Moře pod hvězdami

II.

Po společné sprše jsme leželi v posteli, kde jsem měla hlavu na jeho rameni a na nic nemyslela. Hlavu jsem měla úplně prázdnou, a nejraději bych to zakončila spánkem, ale ještě bylo třeba o něčem mluvit. Proto jsem tu přece bylo, proto Andrus změnil naše plány. A jak bylo vidět, přemýšlel, jak začít. Vždy jsem poznala, když nad něčím přemýšlel. Jeho pohled byl nepřítomný, koukal někam snad až za zeď pokoje, a prsty si hrál se svým strništěm. Mlčela jsem, a trpělivě čekala, až si to v hlavě dá dohromady, a začne sám.

"Chtěl jsem ti říct, že jsem dostal nabídku na fotografování," ozval se. A jeho pohled s tou největší vážností se podíval na mě. Říkala jsem si, že to není tak hrozné, je to přece jeho práce. To horší mělo přijít.

"To je fajn. O co jde?" optala jsem se a opřela se o loket, abych na něj lépe viděla.

"Je to obrovská příležitost, o které se mi ani nesnilo. A po tak dlouhé době, kdy jsem neměl do čeho píchnout, by byla blbost to nevzít. Jenže je v tom háček," řekl a opět se na mě podíval, a čekal, až tu informaci zpracuji.

"Prostě mi řekni, jak se věci mají," opáčila jsem, neměla jsem moc v lásce, když se dlouho chodilo kolem horké kaše. Raději jsem byla, když se věci říkali na rovinu. Aspoň toto byla ta situace, kdy se to hodilo.

"Nový Zéland plus Austrálie, a nejspíš by to bylo na hodně dlouho," řekl tiše. S touto informací mi úplně vyrazil dech. Už jsem nenamítala nic proti tomu, že to takto zaobaloval, a nevybalil to na mě hned v plné parádě. Rychle jsem změnila názor.

Posadila jsem se a podívala se na chvíli z okna, nějakým záhadným způsobem jsem nemohla na něj podívat. Musela jsem to nejdříve nějak vnitřně vstřebat.

"Nevím, co na to říct," řekla jsem, když se vzpamatovala natolik, abych vůbec promluvila.

"V pondělí musím odjet. Vím je to narychlo,"

Tak jestli první zpráva mě překvapila, tak tato mi rovnou vyrazila dech. Po tolika zklamání, jsem si říkala, že s Andrusem by to konečně mohlo vyjít. Vše tomu nasvědčovalo. V hrudi mě spaloval bolestivý žár. Do očí se mi hrnuly slzy. Upnula jsem se na to, že tentokrát jsem našla své místo, kam patřím. Byla jsem vedle muže, který si vždy dokázal poradit s každým problémem, a byl to kliďas. Pravdou bylo, že jsme spolu byly teprve půl rok, ale cítím to, co jsem s nikým jiným necítila. A po pravdě to byl můj nejdelší vztah za poslední dobu. Vždy jsem se na něj mohla spolehnout, a dokázal mě povzbudit.

Pak jsem nad tím začala přemýšlet malinko jinak. Uvědomila jsem si tu podstatnou věc až nyní, když se moje mysl malinko vyjasnila. On už byl plně rozhodnutý, prostě v pondělí zmizí, a hotovo. Neohlížel se ani napravo ani nalevo. Nečekal na mě, že by to třeba se mnou prokonzultoval, nebo tak. Jedno bylo jasné. Fakt byl, že to byla skvělá a neopakující se možnost zviditelnit svoji práci, a také to bylo skvěle finančně ohodnocené. A pak? Kdo by se nechtěl podívat na Nový Zéland, a k tomu jako nějaký bonus do Austrálie. Musela jsem si však přiznat, že taková nabídka se neodmítá. Jen jsem si představovala, že mi o ní řekne o něco dřív. Takže půl rok strávený s někým, byl oproti tomu úplné nic.

"To teda narychlo je. A jak to vidíš, že to s námi dvěma bude dál?" optala jsem se.

"Hele Ingrid, řekneme si to na rovinu. Nevím, jak dlouho tam budu, a vztahy na dálku jsou takové všelijaké. A navíc jsme spolu jenom půl roku, takže bychom z toho nemuseli dělat kdo ví co," řekl mi, jako by nic.

