,,To jsou první Vánoce co budu sám!" postěžuje si mi můj kamarád.
Dneska je prvního prosince a to znamená jediné. Blíží se Vánoce. Svátek který moc nemusím. A to hned ze dvou důvodů. Musím je trávit s rodinou a mám narozeniny. To není úplně výhra.
,,Stejně se divím že si nakonec přijel. Konečně ti po třech letech popřeju k narozkám a Vánocům naživo. Přes ten mobil už to bylo blbé."
A to je další věc o které vy jste na začátku všeho vědět... Má rodina je velká. I když ono velká je možná slabé slovo. Má rodina je totiž obrovská. Mám sedm sourozenců. Plus mí rodiče a prarodiče. Proto tu nebývám. Vánoce od začátku své kariéry neslavím. Vždy jsem u sebe v bytě se svými psy a koukám na filmy. S Liamem a s rodinou si navzájem popřejeme šťastné a veselé a tím pro mě Vánoce končí. Na zprávy na Twitteru, Instagramu a já nevím kde ještě odpovídám jedním Tweetem. Tím mám splněno. Dárky rodině a Paynovi posílám. Stejně se s nimi nevidím. Teda Liam se svým přítelem za mnou párkrát přijeli aby mě podpořili. A teď je sám. Ostatně já taky..
,,S tím já ti nepomůžu Payno. Nevím co se u vás dělo. A přijel jsem sem protože jsem to potřeboval." povzdechnu si a podívám se z okna kavárny.
,,Víš že mně můžeš říct všechno?" ozve se Liam. Rád bych mu odpověděl, ale přeruší mě pláč jeho syna.
Oba se rychle otočíme za pláčem a vidíme jak za námi malej běží.
,,Lásko, co se děje?" ptá se hned Liam. Malého si okamžitě přivine do náruče a uklidňuje ho.
,,O-on mě-" na chvíli přestal mluvit a snažil se nadechnout a popadnout alespoň nějaký ten dech. ,, p-praštil. T-tou hh-hračkou. Tady sem." začal si horlivě ukazoval na spánek.
,,A nemotá se ti hlava?" zeptám se rychle. Zvedám se ze své židle a klekám si před skrčka.
,,N-ne. A—ale moc to bolí strejdo." zakňourá a natáhne ke mně ruce. Hned si ho beru na ruce a sedám si, i s ním, zpátky na svou židli.
,,Kdyby ti bylo špatně tak řekni. Musím to vědět." zašeptám.
Skrček jen kývne a hlavičkou se opře o mou hruď.
,,Ehm, Tommo? Poplach číslo sedm." řekne Liam mým směrem a dívá se někam do dětského koutku.
Okamžitě se podívám stejným směrem a -
,,Doprdele!"
ČTEŠ
Let it Snow
ספרות חובביםPonořte se do příběhu plného lásky, vášně, pochopení ale taky strachu a nenávisti. A právě tyto pocity popisují život. Je jen na každém z nás, jak se k životu postaví. Život se k nám totiž zachová tak, jak si každý zaslouží.
