Ponořte se do příběhu plného lásky, vášně, pochopení ale taky strachu a nenávisti. A právě tyto pocity popisují život. Je jen na každém z nás, jak se k životu postaví. Život se k nám totiž zachová tak, jak si každý zaslouží.
Hned jak jsme přijeli domů, dal jsem Freddieho spát do jeho pokojíčku. Pro jistotu jsem zapnul chůvičku, přece jen to bude šok. Usnete v letadle a vzbudíte se na místě kde jste rok nebyli. Docela šok.
Já jsem už ale spát nešel. Připravil jsem si těsto na wafle, které potom společně uděláme. Teď sedím na gauči a v televizi mám puštěný nějaký náhodný dětský kanál. Musel jsem zjistit jestli po tom roce stále fungují a jeden jsem tam nechal běžet. Mé oči však propalují zeď naproti mě a snažím se co nejlépe poslouchat chůvičku. V té se po patnácti minutách ozve pláč mého syna. Hrnek rychle položím na konferenční stolek a rozeběhnu se do dětského pokoje.
,,Freddie, miláčku. Co ty slzy?" začnu na něj opatrně. Sedí ve své, teď už malé, postýlce a pláče do svých ručiček. Jen co ale zaslechne můj hlas, okamžitě sundá své ručičky a podívá se na dveře a jeho očka se rozzáří.
,,Tata!" vykřikne a okamžitě se postaví a začne ke mně natahovat ručky.
,,Ahoj, miláčku. Jak jsi se vyspinkal?" optám se jej. Vyzdvihnu si ho do náručí a čekám na jeho odpověď.
,,Dobže. A ty?" ptá se nazpět. Podívá se mi zpříma do očí a své malé dlaně položí na mé zarostlé tváře.
,,Já? Já teď moc nespím, víš? Teď řeším takovou... záhadu." při scházení schodů jsem hledal to správné slovo.
,,Jako Scooby-Doo?" vytřeštil ta svá kukadla.
,,Tak trochu ano." zasměji se a položím ho pod schody na zem. ,,Uděláme wafle a koukneme na Scoobyho? Pak pojedeme nakupovat. Co ty na to?" doufám v souhlas. Jeho postýlka je mu už malá, to stejné sedačka do auta. A kočárek? Je možné že už je na to velký, nebo takhle. Já se v tom nevyznám. Ale Eric má kočárek a to je o půl roku starší jak Freddie. Takže budu kupovat i ten.
,,A koupíme hjačky?" sakra, jsem si docela naběhl.
,,I hračky." kývnu s z lednice vytáhnu těsto.
,,Mužu pomahat?" zeptá se hned jak vidí že vytahuji waflovač.
,,Ale pod jednou podmínkou." hned jak kývne, pokračuji. ,,Nebudeš mi odporovat, mladej. Budeš celou dobu poslouchat. Jasný?" tohle hru totiž můžou hrát dva.
,,Tak jo." povyskočí a běží si pro schůdky.
,,Je to úžasné!" vypískne Tessa. Pamatujete na ten dětský koutek, kde jsme s Liamem seděli prvního prosince? Tak přesně tady teď sedíme. Freddieho se ujal Eric a my sedíme v kavárně vedle.
,,Co je úžasného na tom, že ho jeho matka brala za přítěž?" zeptám se jí s nadzvednutým obočím.
,,Možná jen to, že ho teď máš u sebe." řekne Liam s nepřítomným pohledem. ,,Hele, vidíte to taky nebo se mi to zdá?" zeptá se s pohledem zabodnutým v dálce.
,,Co?" s Tessou se oba otočíme směrem, kam Liam čumí.
,,Toho kluka. Jeho oči.. svítí." a měl pravdu. Mezi těmi všemi dětmi stál kudrnáč. Ten, kterého jsem potkal v tom nákupáku. Ale jeho oči svítili. Ne štěstím nebo něčím takovým. Ale ony opravdu svítily. Svítily smaragdovým světlem.
,,To je on. Ten kluk. ty oči." vydechnu.
,,Cože?" zeptá se nechápavě Liam. Ihned se všichni otočíme ke stolu.
,,Ten kluk o kterém jsem mluvil. Tem co má ty oči z mého snu. Jenže ty oči vlastnil vlk." poslední větu zašeptám a své oči zvednu ke svým přátelům. A je mi jasné co uvidím.
Vyděšené výrazy...
,,Lou? Ten tácek." vydechne vyděšeně Tess.
Na tácku bylo něčím červeným napsáno: Tajemno se brzy stane skutečností.
Louis je ostříhaný?! bože, sluší mu to!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jsem nemocná a tak jsem se konečně dostala k seriálu Wednesday. A díky tomu mi šla ta poslední část tak dobře.
