Samova neteř [love story]

Bráška

"Rozejít?" řekne vyšším hlasem "Matteo uklidni se..." řeknu mu "Uklidnit se?! Chceš se se mnou rozejít Jade. A nemáš k tomu důvod..." "To řekl kdo?" "Fajn... Fajn... Říkej" posadí se vedle postele.

"Řekni mi kde jsi byl když jsem tě nejvíc potřebovala? Kde jsi byl?" oba sedíme mlčky "To je ten důvod... Že jsem tu nebyl" ironicky se zasměje "Není to jen to... Je v tom i něco jiného..." "Nechtěla jsi říct někdo? Že mi to nebylo jasné hned" vstane a začne se procházet po místnosti "Co se mezi vám stalo?" "Mezi kým?" "Mezi tebou a Embrym Jade! Mezi tebou a Embrym" začnou mi slzet oči "Co se mezi vámi stalo Jade?".

"Políbila jsem ho" jsme oba mlčky. Otevřou se dveře a vejde Embry. Teď? Musel projít právě teď? "Děje se něco?" zeptá se, Embry se na mě podíval a asi mu to došlo. Podívá na Mattea.

Nejdřív to vypadalo že se poperou "Fajn dobře" řekne a odejde. Spustí se mi slzy. Všechno se začne třást, Embry přijde ke mně a chytne za ruku "Jade to nic. Ano?" přikývnu a otřu si slzy "Pojď sem" řekne a obejme.

Asi o hodinu později:

S Embrym sedíme v pokoji a povídáme si. Někdo zaklepe. Dovnitř vejde pan Cullen, Sam a Emily.

Všichny tři je pozdravím a oni mě. "Jak ti je?" zeptá se Emily "Už dobrý" řeknu a pohladí mě po vlasech "Jsem rád že už jsi v bezpečí" řekne Sam. Počkat! To je slza?! Sam Uley snad nikdy nebrečí.

"Kdy bude moct domu?" zeptá se Emily "Všechno se jí v pořádku zahojilo... Takže může už dnes. Koupelna je za těmito dveřmi... Pokud budeš potřebovat... Ještě ti předepíše léky kdyby tě začala bolet ta ruka" odpoví a odejde "Děkuju pane Cullene" křiknu na něj "Za nic. Bylo mi ctí léčit někoho jako jste vy slečno Mikaelson" řekne a odejde.

Emily mi podá tašku s oblečením a všichni odejdou. Dojdu do koupelny, všude po těle mám modřiny. Oblékla jsem si tepláky, velkou černou mikinu a converky. Udělala si higienu a trochu se nalíčila.

Když vyjdu z pokoje uvidím Embryho, který jako kdyby věděl že teď vyjdu. Náš oční kontakt přerušila Bella, vřele mě objala "Jade jsi v pořádku?" zeptala se "Jo neboj" "To jsem ráda... Chtěla jsem se zeptat jestli přijdeš na párty co uspořádaji Cullenovi, na počest ukončení studia" "Nevím neozvali mě-" "Tak teď už jsi" řekne za Bellou drobná upírka. To nemůže být upír ne? Vypadá tak mile... Spíš jako nějaká víla.

"Já nechci nějak otravovat" "Ty nikdy... Naše rodina tě má ráda" řekne a obejme. Takovou vřelost jsem snad nikdy nečekala. "Dobře. Kdy?" Řekla mi datum (btw. Nechce se mi ho vymýšlet) Sám na mě zavolá "Dobře budu se těšit. Naposledy obě objemu a odejdu za klukama.

U Cullenů:
Z pohledu Alice

Když Jade odešla všichni jsme šli do obýváku "Jade vypadá jako milá a chytrá dívka" řekne Carlistle "Určitě je dcera Klause Mikaelsona?" zeptá se Emmet "Hodně zdědila po své matce... Je jí dost podobná" řekne Carlistle "Ty jsi ji znal?" zeptá se Bella "Ano... Ale líp jejího otce..." Všichni jsme utichli "Klaus byl zvláštní... Nezabíjel jen pro zábavu, ale aby ochránil ty na které mu záleželo... Což byla Jade."

"Myslíš že Jade má nějakou temnou stránku po něm?" zeptá se Rose "Možná... A i kdyby tak má víc toho dobrého než špatného" řekne Edward "Má v sobě něco... zvláštního" dodá.

Zpátky u Jade:
Z jejího pohledu

Celou cestu jsme seděli mlčky, nikdo neprohodil ani jedno slovo. Když jsme dorazili domů, chtěla jsem už chtěla jsem vejít do baráku ale v tom Pst!" uslyším někde z křoví "Pst!". Otočím se ale nic nevidím "Jade jdeš?" křikne po mně Sam "Jo už jdu". Kluci ke mně a ptali se co se stalo a tak. Večer nebyl nijak zajímavý, s klukama jsme se domluvili že si pustíme film.