LOUIS' pov
,,Loui? Jak jsi na tom?" ozve se hlas mé matky, hned po přijetí hovoru.
,,Mami, jedu hned za vámi." povzdechnu si. Ta cesta je nekonečná. Jedeme už celou věčnost. Freddie vzadu spí a já? Já bych nejradši taky.
,,Já myslím jestli zvládneš ještě řídit." oh, jak milé.
,,Co jiného mi zbývá? Ty řidičák nemáš a nikdo jiný taky ne." zastavovat se mi taky úplně nechce. Už tam chci být. Chci si lehnout do postele a spát.
,,Už jen půl hodiny. Vy pak pojedete rovnou na chalupu a já zítra vyřeším zbytek. S paní jsem tak domluvená."
,,Musím říct, že je to tu pěkné." řeknu hned jak vejdeme do chaloupky. Je to tu vánočně vyzdobené a celkově tu dýchá taková vánoční atmosféra.
,,A jak jsi nadával. Věci zatím necháme v předsíni a zítra si je rozebereme." rozhodne mamka.
,,Já naše věci vezmu rovnou do pokoje. Na zítra mám s Freddiem už nějaké plány."
Nakonec Freddieho uložím do postele v našem pokoji. Převlékl jsem ho do pyžama a zapl, pro jistotu, chůvičku. Vím že už je velký a navíc je tu plno lidí, ale já potřebuju mít jistotu, že bude v pořádku mezitím co já půjdu do auta pro věci.
Dole jsem se rozloučil s ostatními a s přáním dobré noci odešel i s kufry nahoru. Poté jsem se i já převlékl do pyžama a lehl si k Freddiemu.
Dneska trochu bída, ale víc jsem nestihla. Důležité pro nás teď je, že jsou na místě
Tessie❤️
ČTEŠ
Let it Snow
FanfikcePonořte se do příběhu plného lásky, vášně, pochopení ale taky strachu a nenávisti. A právě tyto pocity popisují život. Je jen na každém z nás, jak se k životu postaví. Život se k nám totiž zachová tak, jak si každý zaslouží.
