Samova neteř [love story]

Slay

Ráno mě probudilo záření slunečních paprsků. Kolem svého pasu cítím Matteovo sevření jeho silných paží. Otočím se k němu, chvíli ho sleduju. "Jdi spát" řekne chraptivým hlasem ten hlas chci poslouchat pořád "Už musím domu" řeknu a posadím se na postel. Matteo mě stáhne zpátky do postele a pevně drží.

"Matteo! Já opravdu už musím" chytne mě ještě pevněji "Ne nemusíš" řekl a políbil na krk "Matteo prosím" zoufale si oddychne a pustí "Děkuju" řeknu. Začnu se oblékat, Matteo ze mě nespustil oči.

"Nedívej se!" hodím po něm polštář, chytí ho a dá ho pod sebe "Proč bych neměl?" protočím oči. Matteo ke mně přistoupí a jemně chytne za tváře "Jsi nádherná" políbí na čelo "Odvezu tě ano?" zavrtím hlavou "To je v pořádku. Stejnak se chci proběhnout" "Dobře... Buď opatrná" "Já vždycky" políbím ho na rty a odejdu.

Cestou domů jsem přemýšlela o tom jak bych mu mohla pomoct a kde začít. Dorazím k nám vevnitř už sedí kluci a jedí nějaká kuřecí křidýlka. Vejdu dovnitř pozdravím je a oni mě "Tak co jaký byl večer?" zeptala se Emily "Úžasný... Takhle jsem se ještě nebavila" řeknu a sednu si na své obvykle místo. Nandám si nějaká křidýlka na talíř "Jdu do pokoje" všichni přikývnou.

Asi po čtvrt hodině uslyším venku hlasy. Asi někdo přijel vyjdu z pokoje "Ještě tě už jsi tady Bello jinak my nás Jacob furt otravoval myšlenkou na tebe" uslyším Embryho "Přesně... Mám ji zavolat" "No o mám počkat až mi ona zavolá" "Možná bych ji měl zavolat a hned to típnout" Všichni se smějí nahlas. Vyjdu ven "Ahoj Bells!" "Ahoj Jade!" řekne a obejme mě "Musíme někdy zajít zase ven" usměju se na ni "Jo však jasný... Jen už bez upírů a vlkodlaků" obě se ušklébnem "Tak určitě" znova se ušklebnu. "Hele za pár dní je u Cullenů party... Nechceš přijít?" zeptá se "Jo... Proč ne?" věnuje mi úsměv.

Kolem projde Leah projde mezi kluky jako kdyby byli nic. Zastaví se před Bellou, cítím v ní vztek, bolest, a především smutek a ona ví že to cítím "Jestli chceš Jacoba už úplně zničit tak se ti to vede..." řekne a odejde nemůžu ji takhle nechat protočím oči "Leah! Čekej!" zařvu na ni. Všichni se na mě nechápavě dívají "Jade nech ji!" řekne. Leah se smutně podívá a promění se.

Rozeběhnu se za ní a promění. Volám na ni jenže se nezastaví. Ztratím ji z dohledu ani pach už necítím. Zastavím se za sebou někoho uslyším zavrčím uvidím za, sebou Embryho ve vlčí podobě. Přijdu k němu blíž" Proč se k ní chováte jako k věci?" "Nevím... Je to prostě Leah" "Ale pořád patří do smečky" oba stojíme mlčky "Já vím... Promiň" "Mně se neomlouvej" projdu kolem něj a běžíme směrem k pláži

Proměním se a převleku do nějakého oblečení. Sednu si k ohništi "Incendia" v ohništi se objeví plamínek, který se postupně zvětšuje. "Cool" uslyším za sebou Embryho, sedne si na druhou lavičku a pozoruje mě. "Co?" snažím se znít vážně ale pohled na něj mě donutí se pousmát "Nic já jen..." nadzvednu obočí a čekám na jeho odpověď "Pořád ho nosíš... Ten prstýnek" podívám se na svou ruku. "Jo... Je to zvyk" usměju se a on taky.

Flash back:
Z pohledu Embryho.

S klukama a Jade jsme se rozhodli hrát na schovku. Nyní piká Jacob všichni se schovávají otočím se k Jade "Pojď! Vím kam se schovat" chytnu jí za ruku a běžíme. Schováme se do starého auta otevřu ji dveře ona nastoupí já hned po ní, opatrně zavřu dveře.

Sedíme mlčky v autě "Myslíš že existuje láska na celý život?" zeptám se pokrčí rameny "Nevím... Podle mě je láska blbost" zmateně se na ni dívám "Proč myslíš?" "Láska nikdy není navždy buď se ty dvě osoby rozdělí sami nebo smrt" "Celkem negativní přístup ne?" "Nemyslím si" oba mlčíme. Podívám se na svůj náhrdelník s prstýnkem, který mi dal děda. Sundám si ho "Já tě budu vždycky milovat Jade Mikaelson... I když si myslíš že to je blbost" rovně se posadím "Jade Antonie Mikaelson slibuju že tě budu vždy milovat a chránit..." zachychotá se "To nemůžeš slíbit" "Ale ano. Slibuju" usměju se na ni a ona mi úsměv oplatí. Chytnu ji za ruku a do dlaně ji vložím prstýnek.