Let it Snow

12th December

LOUIS' pov

,,Tati! Tati! Dole někdo je." a to mě probudí líp jak kýbl ledové vody.

,,Cože? Jak to víš? Ty jsi tam byl?" vyhrknu a posadím se. Freddie sedí naproti mě a vykuleně kouká.

,,Chtěl jsem čůrat. Ale slyšel jsem někoho a bál se." pokrčí ramínky a rty stáhne k sobě.

,,Počkej tady." vyhrknu a letím ven.

,,Sakra, bolí to. Přestaň." tahá se za vlasy kluk, který sedí na mém gauči. Slzy mu stékají po tvářích a tělo se třese pod náporem vzlyků.

,,Ty jsi-" nestihnu to doříct. Kudrnáč zvedne hlavu a nevesele se usměje. Hned jak jej poznám, strnu.

,,Poznal jsi?" zeptá se lehce arogantně. Jenže jeho bolest je silnější a tak znovu zaskučí.

,,Jak bych nemohl. Byli jsme spolu na tom večírku. Asi před sedmi měsíci.

,,Bylo to před devíti. A proto se ti právě dere ven tvé dítě." vrčí a vzlyká dohromady.

,,M-moje co? Harry-"

,,Tak ty si dokonce pamatuješ mel jméno." bože, ať přestane a nechá mě mluvit. Mám toho na srdci hodně. Teď když ho vidím, tak mu chci vše říct. Nechci dělat že se nic nestalo.

,,Ano Harry, pamatuju. Pamatuju si vše co jsi mi ten večer řekl. Pamatuju si každý tvůj detail. Jak jsi to ráno zmizel... snažil jsem se tě najít. Psal jsem ti, volal. A ty nic. Jako kdyby se po tobě slehla zem." vysvětlím a začnu chodit zoufale před krbem.

,,Já byl v lese! Zavřený v kleci se zákazem se zajímat o podpřirozené. Kdybych mohl tak uteču a najdu tě. Ale zamkli mě." šeptá a při tom si ... opravdu hladí těhotenské bříško.

,,Ehm, to miminko tě zlobí?" zeptá se opatrně a přiblížím se o pár kroků.

,,Chtěli by ven. Navíc slyšeli druhého tatínka." vysvětlí Harry a znovu se křečovitě skrčí.

,,Ale vždyť ani neví kdo je jejich druhý otec. V životě mě neslyšeli." bože, právě jsem zjistil že jsem zbouchl kluka a že s ním čekám dvojčata.

,,Na živo ještě ne, ale v televizi jo. Když jsi hrál, vždy jsem se díval. Pouštěl jsem si tvé rozhovory. Ví kdo jsi." a na konci vykřikne.

,,Vezmu tě do nemocnice." řeknu hned a otočím se k odchodu.

,,Ne!"

🫣