Let it Snow

18th December

LOUIS' pov

,,Co máte dneska v plánu?" zeptá se nás mamka u snídaně. Všichni již sedí u stole, jen já stojím u sporáku a dělám Freddiemu lívance. Mamka je tu dělala všem, jen Freddiemu udělat nemohla. Je to její vnuk a ona mu prostě pár lívanců udělat nemůže.

,,Louisi! Proč mi neodpovídáš?!" vrčí mi máma za zády. Freddie stojí u mě a zdobí si talířek.

,,Protože něco dělám. Nechci s- au." vykřiknu a rychle běžím dát ruku pod studenou vodu.

,,Tatínku!" vykřikne Freddie a běží za mnou. Ovine se okolo mých nohou a slzičky mu stékají po tvářích.

,,Neplakej, nic to není. Jen jsem se popálil o olej. To nic broučku." volnou rukou jej hladím po vláskách. Dál mi vzlyká do látky tepláků a odmítá se otočit na zbytek.

,,Ježiš Lou. Když ti to nejde, tak to nedělej." ozve se mamka a já mám všeho dost.

,,Tak jsi mu je měla udělat ty! Víš že je jí a prostě nejsi schopná udělat pár lívanců navíc." vztekám se.
,,Kdyby jsi mě nechala na pokoji, tak se mi nic nestane." povzdechnu si a zbytek lívanců dám na svůj talíř. S Freddiem a talíři odcházím ke stolu, kde se posadím a Freddieho posaním na svůj klín.

,,Je hrozně nesamostatný. Měl by jsi ho nechat jíst na jeho vlastní židli." rýpne si opět máma.

,,Pozvala jsi nás sem jen proto aby jsi do mě mohla rýpat? Jestli jo, tak já se balím a odjíždím." zvednu k ní pohled plný hněvu. Je to snad můj syn, ne?

,,Promiň." zašeptá a skloní hlavu do klína.

Pouze zakroutím hlavou a dál se věnuji své snídani a Freddiemu.

,,Tak co? Líbí se ti lyžování?" ptám se Freddieho, jakmile vejdeme do kavárny. Stojí hned u sjezdovky a já aspoň nemusím vymýšlet kam s Freddiem ještě jít.

,,Líbí. Jako tatínek." usměje se a už běží k volnému stolu.

Já se pomalu vydám za jím. Rozhlížím se po interiéru a musím říct, že mají moc krásnou vánoční výzdobu. Krásný velký a hlavně bohatý stromeček v jednom rohu kavárny. Různá světýlka a řetězy a všechno možné. A taky toho krásného číšníka. Kaštanově kudrnaté vlasy, nižší vzrůst a hubená postava. Vypadá roztomile. Aspoň tedy zezadu.

Freddiemu vysvléknu bundu a sundám mu čepici s rukavicemi. Položím to na jednu z volných židlí u našeho stolu a svou bundu přehodím přes její opěradlo.

,,Dobrý den, můžu vám něco nabídnout?" ozve se u nás. Vzhlédnu k osobě a spatřím je. Oči které mě straší ve snech...