Samova neteř [love story]

Pravda vyšla najevo

Je pondělí 21.2 ráno jsem vstala a prostě klasika. Vyčistil jsem si zuby, připravila se do školy. Když jsem vešla do kuchyně všichni se ládovali snídaní a povídali si. Od rána cítím nějaký divný pocit. Asi to bude tím že jdu do školy. Nevím snad se nic nestane.

Sednu si vedle Kaie a Lizzie vezmu si prázdný talíř na který už asi 5 minut zírám "Vypadáš nervózně, děje se něco?" podívám se na Lizzie "Ne nic... Jsem v poho" usměju se a na talíř si dám nějaké ovoce a pečivo. Když dosnídáme, vezmeme si tašky a odjedeme.

Všichni už si sedlali do aut v tom po mně křikl Issac "Jd! Pojď svěží tě". Issac seděl na motorce. Jestli si myslí že mu na to vlezu tak ne.

"Já asi pojedu autem" řeknu "Pojď! Nebuď srab" protočím oči "Fajn!" podá mi přilbu a nasadíme si ji. Na motorce jsem vždycky jezdila s Jacobem nebo s Matteem. A jo co vlastně Matteo.

Myšlenka mě opustila když mi Issac řekl že jsem skoro u školy. V tu chvíli jsem myslela na svou bývalou smečku, vždyť s nimi mám skoro každý předmět. Když slezu z motorky přijdou ke mně holky "Pojď musíme do ředitelný ti změnit rozvrh" řekne Lily "No a my si ho musíme taky vyzvednout" Dodá Eddie.

"Tak můžeme?" zeptá se Kai "Jd a nezapomeň, musíš se jim co nejvíc vyhýbat" přikývnu. Všichni odejdeme směrem do školy.

Při příchodu do chodby se na nás všichni začali dívat, ale to už bude asi normální. Cestou do ředitelny jsem nespatřila nikoho známého, takže to bylo v klidu dokud jsem nešla na svou první hodinu. Měla jsem Biologii, učebna byla hned za rohem, ale v tom uvidím před sebou stát Jacoba a Embryho jak se baví. Zkamením. Do prdele. Rychle se otočím ale než stihnu udělat jediný krok uslyším za mnou volat mé jméno. Uvidím Setha s Quilem. Si děláte prdel ne? Tohle je přesně to o čem mluvím. Vždy dávej na své pocity, hlavně když jsou divné.

"Prostě projdeš a nebudeš si jich všímat Jade. Nic víc" otočím se směrem k Jacobovi a Embrymu, když jsem šla kolem nich ani jednou jsem se na ně nepodívala. Vejdou do učebny, poslední místo je volně úplně vzadu v rohu. Výborný. Položím si věci na lavici a vytáhnu mobil z kapsy. Přijde mi esemeska od Lizzie

L:Tak jak to zvladas?

Em no už jsem je viděla a
potkala. Dala jsem jim
ignor.

L:Dobre

"Můžu si přisednout?" zeptala se mě dívka "Jo... Klidně" usmála a přisedla si "Jsem Maya" přikývnu "Já Jade... Pro kámoše Jd" usměje. Když skončila hodina, nasadila jsem si sluchátka.

Když jsem si dávala do tašky jiné učebnice někdo ke mně přišel, podívám se a stojí tam Ray.

"Ahoj Jade" ignoruj ho. Jen se na něj podívám zavřu si skříňku a odejdu. Jde za mnou, chytí mě za ruku a vejde se mnou do prázdné třídy, zamkne "Co si myslíš že děláš!" "Teď už nebudeš ignorovat?" obejdu ho, vyzkouším otevřít dveře "Rayi odemkni" zavrtí hlavou "Až mi řekneš co tě přimělo nás opustit" protočím očima "Proč bych měla" "Jinak tu se mnou zůstaneš zamčená" "Víš že mám schopnosti a vlkodlačí sílu. Můžu se odsud dostat kdykoliv" řeknu zaklínadlo a zkusím odemknout "Mysleli jsme na všechno" podívá se na mou ruku, podívám se na ni a mám na ni. Mám na ni nějaký náramek. Jak to udělal?

"Sundej mi to" zavrtí hlavou "Nemám klíč" "Si děláš srandu?" "Ne... Podmínky znáš" opře se o stůl "Poslouchám" "Fajn... Chceš pravdu? Nepatřím k vám. Nejsem jedna z vás, byla jsem černá ovce ve stádě" "O čem to mluvíš?" "Nezapadla jsem. Tak jsem přešla k nim. Tohle je ten důvod tak už sakra otevři ty dveře a nech mě na pokoji" řeknu znaménko mě začne pálit  "Sakra otevři je!" křiknu "Co to máš na těch zádech?" přistoupí a odhrne mi rukáv "Kdo ti to udělal?" "Bylo to součástí rituálu. Nesmím se stýkat s nikým z rodiny a přátel" začnou mi téct slzy "Chtěla jsem se vrátit, ale i přes to všechno mi s nimi bylo dobře... Teď mi to zatraceně sundej a odemkni" chvíli jsme stáli mlčky, přišel ke mně blíž a sundal mi z ruky ten náramek a odemkl, když jsem chtěla, odejít ještě mě zastavil "Jade já tě vrátím zpět domů" řekne ironický se zasměju "Jasně" odejdu a zavře za sebou. Zbytek dne se nic nedělo

Z Rayova pohledu:

Pomalu jsem odcházel z učebny a vracel se za smečkou "Tak co" přišla za mnou Leah a objala mě "Ray co se stalo" zeptal se Paul, vše jsem jim řekl, včetně o té věci co má na zádech.

"Musíme ji dostat zpět" řekne Jacob "Ale jak?" zeptá se Seth "Víme že má slabost pro Embryho" řekne Leah "Ale jak toho využijeme, když si ji hlídají" dodá Quil, všichni jsme mlčky "Prostě musíme počkat na správnou příležitost" řeknu "To může trvat bůh ví jak dlouho... Nebylo by lepší to říct Embrymu. Naštval by se a vyřešil by to" dodá Leah "Tak tohle bych bral jako plán B" řekne Jacob "Uvidíme, třeba se něco změní"

Ahoj chtěla bych vám oznámit že tento příběh na chvíli stopnu. Nemám moc nápadů co dodat nebo připsat. Ale dělám na novém příběhu, o kterém si myslím že není zas tak špatný tak ho zkusím vydat... Hezké jarní prázdniny (Kdo má) Roline14.