Samova neteř [love story]

Vánoční ples

Zabýval den do plesu. Byla jsem strašně natěšená. Ráno vstanu udělám si klasickou rutinu a obléknu se.

V kuchyni mám na stole nachystané lívance. Pozdravím Emily. Je tu divné ticho "Kluci jsou zase na hlídce?" přikývne "Ano jsou... Jak se těšíš na ples" "Moc" usměju se "A máš šaty?" vykulím oči Sakra! Šaty! "Jade neříkej..." podívám se na ni "Tak jo... Dneska po škole jedeme vybírat šaty" přikývnu. Ještě že mi to připomněla.

Škola probíhala jako obvykle.

Přijdu domů. V obýváku sedí kluci a hrají videohry. Podívám se na Emily "Mužem" přikývnu "Kam jdete?" zeptal se Sam "Tady slečna si zapomněla koupit šaty... Takže je jdeme koupit" "Nemusíte" řekne Sam a obě se zastavíme "Same, Jade potřebuje šaty na ples" řekne Emily "Chci tím jen říct že je nemusíte kupovat protože nahoře jsou" zmateně se na něj podíváme "Mi chceš říct že po večerech nosíš dámské plesové šaty?" střelí po mně vražedný pohled "Ne... Ale tvoje máma si je tu nechala... A nechtělo se mi je vyhazovat" řekne a vstane z pohovky. Míří nahoru do patra a my ho následujeme.

Sem vejde do nějaké místnosti o které jsme já ani Emily nevěděli že tu vůbec je "Když tu Hayley potřebovala bydlet... Tohle byl její pokoj" na obličeji měl smutný výraz. A já také. Vždycky jsem si myslela že to je jen kumbál kde jsou nějaké staré věci a krabice, ale mamčin starý pokoj jsem fakt nečekala.

Sam otevře dveře od šatny a kývne abych šla blíž. Podívám se dovnitř byly tam moc krásně šaty... Ale jen jedny mi padly do oka. Byly to krásné dlouhé červené šaty.

Usměju se na ně "Tyhle" Sam přikývne a podá mi je "Jestli chceš tak já ti je vyperu" navrhne Emily "J-jo to bys byla hodná. Podám ji je a odejde.

Se Samem pořád stojíme v místnosti, ani jeden z nás nic neřekl. Pomalu se začnu porozhlížet." Jak je to teď mezi tebou a Matteem?" pokrčím rameny "Sama nevím... Dalo by se říct že spolu flirtujeme... Ale nevím" přikývne. Oba odejdeme a pokoj znova zamkne.

Je už večer přemýšlím o tom jestli už mám vše připravené, v tom mi náhle někdo zaklepe na okno. Podívám se... Matteo? Otevřu okno "Čau krásko... Můžu dovnitř" protočím oči a pustím ho dál "Co tu děláš?" "Přišel jsem za tebou... Mimochodem máš pěkneý pokoj" prochází se po pokoji "Dík... Ale to nevysvětluje co tady děláš" sedne si ke mně na postel "Jen... Jen jsem chtěl vědět že jsi v pořádku" bylo mi ho trochu líto "Nemusíš... Tady jsem... V bezpečí" sedíme mlčky.

Matteo tu je už pár hodin ležím sponu v posteli a díváme se jeden druhému do očí.

"Nechceš tady přespat?" chvíli přemýšlí nad odpovědi "A nevšimnout si toho ti psi pod námi?" oba se zasmějeme "Myslím že už to ví" řeknu a pořád se ba něj dívám.

"Počkej... Vždyť jsi upír..." zmateně se na mě podíval "Nemůžeš spát... Ne?" "Neboj se spát můžu normálně" řekne a přitáhne si mě k sobě.