„Jedním polibkem poznáš všechno, co jsem neřekl." — Pablo Neruda
Zůstala jsem ještě venku. Opírala jsem se zády o zábradlí a dívala se nahoru. V hlavě jsem měla vír myšlenek, které nešly zastavit. Petr už byl na stagi, slyšela jsem hluk z klubu až sem ven. Nechtělo se mi jít dovnitř, zůstala bych tu až do rána, dokud hvězdy nezmizí a nevyjde slunce.
Někdo otevřel dveře. Nepodívala jsem se kdo, jen jsem slyšela kroky jak se někdo blížil.
"Neměla by jsi tu být sama." Byl to Calin. Jeho sametový hlas bych poznala kdekoliv. Byl skoro tak hezký jako ten Petrův.
"Já vím. Můžeš mi dělat společnost." Konečně jsem se na něj otočila. Stál tam nehybně, kvůli stínu mu nebylo vidět do obličeje a z postoje jsem emoce číst nedokázala. Konečně kousek popošel a opřel se vedle mě. Z kapsy od džínů vytáhl krabičku zlatých camelek a jednu si zapálil. Kouř vířil jako divoký a stoupal vzhůru.
"Co když hvězdnou mlhu tvoří pouze kouř ze Země?"
"Nedivil bych se. Ale bohužel kouř vyprchá, nestačí tam doletět."
"Jaká škoda."
"Cigaretu?" Nikdy jsem nekouřila. Samozřejmě jsem to nespočetněkrát zkoušela ale nechtěla jsem vytvářet další hvězdnou mlhu.
"Ale jo." Kývla jsem a vzala si od něj. Nikotin chutná zvláštně, trochu pálí v krku ale mozek oblbuje skvěle. Vydechovala jsem kouř pomalu, tak abych se mohla dívat, kdy se vytratí do noci.
"Jen mě tak zajímalo.. vy spolu s Petrem něco máte?"
"Hmm.. ani nevím. Ale nejspíš jo. Nebo jako upřímně nechal mě se do něj zamilovat tak doufám, že z toho něco budu mít."
"Hloupá holko."
"Já vím, už mě varovali. Jenže u něj si nemůžeš pomoct víš."
"Moc dobře to vím.."
Zpětně si uvědomuju, jak zvláštní konverzace to byla. Jenže v té chvíli jsem cítila jen nikotin a ne jeho slova. Dokouřili jsme a odešli zpátky dovnitř. Už jsem si chtěla sednout na gauč ale v tom dovnitř vtrhl Petr. Byl zpocený tak, že se mu vlasy lepily na čelo a přes bílé tričko mu prosvítalo tělo. Smál se jako šílený a běžel přímo ke mně. Trochu jsem se bála, co udělá když nezastavoval. Doběhl ke mně a vší silou mě zvedl do vzduchu, pevně mě držel za pas a několikrát se semnou otočil až se mi rozcuchaly vlasy. Hlasitě se smál a já se neubránila se nezasmát taky. Asi po páté otočce mě konečně položil na zem ale nepouštěl mě. Objímal mě kolem pasu a já cítila, jak se mu rychle zvedá hrudník.
Potom mě chytil za ruku a rychlým krokem mě vlekl pryč. Došli jsme až na bar, kde do sebe něco rychle kopl. Po několika panácích kdy uznal, že má asi dost mě vlekl dál. Stoupali jsme schody někam vysoko až jsme se dostali do nějakých chodeb. Ani tam jsme nezastavili a ani tam mi nepustil ruku. Pustil mi ji až když jsme dorazili k nějakému žebříku. Bez otázek jsem za ním vylezla nahoru. Nahoře to bylo nádherné. Ocitli jsme se na střeše klubu. Všude kolem nás byly miliony hvězd, nic jiného, jen hvězdy.
Petr vytáhl z kapsy cigaretu a zapálil ji. Potom ke mě přišel a znovu mě chytil kolem pasu. Tentokrát to ale bylo jiné. Jeho ruka byla něžná a dotýkala se mě jen lehce.
"Asi nedokážu čekat.." Zašeptal. Dlouze si potáhl z cigarety a přitiskl si mě ještě blíž. Chytla jsme ho něžně kolem krku a zadívala se do jeho očí.
Potom Petr naklonil hlavu jen tak lehounce ale já věděla co chce udělat.
Začal mě líbat. Krásně a něžně.
