Moře pod hvězdami

XLV.

Seděla jsem v jednom podniku, a seděla za barem. Před sebou jsem měla skleničku s Cuba Libre. Chtěla jsem se pobavit, i když jsem vypadala jako nějaká zoufalka. Přesně takto jsem vypadala. Sama, nad skleničkou drinku. Chyběla mi zde nějaká kamarádka, s kterou bych měla nějaké témata k probírání. Zachvátil mě stesk, takový zvláštní, nedokázala jsem vysvětlit po čem nebo po kom se mi stýská. Odpoledne jsem se byla koupat v moři, a vyhřívala se na sluníčku. Bylo to hrozně fajn. V tuto dobu zde bylo spoustu cizinců, kteří užívali dovolenou First limit. Zaslechla jsem tam zajímavé jazyky. Angličtina, Maďarština, Francouzština, Španělština, a tuším i Čeština, ale tím jsem si nebyla tak jistá. Povzdechla jsem si. Napila jsem se a pozorovala svoji skleničku. Sem tam mi však pohled zamířil ke kulečníkovému stolu, kde hráli nějací týpci. Už od pohledu vypadali dosti namachrovaně. Zvlášť ten jeden. Vysoký, jako hora. Svalnatý, neskutečně. Na sobě měl černé Lacoste tričko, a upnuté světle modré džínové džíny po kolena. Jeho blond vlasy svítily jako lampička. Několikrát si vlasy prohrábl a hrál dál. Jen jsem žasla sama nad sebou, že mě ještě tyto typy přitahují. Dopila jsem svůj drink, a chtěla platit. A jít domů, ale někdo mě vyrušil.

"Nezahraješ si s námi?" optal se blonďák, který ještě před chvíli hrál kulečník se svými kumpány. Když si s nimi jednu nebo dvě hry zahraji, tak se nic nestane. A proč bych měla jít tak brzy domů? Nikdo mě tam stejně nečeká.

"Ráda," řekla jsem a objednala si ještě jednou to samé.

Přešla jsem k nim k billiardu a pohlédla na jeho kamaráda. Krve by se ve mě nedořezal. Proč musím mít takové štěstí? Jeho kamarád byl můj zahradník.

"Vy?" optala jsem se.

"Já," dostalo se mi odpovědi.

"Počkat, ušlo mi něco? Vy se znáte?" optal se blonďák.

"Ano, včera mě od hlavy až k patě zmáčel vodou z konve," opáčila jsem.

"Však si za to můžete sama. Nemáte děsit lidi," vypískl.

"To je váš přítel pořád takto protivný?" optala jsem se blonďáka.

"Ne, tedy pokud už to dlouho neměl," uchechtl se blonďák. Jeho kamarád ho probodl nehezkým pohledem. A naznačil mu, aby raději mlčel.

Po chvíli k nám přišel čtvrtý do party. Když jsem ho uviděla, málem jsem se posadila na zadek. Byl to snad nejkrásnější chlap, jakého jsem kdy viděla. Výškou byl jako ten nejvyšší mrakodrap na světě, postavou jako Herkules a to samé platilo o jeho svalech. Delší vlasy mu padaly až do očí, a jeho modrý pohled právě spočinul na mě. Byla jsem oproti němu maličká. Jeho svůdné a plné rty se malinko pootevřely, a jeho výraznější lícní kosti jen podtrhovali tu dokonalost. Kolik mu mohlo být? Né víc, jak dvacet osm. Prohrábl si svoje blond vlasy, a já myslela, že sebou prásknu o zem. Cítila jsem jak mi zrudly tváře, a rychle jsem odvrátila pohled.

"Tomu říkáš posila?" řekl a posměšně se uchechtl. A mě spadly veškeré růžové brýle. Už se mi tak hezký nezdál.

"Bojíš se, že bych ti dala na prdel?" vyprskla jsem, a svým pohledem ho probodla zkrs na zkrs.

"Tebe by se nebál vůbec nikdo," řekl mi a chladně se mi podíval do očí. Najednou byl tak blízko.

"Dokaž to," vydechla jsem mu do obličeje.

"Teo, podej slečně..." tázavě na mě podíval.

"Ingrid," sykla jsem.

"Ingrid tágo," dořekl blonďák.

