LOUIS' pov
,,Můžeš mi vysvětlit kde jsi byl?" odchytne si mě matka ve dveřích jako malé dítě.
,,To není tvoje věc. Jsem snad dospěli, ne?" arogantně se na ni podívám a jdu do obýváku. Odtud se ozývá pláč mého syna a taky zoufalí hlas mé sestry.
,,Freddie. Miláčku už jsem tady." ozvu se když stojím ve dveřích.
Ihned se na mě otočí a když se ujistí že to jsem opravdu já tak se ke mně okamžitě rozeběhne. Čupnu si k němu a hned si ho přivinu do náruče.
,,Ta-tatínku." vzlyká do ohbí mého krku.
,,Už jsem tady. Už je dobře." šeptám mu do ouška. Podívám se z dveří na terasu ven a zase. Ty oči. Dnes ale září tak nějak zvláštně. Chvíli s nimi udržuji oční kontakt. A pak zmizí.
,,Půjdeme dneska bobovat?" zeptám se jej. Nechci aby byl smutný kvůli tomu že jsem se nevrátil. Já to tak neplánoval.
,,A pak na kakao?" zeptá se s jiskřením v očích a s nadějí v hlase.
,,No jasně. Upaluj se převlékat." i když vím že ho pak musím obléct ještě já, tak rád vidím jak se cítí velký.
,,To je dost že ses tu objevil." ozve se Lottie za mými zády. Z matkou teď sedí na gauči a pozorují mě.
,,Včera to nešlo podle plánu. Chtěl jsem se vrátit. Bohužel je alkohol svině." pokrčím nezaujatě rameny.
,,Takže sis užíval, mezitím co tvůj syn brečel že tě chce. Ten maličký si nezaslouží takového otce. Takového hajzla a děvkaře."
ČTEŠ
Let it Snow
FanfictionPonořte se do příběhu plného lásky, vášně, pochopení ale taky strachu a nenávisti. A právě tyto pocity popisují život. Je jen na každém z nás, jak se k životu postaví. Život se k nám totiž zachová tak, jak si každý zaslouží.
