Moře pod hvězdami

III.

Domů jsem se přivlekla kolem druhé hodiny ranní, a potom všem jsem stejně nemohla usnout. Pořád jsem se převalovala. Plakala jsem a vše si vyčítala. Hlavně to, že jsem věřila, že již mám své zázemí a domov. A všech katastrof nebyl konec, jelikož za mnou došla moje příšerná matka, kterou vzbudí i chlup, který spadne na zem. Vyptávala se, co se stalo, že jsem nakonec došla domů. Byla otřesná. Její vlezlost neznala mezí. Myslela jsem, že spáchám kriminální čin, a zabiju vlastní matku. Nedala se vyhnat, stále ze mě tahala, důvody mého dřívějšího příchodu a proč jsem uplakaná. Její starostlivost mě v tu chvíli ještě více ničila. Potřebovala jsem být sama, mít prostor tiše prožívat bolest, ale ona si to nebyla schopná nechat vysvětlit, a stále si mlela tu svou.

Nakonec jsem ji s výkřikem vyhodila. A musela jsem být i vulgární, což bylo snad po prvé, co jsem se ke své matce takto chovala, i když skoro pokaždé jsem měla sto chutí ji poslat tam, kde slunce nesvítí. Urazila se, a naštvala, ale vypadla a nechala mě na pokoji. Z jedné strany se mi hodně ulevilo. Nestála jsem o to, poslouchat ty hloupé kecy, jako že ten pravý ještě někde čeká, a že Andrus se ji nelíbil, protože byl takový a makový. Nutno dodat, že když ho viděla po prvé, byla přímo nadšená.

Celý zbytek noci jsem nespala, a z pelechu jsem vstala v osm hodin, což jsem usoudila, že je naprostá pitomost v něm dál setrvávat, když už stejně neusnu. Vešla jsem do koupelny a zhrozila se. Oči jsem měla rudé, nevyspané a hlavně neskutečně oteklé. Tak takto vypadá ubohá troska. Naivní a hloupá. Tiše jsem si povzdechla a zkusila se svým zjevem něco udělat. Opláchla jsem si obličej studenou vodou, což bylo příjemné, ale pomohlo to jen trošku. Vyčistila jsem si zuby, a učesala se. Oblékla se do pohodlných legín a delšího domácího svetru a šla dolů do kuchyně.

Cestou jsem se připravovala na další mámin nápor otázek, aby se dozvěděla co se stalo. Když se ji nepovedlo to ze mě dostat v noci, zkusí to nyní. A nedá pokoj, dokud jí to nevyžvaním ze zoufalé touhy, mít od ní už konečně svatý pokoj. Sotva jsem se vlekla, šourala jsem se tak pomalu, že i šnek by byl rychlejší. Nejvíce se mě trápilo, že jsem do tohoto vztahu dala všechno, upnula se na něj, a plánovala bůh ví co. A naivně jsem si myslela, že Andrus je na stejné vlně. Kolik už jsem zažila zklamání?

Můj první byl Ivan, byl docela hezký, a chytrý. Byla s ním legrace, ale první seznámení s mými rodiči, respektive s matkou zapříčinilo, že raději dal ode mě ruce pryč. O takovou tchýni on nestál, a nebál se mi to říci do očí. Byly jsme spolu tři měsíce, a do té doby nám to klapalo. Erki byl také fajn. Potkali jsme se na jednom plese. Hodně jsme se nasmáli, a tancovali spolu. Poté jsme spolu začali trávit více času. Když chtěl poznat moji rodinu, jelikož on žádnou neměl, byla jsem malinko nejistá. Byl z chudších poměrů, ne že bychom byly kdoví jací milionáři, ale byly jsme ten střed. Matka mohla opět říkat něco, co by neměla. A nemýlila jsem se. Byly jsme spolu dva měsíce, a raději jsem ho nechala jít. Musela jsem si přiznat, že i k němu jsem něco cítila, a bolelo mě to. Byl hrozně hodný, nezasloužil si mít peklo od tchýně. Štvalo mě to. Margo, Hannes a pak ještě Tony a teď Andrus. Začínala jsem si připadat jako běhna. Tolik partnerů snad ještě nikdo nikdy nevystřídal.

S každým rozchodem jsem trpěla jako kůň. Měla jsem pocit, jako by mě nikdo neměl rád. Cítila jsem v srdci takovou prázdnotu, a stesk po mužském pohlazení. Jenom ta matka mě věcně sužovala svojí starostlivostí a péčí. A nesnesitelnou láskou. Chtělo se mi křičet, vesměs za moje rozchody mohla ona. Tedy až na Andruse. Teda jestli raději nezdrhnul až na Nový Zéland i před ní!

Na mysl mi přišel táta. Zasloužil by si tu největší cenu za to, že to se svojí ženou vydržel. Neměl to s ní lehké, jelikož vládla nad celou naší rodinou pevnou rukou, a on nesměl nic říct. Jen co si řekli ano, stal se z něj podpantoflák. Dělal vše, co mu poručila, a díky tomu měl klid. Mě a bráchu však nadevše miloval, a proto vše snášel, jen aby rodina zůstala po hromadě. Byl klidný, tichý a když už něco řekl, stálo to za to. Proč taková nemohla být i jeho žena a naše matka?

