Moře pod hvězdami

VII.

Celý dům byl vzhůru nohama. Máma chodila od pokoje k pokoji a nezmohla se na nic jiného než na povzdechnutí, a brblání si pod vousy. Včera se s otcem poprvé v životě pohádali. A to jednak proto, že otec konečně otevřel oči, a rozhodl se, přestat skákat, jak jeho žena píská, a pak, ještě Elen seřval za to, jak o Jannice mluvila. Nikdy jsem takto matku neviděla.

Co se týkalo mě? Já dala v práci výpověď, a vše zařizovala, abych mohla co nejdříve odsud vypadnout. Jeden velký kufr jsem měla již sbalený, a nachystaný v hale. A dopoledne tam přibyl ještě jeden menší, který patřil tátovi. Rozhodl se, že na jistý čas odsud odejde. Oba jsme se zde dusili dost dlouho, a nastal čas změnit prostředí, a přijít na jiné myšlenky.

Zrovna když jsem šla ze schodů dolů do kuchyně, práskly vchodové dveře a v hale se objevil brácha Sten.

"Páni, tady se dějí věci!" houkl, když jsme se potkali u schodů.

"Kam se to všichni chystáte?" optal se, aniž bychom se pozdravili.

"Já do Lisabonu," opáčila jsem klidně, a uvolněně.

"Tak tomu říkám dovolená. Jednou jsem byl ve Francii, a byla to paráda. Kdy se vlastně vracíš?" švitořil, a do kuchyně jsme šli společně.

Brácha Sten byl podobou po otci, ale povahově byl po matce. Mohla jsem očekávat, že se přidá na stranu matky, a tím pádem tu bude ještě pořádně rušno. Elen toho jistě využije, že se tu brácha tak nečekaně objevil.

"Pro mě to není úplně tak dovolená, možná první týden. Poté se to stane mým novým životem," opáčila jsem.

"Cože? Prosím tě, co to plácáš za nesmysly? Co bys tam tak dělala?" rozesmál se Sten, ale mě nemohlo nic rozhodit.

"Začala žít podle svého, ne podle toho, jak naše matička diktuje. Mám tady všeho po krk, a její péče nejvíc!" zavrčela jsem, abych mu dala najevo, že již se mnou nebude zametat ani matka a on už vůbec ne.

"Máma to s námi vždycky myslela dobře, to nemůžeš popřít!" sykl.

"Vypadám jako dítě?" vypískla jsem, a zakroutila hlavou.

"Ne, ale chováš se tak. Máš chodit do práce, a konečně si najít nějakého normálního chlapa, což je pro tebe jak je vidět problém. Akorát tě napadají blázniviny! Kde tam budeš bydlet? A co práce?!" vypískl.

"Vlastním tam dům, abys věděl, a financí mám více než dost. Takže zavři hubu! Ty si ve svém životě taky nic nedokázal! Jen dokonale leštit kliky a lozit všem do prdele!" zavrčela jsem a rozzlobila ho.

"Co si o sobě myslíš? Nemáš právo o mě takto mluvit!" opáčil.

"Nápodobně!" zavrčela jsem a vešla do kuchyně.

Potkali jsme se tam s otcem i matkou. Otec se tvářil klidně, ostatně jako vždy, ale v očích se mu zračila úleva, radost a naděje. Matka seděla u stolu, před sebou měla hromádku se zmuchlanými kapesníky, a popotahovala. Nejspíš se snažila otce přemluvit, aby od ní neodcházel.

"Stene! Tebe mi poslalo samo nebe!" vypískla, když uviděla bráchu přijít se mnou do kuchyně.

"Můžete mi vysvětlit, co se tady děje? Ségra prý odlétá někam do Lisabonu," řekl a dal si ruce v bok.

"To není všechno. Otec odchází také!" vypískla.

"Cože!" vypískl Sten.

"Slyšel si. Jste dospělí, takže bych už také rád žil podle svého, a ne podle tvé ctěné matky. Jsem svéprávná osoba, jestliže ti to nedochází," řekl a napil se kávy.

"To jsou jenom kecy, nejsi schopen dostát svého slibu, dobrém i ve zlém! Co jsi to za chlapa?" vypískl Sten.

"Jednou si o tom popovídáme. Grete je taky hezky panovačná, a namyšlená holčička svého tatíčka. Jak dlouho se ti bude líbit, být na vodítku," zavrčel.

Uvařila jsem si kávu, a nerušeně si ji vychutnávala. Otec, matka i Sten se pustili do obrovské výměny názorů, a já neměla sílu do toho nějak vstupovat. Dnes v podvečer mi letělo letadlo, za pár hodin už budu na cestě do Lisabonu. Měla jsem štěstí, sehnala jsem jedno volné místo u okýnka, a za docela přijatelnou cenu. Byla jsem za to ráda. Čím dřív odsud vypadnu, tím lépe pro mě. Tady se už hezky dlouhou dobu nedalo žít.

"TICHO!" vykřikla jsem, když hluk z jejich hádky byl už nesnesitelný. Mleli pořád to samé dokola, a zbytečně tak marnili čas. Všichni se na mě podívali, ale ztichli.

"Žádný z vás nemá právo nám cokoliv zakazovat, přikazovat, či nám jakkoliv bránit! Hádáte se tu, jako děti na písku!" mluvila jsem rázně.

"Nepamatuji si, že bych od tebe slyšela cokoliv jiného než nevyžádané rady, poučky, a příkazy! Tvoje vlezlost nezná mezí, a ty tvoje příšerné telefonáty během dne také! Za celý svůj život jsi mě snad nikdy nepochválila, nedodala odvahy, či mě v něčem nepodržela! Jen věčné To bys měla a to bys zase neměla, musíš a nesmíš, udělej, a takto stále dokola! Tak se pak nediv, že v tomto světě už být nechci!" hovořila jsem. Musela jsem využít toho, že je chvíli klid, a všichni mě poslouchají.

"A jestliže chceš, abych tě ze svého života úplně neodstřihla, máš jen dvě možnosti! Nic mezi tím!" pokračovala jsem směrem k matce. Sten sice kroutil hlavou, jelikož nemohl přenést přes srdce, že nyní mluvím já, a není to zrovna to nejhezčí, co by dle něj měla Elen slyšet.

"Jaké?" sykla matka a utřela si nos kapesníkem.

"Smíříš se s tím, že odcházím, a necháš mě odejít bez nějakých scén! To je celé!" opáčila jsem.

"Mě by teda zajímalo, kde jsi na celý ten výmysl vzala peníze? Kde bys vzala prostředky na dům někde v Lisabonu?" nevydržel to Sten. Musel to vědět. Nadechovala jsem se, že mu odpovím, ale Armin mě předběhl.

"Teta Jannika umřela, a odkázala nám to," řekl. Sten se zatvářil zcela lhostejně, ale přece jenom bylo vidět, že ho něco žere.

"Hm, ale já asi její synovec nejsem. Mohla mi odkázat aspoň propisku, aby se neřeklo!" zavrčel Sten. Bylo vidět, že by nějakými penězi nepohrdl. Já ani táta jsme nemohli za to, jak se teta rozhodla naložit se svým majetkem. Nevěděli jsme ani, že už není mezi námi, nebýt příchodu pana Tovainena. Jenže to chamtivé matce a bratrovi člověk nikdy nevysvětlí.

"Dělejte si, co chcete! Už nemám sílu držet tuto rodinu zuby nehty pohromadě. Jeďte si, kam chcete!" opáčila matka odevzdaně. Vstala a odešla z kuchyně.