Samova neteř [love story]

Proměna 2 část

Přišli jsme do kuchyně, vidím u stolu sedět Sama, Emily a Jacksona "Jade!" Jackson ke mě přiběhl, byl už u mě a chtěl mě obejmout, ale Embry začal vrčet a Jackson začal taky. Jeho oči zežloutly, vlastně byly až zlatavé.

Embryho vrčení ustalo ale nepřestalo "Embry, to je v pohodě" usměju se na něj a jeho vrčení přestane úplně. Moje oči se obrátily k Jacksonovi "Ahoj Jacksone" usmála jsem se a objala ho "Měla by jsi si sklidit přítele" "On není můj přítel, jsme jen kamarádi". To co jsem řekla Embryho zasáhlo a jsem za to celkem ráda *Celý život jsem u něj byla na druhém místě tak proč by to teď nemohlo být naopak😏*.

Jackson mě podepřel a posadil na pohovku, prohodil jsme pár slov a potom jsme se  začali se bavit o proměně "U vlkodlaka jsou 3 fáze. První fáze je teplota a lámání kostí to trvá asi 2-3 dny, druhá fáze změna těla zrychlení metabolismu, budeš rychlejší a silnější, tvoje smysly budou 10x lepší než teď a poslední fáze proměna a ta bude až do úplňku" "Fajn ještě něco?" "Asi ne" začaly se mi lámat kosti zkroutila jsem se na podlahu a moje oči zežloutly stejně jako Jacksonovi

Všichni ke mně přiběhli. Jackson se skrčí a mluví na mě "Jade dýchej. Musíš se uklidnit" podívám se na něj *Tě asi brzo z@biju* všechno bylo strašně utlumení. Ucítím něčí ruku na mých zádech "Jade podívej se na mě" podívám se, je to Embry" Ty to zvládneš" přikývnu zavřu oči.

Můj dech se zpomalil, kosti přestaly praskat a oči měli zase svou barvu. Jackson mě chtěl vzít do náručí a odnést do pokoje, Embry ho odstrčí pryč "Ty se jí ani nedotkneš! " řekne Embry a jde k němu blíž "Chci ji pomoct" řekne na svou obranu "Před chvílí to tak nevypadalo" řekne Paul a je za Embrym "Kdybych nezásahl... Do teď by se tady kroutil v bolestech a ty by si ji jen řek dýchej" řekne a začne vrčet "Hele každý si s tím musí poradit sám. Nemám pravdu?" řekne a jde k němu blíž "Slibuju že až zase bude v křečích tak ji pomůžu" řekne, Embry se podívá na mě a potom zpět na něj, chvíli přemýšlí a nakonec ho nechá projít, aby se dostal ke mně.

Probírám se. Vidím Jacksona sedět u okna "Jacksone?" podívá se na mě "Podívejme naše šípková Růženka se probrala" usmál se a já na něj, přišel ke mně blíž a posadil se a postel "Jak ti je?" "Úžasně ti povím" řeknu ironicky a oba se zasmějeme "Ten Embry má fakt páru. Opravdu s ním nic nemáš?" zeptal se "Ne nemám, proč?" "No já jen že mě k tobě nechtěl ani pustit natož se tě dotknout tak se jen ptám" "Tak na to se mě neptej" hraju si se svými prsty, což mu naznačovalo že lžu "Proč mu to neřekneš" "Co jako?" podíval se na mě "Že ho máš ráda" chvíli mlčím a přemýšlím co mu na to říct "Protože mu nechci zničit život" "Jade..." "Ne! Celý můj život je jedno velké nebezpečí je to jako jízda na horské dráze. A nechci mu ho zničit taky, protože... mi na něm sakra moc záleží a miluju ho a nechci ho ztratit" chvíli je ticho a mně došlo co jsem řekla "Nechci ho zatahovat do těch sraček co se mi děly nebo dějí v životě, nechci o něj přijít" začaly mi téct slzy "Jade ty o něj nikdy nepřijdeš" podívám se na něj "To říká každý, že tě nikdy neopustí a pak jednoho dne si prostě odejde" chvíli jsme se na sebe, věděl že mám pravdu tak přikývl a šel ke dveřím "Tak já tě tady nechám odpočívat" "Ok. Čau" "Čau"