Samova neteř [love story]

Další jako já

Uplynuly dva týdny od svatby. Bella ani Edward se neozvali nejspíš si užívají líbánky naplno. Kdo ví. Moje tréninky nadále pokračují a má upíří stránka pořád sílí a sílí občas mi to nahání hrůzu, ale Jasper s ostatními říkají, že je to normální.

Na dnešek mi dal Jasper volno, tak jsem toho využila a strávila den s Embrym. Udělali jsme si krásný den zašli jsme do kina potom na jídlo, ale potom večer musel jít zase na hlídku. Bylo už cca kolem jedné ráno co mi začal zvonit mobil. Rozsvítím si svou lampičku a podívám se na hodiny "Někdo asi dneska umře" vstanu z postele a dojdu si pro mobil co mi leží na stole. Zarazilo mě kdo volal navíc v tuhle hodinu vezmu to "Bello, děje se něco?" zeptám se ospale "Ahoj Jade promiň, že volám takhle pozdě, ale ty jsi jediná kdo by o tom mohl něco vědět" řekne "Bello co se děje?" můžeš prosím přijít ke Cullenům nejlépe teď" obě jsme mlčky "Budu tam za chvíli" "Dobře, děkuju. A promiň" řekne "Za nic... Uvidíme se za chvíli" típnu hovor.

Snad se nestalo nic strašného. Rychle jsem se převlékla, ještě jsem rychle napsala vzkaz, aby o mě neměli ostatní strach a vyběhla jsem ven. Jako obvykle mi byl otevřít Carlistle "Co se děje?" zeptám se "Pojď nahoru vše se dozvíš" oba se tedy vydáme nahoru do jeho ordinace. Na lehátku tam ležela Bella a u ní Edward a Alice. Jenže Bella nevypadala nejlíp a měla břicho bez urážky.

Zmateně se na ně dívám "Dík, že jsi přišla" "Za málo. O co jde?" nikdo mi neodpověděl. Pak mi to celé došlo "Nevíme jak je to možné, ale-" "Je těhotná?" doplním Carlistlee všichni přikývnou. Přijdu k Belle blíž "Nevíme jak se to mohlo stát" "Edwarde já si myslím, že už jsi dost starý na to, aby jsi věděl jak se dělají děti" střelí na mě vražedný pohled, ale ostatní se tomu zasmáli. "Mohu?" Bella přikývne, přiložím ruce na její bříško "Zkoušeli jsme všechno nic přes placentu nepronikne" oznámí mi Carlistle "Ani Belly budoucnost nevidím" "Mohla bych se podívat doma jestli něco nenajdu" řeknu. Zbytek noci jsem zůstala s Bellou.

Uběhly další dva týdny Belly břicho rostlo strašně rychle. Každý den i noc jsem se snažila najít něco co by jí mohlo pomoct. Smečce jsem řekla, že musím zůstat u Cullenů, že s nimi musím něco vyřešit. Teď Belly břicho vypadalo jako v šestém měsíci sedím na křesle blízko ní "Přinesla jsem ti něco k jídlu" z chodby vyjde Esme s mým oblíbeným sendvičem a coca-colou "Děkuju" řeknu a zakousnu se "Slyšela jsem jak volala Charliemu" přikývnu "Byl celý bez sebe když ji slyšel" podívám se na Bellu a zase zpět na Esme "Je od tebe hezké, že se o Bellu takhle staráš" řekne "Bella je moje nejlepší kamarádka. Tohle je maličkost a navíc... Chci ochránit i to malé" podívám se na Bellu "Zachráním je oba i kdyby mě to mělo stát život" obě mlčíme.

Druhý den jsme všichni byli v obýváku já stála u okna. Uvidím někoho přijíždět "Jdu tam" řekne Carlistle a odejde dolu po chvíli uslyšíme známý hlas. Jacob? pomyslím si Jak by se o tom dozvěděl?....Charlie. "Jacobe? Jsi to ty?" Jacob vyjde rychle nahoru. Všechny si nás prohlídl a oči mu nakonec zůstali na mě. Jde blíž k Belle "Jsem ráda, že jsi přišel" řekne, když se chtěl ještě přiblížit Rose už zasáhla.

"Rose to nevadí" Ona poslechne Bellu a odstoupí "Vypadáš příšerně" Bella se pousměje "Taky tě ráda vidím" oba mlčí "Co s tebou je?" zeptá se Bella se na mě podívá abych se když tak připravila zasáhnout. Přijdu trochu blíž "Rose pomůžeš mi vstát" Rose jí pomůže Jacob se na Bellu zaraženě podívá a potom vražedně na Edwarda. Než k němu došel Emmet ho zastavil a já šla k Belle "To tys jí to udělal?" řekne naštvaně "Netušili jsme, že je to vůbec možné" dodá Carlistle "Co je to?" "Nevíme nic nepronikne plodovými blanami" "Ani já to nevidím, ani Belly budoucnost" řekne Alice "Pročítala jsem všechny možné knihy, ale nic nikdy nebylo" Jacob se na mě podívá "Tak proto jsi musela odejít? Tohle byla ta věc kterou s nimi musíš řešit?" řekne naštvaně "Jo" řeknu potichu otočí se zpět na Carlistlee "Tak to z ní vyndej" "Do toho ti nic není pse!" Křikne Rose "Rose!" okřikne ji Esme.