Let it Snow

11th December

LOUIS' pov

,,Hele, viděl jsi to?" zeptá se mě Liam, když stojíme vedle na terase. Oba mlčky stojíme a čumíme do lesa. Je něco kolem čtvrté a už se stmívá. Po těch mých snech je to tu docela strašidelné a divné. Kvůli tomu jsem si dal všude v domě a kolem domu kamery. Ty venkovní zabírají celou mou zahradu, na kterou bohužel napojuje les. V papírech tohoto domu je napsané, že možnost postavení plotu je nepřípustná a zvířata z lesa mají na můj pozemek volný průchod. Moc se mi to nelíbí a tak se chystám jít  po Vánocích na město to řešit. Nikdo by nechtěl všelijaká zvířata na svém pozemku. Navíc mám male dítě a nechci ho nechat na trávníku, kde se může vy- ehm, no. Kde se může každé zvíře vykadit. Přesně to jsem chtěl říct.

,,Co?" začnu se hned rozhlížet. ,,Myslíš srnku? Ty k nám v tuhle dobu chodí."

,,Ne, myslím ta zelená světýlka, ale možná se mi to zdálo. Tam někde." je mi jasné že mu je to jedno, ale mně ani tak ne.

Oba se tam podíváme a ... Do prdele. Opět se ukážou. Mezi křovím, které zašustí, se objeví dvě zelené oči, které svítí až k nám. Byl bych v klidu, ale oči se začali prodírat křovím směrem k nám.

,,Hej, bro. To není dobré." zašeptá mým směrem Liam.

,,Jsem si nevšiml." ale víte co je vtipné? Ani jeden jsme se nepohli a oči sledovali dál.

Jen do se oči dostali až k dosahu venkovního světla, pohasly. Nám se ale ukázal menší raněný vlk.

,,Jdu mu pomoct." oznámím Liamovi a vydám se s dekou z terasy k vlkovi.

,,Jsi blázen?! Tě sežere." vrčí Liam. Vlček se ho zřejmě lekne a tak zakňučí.

Vůbec mu neodpovídám a jdu dál k vlkovi. Má poškrábaný bok a krvavou přední tlapku. Je hrozně vyhublý a maličký. Přehodím přes něj deku a opatrně jej vezmu do náručí.

,,Otevři mi dveře." rozkážu Liamovi a kývnu k velkým proskleným dveřím.

,,Ses dočista zbláznil. Máš doma dítě Louisi. Dítě! Co když mu ten vlk něco udělá? Co když udělá něco tobě?" je mi jasné že se bojí, ale já mám pocit že mi nic neudělá.

,,Podle velikosti je to ještě štěně. Nechám ho v obýváku a nás zavřu v mé ložnici. Nic se nestane." slíbím. Celý nešťastný kývne a já můžu i s vlkem vkročit do obýváku. Položím ho na širší část gauče a upravím na něm deku.

,,Díky že jsi tu byl." poděkuji Liamovi když odchází.

,,Bez problémů. Snad se nic nestane." poslední větu vydechne a nasedne do svého auta.

A já se s Freddiem po srše vydávám konečně spát.

Čau čau, dnes to bylo později, za co se neskutečně omlouvám. Dnešek pro mě byl náročný ale psaní jsem si užila.

O nějakých chybách v příběhu vím, opravovat ho budu asi až ho dopíšu. Prostě až bude čas.

Krásný 3. advent

Tessie❤️