Vešla jsem do kuchyně a nepřekvapilo mě, že máma již seděla u stolu a čekala, až se zde objevím. Byla jsem v takovém stavu, že už jsem ani neprotočila oči, jak jsem to ráda dělávala. Přešla jsem rovnou ke kávovaru a zapnula ho. Poté si došla do lednice pro mléko a čekala, až milostivý kávovar začne něco dělat. Cítila jsem na sobě mámin pohled, který mě probodával skrz na skrz.

"Řekneš mi konečně co se stalo, a proč si na mě byla tak hrubá?" nevydržela to. Tvářila se velice ublíženě, a byla jsem si jistá, že očekává řádnou omluvu.

"S tebou se jinak mluvit nedá, když nerozumíš jednoduché větě. Mami, nechej mě o samotě!" opáčila jsem chladně a přitom rázně. Tyto rozhovory mě unavovaly, prakticky jsme řešili to samé.

"Copak jsem tě mohla nechat v takovém stavu samotnou? Měla jsem strach, že se ti stalo něco zlého!" vypískla.

"Mami prosím tě, jsem už přece dospělá, kolikrát tě mám žádat, abys mě nechala žít podle svého. Bez tvých padesáti telefonátech během dne, věcného narušování mého soukromí, nekonečného poučování a celé tvé péče! Leze mi to už krkem!" vyštěkla jsem.

"Co bych to byla za matku? Co je na tom špatného, že mám starost o své děti. Stále mi to jen vyčítáš, a řveš po mě," opáčila matka naoko plačtivě. Já ji to nežrala.

"Dobře víš, že ti to divadlo nežeru, tak se nesnaž hrát na city," zavrčela jsem.

"Co se stalo?" řekla a práskla pěstí do stolu. Vzdychla jsem. Věděla jsem, že nebudu mít chvíli klid, dokud jí to nevyslepičím. Ostatně jako vždy.

"Rozešli jsme se s Andrusem, stačí?" sykla jsem. Konečně má káva byla hotova, a já si ji nalila do hrnku a hned na to si dopřála řádný doušek. Modlila jsem se, aby mě malinko postavila na nohy.

"Jak to? Vždyť jste spolu byly tak dlouho. Zdál se relativně v pohodě. A nesnaž se to hodit na mě, nemůžu za to, že si nejsi schopná najít pořádného chlapa!" brebentila cosi. Poslouchala jsem jen napůl.

"Dostal nabídku fotografovat na Novém Zélandu a v Austrálii. K tomu pro něj náš vztah nic neznamenal, takže si zde vyřešil své resty, a toto pondělí odlétá," řekla jsem a dopřála si další lok své kávy. Dnes ji vypiju hodně.

"Já si přece nemám šanci najít normálního chlapa, když mám tebe stále zadkem!" zasyčela jsem.

"Ty potřebuješ někoho, kdo zabezpečí tvoji rodinu, a nebude žádná měkota. Podívej se jak je to u nás, copak by to mohlo fungovat, kdybych se o vše nepostarala? Právě proto si musíš vzít ze mě příklad, abys nedopadla jako já," rozumovala matka. Dělala jako by se po boku táty měla špatně. Nic ji nechybělo, do práce nemusela chodit, starala se jen o nás, bydlela si ve větším domě s krásnou zahradou, ale stále jí to bylo málo, a ještě si namyšleně myslela, že je to její zásluha.

"Kdybych našla takového chlapa, jako je náš táta, byla by to výhra," opáčila jsem a dál to nekomentovala. Rozpoutala bych další vlnu debaty, a to jsem rozhodně nestála. Přála jsem si jen vrátit se zpět do postele a celý den koukat na Netflix. A hlavně být sama.

Vrátila jsem se do svého pokoje, a zapnula notebook. Byla jsem jak zpomalený film, dokonce i heslo k počítači jsem lovila z paměti, jako nějaký důchodce, co neustále zapomíná. A aby toho nebylo málo, když se rozezvučel můj telefon, vyděsila jsem se tak, že jsem si rozlila i zbytek kávy, co jsem si z kuchyně donesla až sem. Byla jsem jen uzlíček nervů.

"Ahoj Heleri," pozdravila jsem svoji nejlepší kamarádku, když jsem hovor přijala. Měla jsem co dělat, aby můj hlas zůstal klidný. Chtělo se mi jí hned vykřičet události posledních dní.

"Ahoj Ingrid, nezašla bys se mnou třeba na oběd? Dlouho jsme se neviděli," zašvitořila. Podle hlasu jsem poznala, že jí se něco podařilo.

"To by bylo skvělé. Potřebuji chvíli klidu," opáčila jsem. Domluvili jsme se, kdy a kde se sejdeme a poté hovor ukončili. Z jedné strany to pro mě bylo vysvobození, jelikož budu chvíli pryč odsud. S Heleri přijdu na jiné myšlenky.