Purgatorium Severuse Snapea

-30- změněná

Hermiona se znovu podívala do zrcadla. Bylo to horší a horší. Stále krvácela a ret se zdál být ,,roztržený". Začala pátrat ve své lékárničce. Nakonec našla přesně tu lahvičku, kterou potřebovala. Jako vzácný poklad se třpytila tekutina ve flakonku. To Snape je naučil vařit tento lektvar, od té doby ho měla vždy uvařený do zásoby.

Už to byla hodina, co Severus doklopýtal do své cely a padl na zem. Bolelo ho celé tělo, ale nejhorší byl ret, ve kterém mu tepala horká bolest. Na jazyku cítil železnou chuť, tipoval tím pádem, že rána stále krvácí. Místo toho, aby se snažil nabrat síly, uvažoval o svém zranění. Samo se to nezacelí, takže se tam dostane infekce. Ach, jak moc se těšil na zanícenou ránu, mokvající a bolavou! Chtěl se trpce zasmát, ale to by ho to rozbolelo ještě víc - i když se domníval, že už dosáhl největší možné bolesti. Snažil se dýchat, ale celá tvář ho při každém nadechnutí řezavě zabolela. Severusova tvář byla zkřivena agónií. A pak to přestalo. Severuse napadlo, že nejspíš umírá, když necítí bolest. Vyčerpaně vydechl, zavřel oči a čekal na svůj konec.

Bolest ustala. Jak líbezný pocit! Hermiona si omyla tvář od krve a podívala se, jak lektvar ošetřil její ránu. Zůstala na sebe hledět, nedokázala nový vzhled uchopit... Přes horní ret se jí táhla jizva. Hlavně v klidu, pomyslela si Hermiona a pomalu nalila lektvar na hadřík a přiložila jej ke rtu. Čekala několik desítek vteřin a hadřík odtáhla od obličeje. Jizva tam stále byla. Hermiona se zhluboka nadechla nosem a znovu hadřík přiložila k jizvě, tentokrát s větší vehementností. A stejně jizva zůstávala. Hermiona to tak nehodlala nechat!

Odpočinku se Severusovi moc nedostalo. Ani na smrt nedošlo. Místo toho ho bachař donutil vstát a jít ven. Severus klopýtal po schodech dolů až na dvůr. Bylo to zvláštní, ale ta největší bolest ve tváři se vytratila. Krví tepající ret se zdál být... Severus si neodvažoval ani pomyslet... zacelený. Ale to nebylo možné. Byli tam všichni jeho přátelé, nešel k nim. Zamířil do rohu dvora, kde se opřel o zeď, aby nespadl na zem. Nevšiml si Luciuse Malfoye, který rozmlouval se svými nohsledy na druhé straně dvora. Zato si Severus všiml postavy, která se k němu vycházkovým krokem blížila. ,,Kámo," oslovil ho Ricky, ,,doufám, že se na nás nezlobíš."
Severus se na tuto hru necítil, ale musel se zhluboka nadechnout nosem a zavrtět hlavou.
,,Takže se k nám vrátíš, až se dáš dohromady...?"
Severus kývl hlavou.
,,Promiň, kámo," řekl Ricky sladce, ,,asi jsem špatně slyšel."
Severus ani netušil, jestli ze sebe vydá nějaký zvuk. Nakonec však slabě pravil: ,,Budu pomáhat."
,,To jsem rád, kamaráde," odvětil spokojeně Ricky. ,,Mimochodem - ta jizva na tvým pysku je docela frajerská."

,,Uhranutí?"
,,To si nemyslím. Kdyby se jednalo o uhranutí, tak by ses toho nezbavila vůbec. Tohle se aspoň zahojilo."
,,Tak co to je? Proč se mi to stalo?" ptala se Hermiona a nervózně poklepávala nohou.
Lenka jí rukou přidržela bradu a podívala se ještě blíž na jizvu, která se táhla přes jinak dokonalý ret. ,,Není to magického původu. Neublížil ti někdo? Nespadla jsi někde?"
Hermiona se zamračila a utrhla se na Lenku: ,,To bych se tě pak asi neptala." Lenka jen na vteřinku sklopila zrak, i tak se Hermiona hned zastyděla nad svým chováním. ,,Promiň. Jsem jen trochu popuzená. Když to není způsobeno magií, jak je možné, že se toho nemůžu zbavit?"
Lenka dlouho mlčela. Přemítala v hlavě, jestli někdy o něčem takovém slyšela. Nechtěla Hermionu zklamat. ,,Ráda bych ti pomohla..." hlesla. Hermiona okamžitě pochopila. Nechtěla dát najevo své zoufalství. Nebyla marnivá. Nezáleželo přece na vzhledu. Hermiona byla povznesena nad to, jak člověk vypadá. Ale přece jen... byla mladá dívka. A chtěla se líbit.
,,Skutečně tě nic nenapadá?" zeptala se tiše, jakoby se styděla.
,,Tohle je nad mé znalosti a schopnosti. Měla by ses zeptat Snapea. Ten by to mohl vědět, ten by mohl znát řešení."
Hermiona byla zasažena těmito slovy víc, než by očekávala. V jejích očích se však neobjevily slzy, už dávno vyplavila celé řeky slz. Jenže Lenka i ty neexistující slzy zahlédla.
,,Ty už...?"
,,Naše přátelství má své hranice," skočila jí do řeči Hermiona. ,,Navíc není dobrý nápad psát muži, když mám jiného partnera."
Lenka chytila Hermionu za ruku. To Hermionu překvapilo. Nejdřív chtěla rukou trhnout, ale nakonec se překonala a nechala se za ruku chytit. ,,Co se stalo?"
Hermiona chtěla být silná. Pouze pokrčila rameny, protože kdyby promluvila, rozvzlykala by se. ,,Nemusíš o tom mluvit. Mrzí mě, že to nedopadlo podle tvých představ."

Padl na postel a objal sám sebe, aby se zahřál a aby si připomněl objetí, ke kterému nikdy nedošlo. A už nikdy k němu nedojde. Severus zavřel oči a na chvíli zapomněl na svůj osud. Chtěl tu drobnou dívku držet v náručí. A na vteřinu, na malou vteřinu tam byl - ve světě, kde je možné objímat Hermionu Grangerovou.

Lenka byla v kuchyni, připravovala Hermioně čaj na uklidnění. Hermiona seděla v obývacím pokoji a snažila se smířit se svým novým vzhledem. Zavřela pevně oči a zhluboka dýchala nosem. Potřebovala obejmout. A ani se neodvážila pomyslet na to, od koho by si to objetí přála. Avšak na vteřinu, na jednu malou chvíli se zdála ta představa skutečná, skoro až hmatatelná. Na jednu malou vteřinu ji Severus Snape obejmul.