Zahradník mi podal tágo a já ho s díky převzala. Můj protivník si také vzal tágo, a kulečníkové koule rozestavěl po hrací ploše. Připravila jsem si svoje tágo a byla nachystaná. Docela jsem si věřila, už jsem biliard párkrát hrála. Takže jestliže prohraji, bude to se ctí. Aspoň jsem v to doufala.

"Mimochodem, jsem Dario, Dario Lucarić, to jen abys věděla, kdo tě vůbec porazil," řekl mi arogantně. Uchechtla jsem se.

"Dáma první," řekl Dario a přenechal mi rozstřel. Nahnula jsem se, a zalitovala, že jsem si vzala výstřih jako vrata. Hodila jsem to za hlavu a soustředila se na to, co mám. Zatajila jsem dech a rozstřelila. Hned na to mi do díry spadly dvě červené koule. Dario jen uznale kývl.

Pečlivě jsem se podívala, kde se nachází moje koule, a poté si vybírala ty nejsnazší, zkrátka ty, které byly nejblíže díře. Vypadalo to, i že Dario měl podobnou taktiku. Bylo vidět, že je opravdový profík, ale já se nevzdávala. Po chvíli jsme byly oba na stejné lodi. Jen s tím rozdílem, že tu poslední černou kouli jsme každý musel dát do jiné díry.

"Bojíš se? Právě nyní ti dám smrtící úder," řekl Dario a vítězně se usmál. Málem jsem z toho úsměvu omdlela.

"Uvidíme," sykla jsem. Udělal svůj finální strk, ale nepovedl se mu. Kouli si moc vyrazil, a přímo tak, jak to vyhovovalo mě. Významně jsem na něj pohlédla.

"S tvého vítězství jsem si málem sedla na zadek," řekla jsem svůdně a přešla na jeho stranu.

Nahnula jsem se ke kulečníku, a cítila jsem jeho pohled na mé zadnici. Rychle jsem se musela soustředit. Zachovala jsem chladnou hlavu, a černou kouli jsem poslala přesně tam, kam jsem potřebovala. Bílá koule byla na hrací ploše jediná. A to znamenalo jediné. Porazila jsem ho. Malinko jsem si oddechla. Bylo to opravdu sladké vítězství. Teo, i Mihael se rozesmáli na celé kolo. Bylo to pro mě takové zadostiučinění. Srazila jsem jeho hřebínek.

"Co tak pogratulovat vítězce?" optala jsem se a opřela se o tágo.

"Hrála jsi skvěle. Perfektně si využila mého zaváhání," odpověděl mi s naprostým klidem. Uměl se perfektně ovládat.

"Jak se cítíš po tom, co jsi dostal na prdel od holky!" vypískl Teo a smíchy se za břicho popadal.

"Co, chceš to zkusit?" předběhla jsem Daria s odpovědí.

"Ne," zavrčel na mě.

"Bojíš se? Ženský?" sykla jsem.

"To by mě také zajímalo," optal se Dario a založil si ruce na prsou. Teo jen protočil očima, a oba s Mihaelem si odskočili na jednu kouřovou, jak to nazývali. S tajemným a neskutečně sexy Dariem jsem zůstala o samotě. Napila jsem se svého drinku a celý ho dopila.

"Něco mi dlužíš," sykl mi z nenadání do ucha Dario. Chodil tak tiše, že jsem sebou nepatrně trhla.

"Ještě se mi nestalo, že by mě někdo takto lacině porazil," pokračoval a prsty lehce jel od mého palce až nahoru. Polkla jsem knedlík v krku, a hned na to zalapala po dechu.

"Všechno jednou po prvé," sykla jsem.

"A také naposledy," dodal, chytil mě za pas a jedním pohybem si mě otočil k čelem k sobě. Koukala jsem na něj jako bych sledovala noční oblohu, a musela zvednout hlavu, abych na ni vůbec viděla. Byla jsem z jeho chování dosti překvapená. Byl si jistý sám sebou natolik, že mu nedělalo problém se mě jen tak bez dovolení dotýkat.

"Řekla bych, že si dovoluješ, až příliš," sykla jsem, a chytila jeho ruce s úmyslem, dát je z mých boků pryč, ale moje snaha byla naprosto marná.

"Možná. Jenže vždy dostanu, co chci. A teď jsem chtěl vyhrát. Takže mi něco dlužíš, odepřela jsi mi to, co jsem chtěl," sykl.

"Měl by sis zvykat, že ne vždy dostaneš to, co zrovna chceš!" řekla jsem rázně a konečně ze sebe setřásla jeho ruce.