji a snažím se unavit, už jsem si zkoušela něco nakreslit abych přišla na jiné myšlenky, nic nefunguje, pořád mě to láká ven. Zavřu oči v obýváku slyším jak se kluci dole baví . Vezmu ze skříně boty, obleču se a vyskočím z okna. Než vejdu do lesa podívám se naposledy na barák, nandám si sluchátka a rozběhnu se.

Běžím co nejrychleji zvládnu cítím se u volněji a svobodněji. Po chvíli ucítím nějaký smrad je to jako mrtvola, ale cítím i krev. Sundám si sluchátka a snažím se zachytit zdroj toho puchu.

Za sebou uslyším kroky, rychle se otočím a vidím zrzavou ženu s rudýma očima. *Počkat rudé oči* "Co tu děláš? Lesy v tuhle dobu jsou nebezpečné... Nikdy nevíš koho potkáš" "Třeba já mám to štěstí a potkám upíra" ušklíbnu se a jde blíž "Takže co chceš na území vlkodlaků?" "Jen tudy procházím" chvíli zmlkne a nadchne se nosem "Tvá krev má tak krásnou vůni. Smrdíš jako oni... Ale cítím ještě něco...Upíra a čarodějku..." olízne si rty a udělám pár kroků dozadu "Kam si myslíš že jdeš?" strčí mě a já spadnu o 2 metry dál, rychle se zvednu "External conno" objeví se modrá záře která ji odhodí do stromu, jenže ta svině se chytne, snažím se jí zasáhnout, ale je hrozně rychlá "Vzdej to mě nedostaneš" řekne a chytne mě pod krkem a odhodí mě.

Jde pomalu ke mně "Imintator pupulis" řeknu a ona se začne smát "Myslím že ti to nevyšlo-" zakryju si ústa rukou a ona udělá to samé, zase si je odkryju a usměju se "Já si myslím že jo" vstanu a jdu k ní blíž *btw ona dělá to samé co já* "Kdo sakra jsi?" "Victoria. A tvé?" "Jade Mikaelson" řeknu a ona stuhne "Mikaelson? Ty jsi dcera Klause Mikaelsona?" "Ano správně, je to tak" "Znala jsem ho, pěknej hajzl... Všichni se ho pokoušeli zabít, ale pak jednoho dne se dozvíme že se zabil jen aby ochránil svou jedinou dceru" řekne a můj obličej je bez emocí "Zemřel zbytečně a tvoje matka taky..." to co řekla mě ranilo.

Mé oči dostaly zlatou barvu a z ruky se vytvoří pěst a začnu ji vytvářet bolest. Za sebou uslyším kroky, otočím se a uvidím pět vlků. Viktorie rychle vstane znovu mě chytne pod krkem, ale než stačí zareagovat moje ruka ji chytí za tu kterou mě držela a lámu jí ji.

Začne foukat vítr, mraky odkryjí měsíc který nás všechny ozáří.

Zlomí se mi noha, pustím Viktorii a moje ruce dopadnou na zem. Viktorie uteče a za ní se rozběhne Jacob, Jeard a Paul zlomí se mi další kosti bylo to horší než na začátku "fázování" uvidím Sama a Jacksona.

"Jade hele teď se musíš soustředit" řekne Jackson a já se na něj podívám "Ta proměna může trvat i několik hodin-" "Hodin?!" vykřiknu.

Už to bylo asi 5 minut a já se pořád neproměnila "Jacksone udělej něco!" křike po něm Sam "Teď nic dělat nemůžu je to na ní" "Já to nedám..." řeknu šeptem "Nezvládnu to, jsem strašně unavená" Jackson ke mně přijde "Jade ty to zvládneš, zvládla to tvoje máma tak to zvládneš i ty... Jsi jako ona hned po proměně se staneš alfou a-" "Cože?!" vykřiknu "Ano Jade jsi jako ona... Jsi jako tvoje máma" "Ale Já nejsem moje máma chápeš! " podívám se na něj "Já nejsem moje máma, nejsem silná." řeknu a začnou mi téct slzy a zase vykřiknu bolestí. Sam odstrčí Jacksona a hodí ho o strom "Ne... Nejsi tvoje máma... Nejsi jako ona... Jsi silnější zvládla jsi spoustu utrpení... Jade jsem tu s tebou, smečka je tu s tebou... Embry je tu s tebou" řekne a já se na něj podívám "Vím že je to těžký ale musíš zabrat" usměje se a dá mi pusu na čelo.

Tím co mi řek mi dal sílu, postavím se na všechny čtyři, z oblečení se stanou kusy hadrů. *Popis jsem vyšší než normální vlk ale menší než kluci, dokážu si zablokovat jejich telelepatii a jsem nejrychlejší že smečky*
(Tohle je moje vlčí podoba)

"Co se sakra stalo"
Podívám se kolem sebe, pod sebou vidím roztrhané oblečení
"Jade?" uslyším něčí hlas "A ty jsi sakra kdo? Co to mám s hlasem?!" "Jade... Klid jsem Jacob" "Co to máš s hlasem?" "Dalo by se říct že je to můj vlčí hlas" "Jak?" podívám se před sebe a vidím Sama ve vlčí podobě "Teď slyšíš naše myšlenky, takhle se dorozumíváme" "To je cool" "Pojď proběhneme se" řekne a rozběhne, já mu běžím v patách a předběhnu ho. Za chvíli se k nám přidají i kluci.

"Same?" "Ano?" "Můžu se chvíli proběhnout sama?" "Klidně, ale buď opatrná" "Děkuji" "Tak čau doma" řeknu a rozběhnu se.

Už pár hodin se potuluju po lese, podívám se na nebe a začíná svítat. Vracím se domů nedaleko vidím kupičku s oblečení.

Proměna do mě lidské podoby byla tak uvolňující, je to jako když máte pevně uvázaný obvaz na noze a potom ho sundáte. Převlékla jsem se a šla do baráku.