Moře pod hvězdami

LIX.

Včerejší výlet do Puly byl nádherný. Měla jsem pocit, že jsem se objevila snad někde v Římě. A nebyla jsem daleko od pravdy. Tamější koloseum nechali vystavět Římané. Celý krásně zachovaný amfiteátr působil na člověka velmi dechberoucím dojmem. Jako bych se ocitla o mnoho staletí zpět, a žiji v tehdejší době. Byla jsem Dariovi neskutečně vděčná, že vymyslel tak skvělý výlet. Jediná nevýhoda byla cesta. Místo se nacházelo hodně daleko. Za tu cestu to však stálo. Byl to nádherný o dva dny ještě prodloužený víkend, kdy jsme se nemohli a ani nechtěli dokopat k odjezdu.

Nyní jsem seděla doma na terase u bazénu, a konečně se mohla věnovat albu, který mi přinesl právník tety Janniky, jako závěrečnou část jejího dědictví. Poslední střípek jejího života. Těšila jsem se na to jako malá holka, ale opět mě od toho něco zdržovalo. Byl to přicházející hovor od mé mámy. Zhluboka jsem se nadechla a hovor přijala.

"Ahoj mami, jak se máš?" optala jsem se.

"Ahoj Ingrid, mám se vcelku dobře. Tady se nic neděje," řekla máma. Co bychom také chtěli po zapadlé vesničce v Řecku.

"Tak jsem si řekla, že pojedu někam na výlet, ale nemám inspiraci. Takže otázka zní, kterou destinaci bys mi doporučila?" optala se.

"Co zkusit Španělsko? Madrid, nebo Barcelona? Já tam tedy nikdy nebyla, ale prý to stojí za to. Těch možností je milion," řekla jsem.

"Hm, nezní to špatně. Napadla mě třeba i Itálie, Francie, nebo dokonce Kanárské ostrovy," opáčila máma zadumaně.

"No vidíš, tak kde to vázne. Sbal si kufry a vyraš do některé země," řekla jsem jí.

"Když já nevím do které, nemůžu si jaksi vybrat, kterou zemi mám navštívit dřív," řekla zmučeně. Rozesmála jsem se. Bylo příjemné poslouchat tyto máminy starosti. Změna, o které se mi v minulosti snad ani nesnilo.

"A není to jedno? Zkus to udělat tak, že si napiš na papír název státu, kam by ses ráda podívala, poté je všechny dej do misky a pak vylosuj," navrhla jsem mámě.

"To zní jako parádní nápad. Víš, co jdu na to, napíšu ti, co jsem vylosovala," řekla.

"Paráda, jsem zvědavá," řekla jsem a následně jsme se rozloučili. Modlila jsem se za to, aby to nebylo Chorvatsko a Omiš.

Vstala jsem a šla jsem si uvařit kávu. Nahlédla jsem do lednice, a hledala nějakou sladkost, ale bohužel, žádná tam nebyla. A tak jsem jen zklamaně vzdychla, a vrátila se zpět na terasu zrovna v době, kdy mi zavibroval telefon. Maledivy. Krása. Také se tam jednou podívám. Poté jsem již sáhla po albu. Opět tam čekal úvodní dopis.

Drahá Ingrid

pomalu jsme u konce mého vyprávění o životě jedné hříšné duše, která toužila po životě jako z pohádky, a nakonec ji i prožila. Můj život byl plný lásky, štěstí, radosti, ale také bolesti, trápení, zoufalství a trýznivé ztráty.

Jistě jsi přišla na to, že celé tvé putování jsem se ti snažila naplánovat do sebemenších detailů. A pokud jsi na to nezjistila už dříve, Riku ti to určitě objasnil. Dala jsem před sebe poslední cíl. Udělat vše proto, abych udělala šťastné ty, kterým jsem před lety ublížila, a znepříjemnila jim život. Dokázat sama sobě, že nejsem úplný prevít, a že jsem se poučila, a možná trošku napravila. V té době jsem se nalevo a napravo nedívala, což je špatně. Ericovi, Valerimu, Elen, Arminovi, a tobě jsem poslala dostatek financí na to, abyste mohli žít podle svého, svých nejtajnějších přáních. Vím, že ne vše se dá penězi spravit, a je to správně. I tak to člověku v jistých situacích dokáže pomoci.

Proč jsem ti poslala moje album? Tedy moje a Markovo? Chci ti dokázat, že je možné najít spřízněnou duši. Každý, kdo chodí po matičce zemi, má snad osudem, kdo ví, předem vybranou polovičku, která tomu druhému ovlivní život, udá mu směr, provedou se navzájem společným životem. Je jasné, že ne vždy je to ten pravý, ale stoprocentně víš, co tím chci říct. Věřit na pravou a nefalšovanou lásku není nic, za co by se člověk měl stydět. V něco věřit, je nejlepším životním směrem. Začni věřit, a tvá cesta se ukáže.

Proto jsem ti naplánovala toto putování, abys poznala nová místa, zažila dobrodružství, poznala že máme jen jednu šanci. A také abys našla toho, na kterého tolik čekáš. (Nebo čekala?) Věřila jsem, že opuštění Talinnu je proto jediné možné řešení. A bylo správné. Dále se domnívám, že se nejspíš manželství tvých rodičů rozpadne, ale neber to jako tragédii. Jejich cesta ještě neskončila, věř, že ještě každý z nich, najde to, co mu bylo dosud odpíráno. I oni dojdou tam, kam touží. Hvězdy se k nám všem přiklonily, a proto jsem si tak jistá vším, co jsem řekla, a udělala.

Na závěr bych ti chtěla říct jen pár vět. Prožij svůj život naplno, do posledního dechu. Je příliš krátký. Ovšem, dokáže nám toho mnoho dát, ale i vzít. A tak to musíš brát. Je to jeho nátura. Někdy bys ho samou láskou sežrala, a štěstím bys skákala dva metry vysoko, a jindy bys mu jednu střelila mezi oči. Tak to na tomto světě chodí, a vědomí, že nic netrvá věčně nás nutí, podle těchto pravidel se řídit.

Jak jednou kdysi jeden moudrý člověk řekl: Žij přítomností, sni o budoucnosti, uč se minulostí.

Měj se hezky, a dávej na sebe pozor.

Tvoje Jannika.

Vzhlédla jsem od dopisu, a zamyslela se nad tím. Je možné, aby veškeré jednotlivé události, byly nějakým prazvláštním mechanismem dané? Copak Bůh hází kostkami, nebo vlastní nějakou speciální loterii, pro výběr života, který potká každého člověka, který chodí po zemi? Co si pamatuji, jsem věřila, že existuje něco mezi nebem a zemí, ale mohlo by to být až v takovém měřítku? Rozhodně ať už je to jak chce, hodně do toho mluví naše rozhodnutí. Vždyť máme na výběr z několika možností. Takže to není úplně tak, že by nám to nějaká vyšší moc dala, a my poslušně podle toho žili. Od každého trochu.

Poté jsem začala uvažovat nad něčím jiným. V co vlastně věřím? Věřím na opravdovou lásku? Po tolika zklamáních? A mohl tou spřízněnou duší být zrovna Dario? I on měl za sebou hodně bolesti, prožil tragédii. Věří, že já jsem pro něj ta pravá? Dnes si člověk nedokáže s jistotou odpovědět na tyto otázky, musí počkat na budoucnost, kde se to třeba dozví.