Okamžitě se všechny moje představy, které jsem o našem vztahu měla se rozplynuli, jako pára nad hrncem. Jeho láska ke mě moc velká a silná nebyla, když říkal takové věci. Jestliže bolestivý žár byl jen v mém srdci, nyní mě pohltil úplně celou. A slzy jsem již nebyla schopná zadržovat. Nemělo cenu dál setrvávat v jedné posteli. A proč také?

"Já celý náš vztah viděla úplně jinak. Pro tebe je to JENOM, pro mě je to už nějaký ten pátek. A jak je vidět, celou tu dobu jsem byla pro tebe jen nějaké zpestření, nebo co," řekla jsem a vstala z postele.

"Počkej. Nejsi pro mě žádné zpestření. Jsi fajn holka, ale uznej sama, že takto by náš vztah stejně za moc nestál," opáčil a v posteli se posadil.

"Nechápeš, jak to myslím, a v tom je zakopaný pes. Kdyby pro tebe náš vztah znamenal mnohem víc, než znamená, uvažoval bys jinak, a také jiným způsobem by ses choval, a řekl mi to jiným způsobem!" vypískla jsem a už jsem na sobě měla oblečené spodní prádlo.

"Počkej, copak ty jsi se mnou plánovala budoucnost?" Otázal se a tím zbořil všechno, o čem jsem byla dosud přesvědčena a myslela si, že to vidí stejně. Byla jsem tak hloupá.

"Bohužel ano, a myslela si, že jsi na tom stejně. Jak je vidět, tak jsem se spletla,"odpověděla jsem těžce. Bylo mi tak mizerně, a cítila jsem se tak ponížená.

"Ingrid, nezlob se. Pochop, kdybych tu nabídku nepřijal, už bych takovou šanci nemusel objevit. Celou dobu jsem se snažil na takovou příležitost narazit," vysvětloval.

"Víš Andrusi, tady úplně nejde o tu nabídku. Tu ti samozřejmě přeji. Jde tu o to, jak ses ke mě zachoval. Celou tu dobu ses ke mě choval, jako bych byla jediná, a neřekl mi, že bys náš vztah viděl jen na nezávazné rovině. Cítila jsem to tak, že bych konečně možná po tak dlouhé době, mohla najít někoho vedle koho patřím," hovořila jsem a hledala svetr.

"Proboha Ingrid. Mrzí mě, že jsme si o nás nepromluvili dřív, ale ve snu by mě nenapadlo, že bys to takto mohla vidět," prohrábl si své vlasy.

"Jak je vidět, je to škoda dalších slov. Opět jsem se zklamala, a tím to hasne," opáčila jsem a konečně svůj svetr našla. Přemístila jsem se do haly, kde jsem pro změnu hledala svůj kabát.

"Ingrid počkej, kam teď v noci chceš jít. Přespi tu do rána. Klidně budu spát na gauči," přiběhl za mnou do haly Andrus a na sobě měl jenom tepláky.

"Myslíš si, že po tom všem bych byla schopná klidně usnout? A k tomu ještě tady?" vypískla jsem a rozhodila rukama.

"Tak ti aspoň zavolám taxíka, přeci takovou štreku nepůjdeš pěšky," hovořil a hledal telefon.

"Nenamáhej se, ráda se projdu," vypískla jsem.

"Ingrid, počkej," zastavil mě, když už jsem měla všechny své věci a otevřela vchodové dveře.

"Mrzí mě to, nejspíš jsem ti to měl říct už u večeře, ale nějak jsem se k tomu nebyl schopen dokopat," sykl.

"To říkej někomu jinému, někomu kdo ti to uvěří. Šlo ti jen o to jedno, a kdyby si to řekl už u večeře, nic by nebylo a dávno bych teď byla doma!" zasyčela jsem na něj.

"A divíš se?" vyvalila jsem na něj oči.

"Jsi krásná, sexy ženská, nemůžeš se divit, že jsem prostě podlehl. A neříkej, že se ti to nelíbilo!" vypískl.

"Tsss," zasyčela jsem a venku si obula své boty.

"Raději mlč, nejraději bych ti jednu vrazila," opáčila jsem.

"Sbohem," řekla jsem a seběhla schody k hlavním dveřím. To už mi slzy tekly proudem.