Purgatorium Severuse Snapea

-10- odsouzený

Soudci byli zodpovědní a radili se dlouho. Trvalo jim to skoro čtyři hodiny. Hermiona seděla na lavičce na chodbě a opírala se hlavou o Harryho rameno. Proběhla kolem Rita Holoubková, vyfotila si je se slovy: ,,Rozkošní snoubenci." Než Hermiona stačila zareagovat, Holoubková byla fuč.
,,Nevadí ti, že o nás pořád v novinách tvrdí, že jsme spolu?" zeptala se Hermiona.
,,Aspoň nechávají na pokoji Ginny," odvětil Harry.
,,Je vlastně lepší, když většina lidí nezná naše soukromé životy," přidala se Hermiona. Otevřely se dveře do soudní síně a byli vyzváni, aby se vrátili a počkali na verdikt.
,,Obžalovaný, povstaňte," vyzvali Snapea, ten si poslušně stoupl. ,,Rozhodli jsme se. Nebudete souzen jako smrtijed, protože nebylo prokázáno, na čí straně jste byl." Hermiona si oddechla, první rozhodnutí bylo velice nadějné. ,,Nicméně... Smrt Albuse Brumbála budeme hodnotit jako asistovanou sebevraždu."
Hermiona pohlédla na Harryho. Nevěděla, co přesně to znamená. Určitě to ale bylo lepší než ,,vražda".
,,Pomoc při sebevraždě naše kouzelnická společnost považuje za velice vážný prohřešek. Zabít člověka je nemorální, i kdyby se zabitím souhlasil. Proto vás odsuzujeme k patnácti letům v Azkabanu."
Hermiona zůstala nevěřícně zírat. Ani nadechnout se nedokázala. Nikdo neprotestoval, to ji probralo. ,,To přece nemůžou," zašeptala rozhořčeně Hermiona a chtěla se postavit. Harry ji kvapně chytil za paži a stáhl ji zpět.
,,Hermiono, tohle neovlivníš," zasyčel Harry. ,,Nedělej to ještě horší. Tohle je nejnižší hranice, líp dopadnout nemohl."
,,Ne. To není možné," říkala si spíš sama pro sebe Hermiona. Rita Holoubková začala rychlobrku něco zběsile povídat. Lidé se postupně vytráceli ze soudní síně. Když odváděli Severuse Snapea, Hermiona si stoupla. Otočil k ní hlavu. Koukli se na sebe. Hermiona měla slzy v očích. Snape jí pokynul hlavou, Hermiona to chápala jako poděkování, ale samotné se jí nezdálo, že by jí měl za co děkovat.

Přemístili se nejdřív k Hermioně. ,,Jak ho mohli odsoudit?" zeptala se Hermiona.
,,Je to složitý, Mio. Když si to vezmeš kolem a kolem... Tak to skutečně byla asistovaná sebevražda. Zbavil Brumbála života - a je jedno, že s tím Brumbál souhlasil."
Hermiona zavrtěla hlavou. ,,Ne. Takhle to nemá být. Tohle není správné. Vždyť... vždyť..."
,,Zabil člověka," řekl Harry tiše, ale zároveň naléhavě, aby mu porozuměla. Zarazila se. Měl pravdu. Hermiona to věděla, ale nechtěla si to přiznat. Harry viděl, že je Hermiona nešťastná. ,,Chceš, abych tu s tebou zůstal?" zeptal se. Hermiona si sedla na židli a promnula si znavené oči. Poté si povzdechla.
,,Nevím, Harry. Jsi hodný, ale asi ne. Budu se z toho muset dostat sama." Harry přišel k Hermioně, poklekl před ní a chytil jednu její ruku.
,,Hermiono, díky tobě nebude zavřenej celej život. Pustí ho. A to jen tvou zásluhou."
To Hermionu rozplakalo. Zavrtěla hlavou. ,,Tohle jsem pokazila."
,,To neříkej, Mio. Zachránila jsi ho," pravil Harry. ,,Slib mi, že si nebudeš nic vyčítat. Tohle totiž není tvoje vina, ty ses zachovala perfektně. Nejlíp jak jsi jen mohla."
,,Zrovna teď takovej pocit nemám," hlesla Hermiona, ,,ale slibuju, že se pokusím s tím nějak popasovat."
Harry ji pustil, zvedl se a políbil ji do vlasů. ,,Kdybys cokoliv potřebovala, budu tu pro tebe. Celou noc. Kdykoliv."
Hermiona si otřela slzy. ,,Děkuju, Harry."
,,Udělali jsme maximum," řekl Harry, následně se rozloučil a zmizel. Hermiona Grangerová osaměla.

Hermiona celou noc pochodovala po bytě v pyžamu. Občas si prohrábla své kadeře, čas od času se napila vína, několikrát si sedla, aby zjistila, že sedět nedokáže. Přemýšlela. Co udělat? Jak se zachovat? Na koho se obrátit? Nemohla to přece jen tak nechat. Patnáct let? Patnáct let za co?! Že se řídil Brumbálovými pokyny? Že udělal vše přesně tak, jak mu bylo řečeno? Takhle by svět neměl fungovat! Dobrým lidem se neměly dít takové věci! Nechápala to. Vždyť to mělo celé skončit jinak.