„Láska je tak krátká a zapomínání je tak dlouhé." — Pablo Neruda
Včerejší noc byla tak překrásná až se mi nechtělo věřit, že se opravdu stala. Přemýšlela jsem. Jak je možné, že člověk jako on našel zájem ve mně? Je to vůbec možné? Nebo si se mnou jen hraje?
Proč nad tím vůbec takhle uvažuju? Líbí se mi? Chci ho?
Sevřel se mi žaludek a přitáhla jsem si kolena k bradě. Jen mě prosím neztrať Petře. Myslím, že jsem se do tebe zamilovala.
V mým myšlenkách mě ale nenechal dlouho, asi za dvacet minut mi přišla esemeska.
hele nechtela by sis tenhle vikend udelat trip? hrajem v bratislave a mame misto v aute))
Moje myšlenky a obavy se vmžiku rozplynuly. Je mi jedno jestli si se mnou jen hraje, chci s ním trávit všechen čas pokud bude chtít on.
..
ahojky, tuhle krátkou kapitolu využiju aspoň jako nějaký vzkaz pro vás. nejdřív se omlouvám za tak dlouhou pauzu ale pokud taky píšete moc dobře víte, že pokud má příběh lidi bavit potřebujete tu touhu k psaní cítit, takže kapitoly se nebudou sypat každý den. děkuji moc za všechny komentáře, všechny je čtu a lubim vás nejvíc <3 budu se snažit teďka vydávat aspoň jednu kapitolu týdně, protože když čtete rozkouskovaný příběh postupně zapomínáte o čem vlastně je. tak to je asi tak vše. hlavně si pouštějte písničky ke kapitolám má to vždycky o hodně větší vibe a ještě vám sem chci hodit nějaký tematický fotky z pinterestu. bye and sending milion kisses. 💋💋
https://cz.pinterest.com/followmebitch/posledn%C3%AD-tag/
