Purgatorium Severuse Snapea

-4- nápomocná

Hermiona si četla v křesle, když se ozvalo zaklepání. Vložila do knihy záložku, knihu zaklapla a odložila ji na stůl. Vstala, došla k vchodovým dveřím a otevřela. Stál tam Harry s bonboniérou v ruce. ,,Promiň. Někdy se chovám jako blbec," řekl Harry.
,,To teda," přitakala Hermiona, ale objala ho. ,,Pojď dál." Poté co společně usedli ke stolu se Harry zeptal, jaké bylo setkání se Snapem. ,,Řekl, že je to všechno zbytečný." Harry se zamyslel.
,,Zvláštní, ale vlastně mě to u něj nepřekvapuje." Tentokrát byla zmatená Hermiona.
,,Jak to myslíš?" otázala se.
,,Zaprvý - je to pesimista. Zadruhý - celej život byl na všechno sám, je jasný, že teď bude nedůvěřivej."
Hermiona musela uznat, že měl někdy Harry lepší postřehy. Hermiona byla sice chytřejší, ale Harry měl lépe vyvinutou empatii. Navíc věděl, jak se Snape cítí, protože i Harry se prvních jedenáct let svého života cítil osamělý. Když jí tohle došlo, litovala jak Harryho, tak i Snapea. Bylo to pro ni nové. Možná proto to pro ni bylo tak složité a nepříjemné, snažila se porozumět člověku, kterého vždy vnímala určitým způsobem. Najednou musela za Snapeovým chováním hledat jeho pohnutky a pocity, v tom nebyla zběhlá. Byla Harrymu vděčná, že s ní o tom takhle diskutuje. Hermiona šla nalít Harrymu kávu a mezitím si s ním povídala o tom, co by pro Snapea mohli ještě udělat. Nic moc toho nebylo. Bohůmžel. ,,Teď už je to vlastně jen na něm a na soudcích," řekl Harry.

Severus Snape seděl v cele. Díkybohu vazba neprobíhala v Azkabanu, za to byl vděčný. Tady bylo teplo a dostával jídlo. Tvrdil sám sobě, že je připravený, ale ve skutečnosti se Azkabanu bál. I když tam už nebyli mozkomoři, stejně si byl jistý, že některé praktiky tam zůstaly... Hlad, zima, samota. Vlastně to znělo povědomě. Celý život trávil ve sklepení, sám, často nejedl. Jenže teď to bylo jiné. Teď to nebylo jeho vlastní rozhodnutí, byl to trest. Občas jeho myšlenky zaletěly ke Grangerové. Za poslední měsíce, kdy byl zavřený, byla jediným známým člověkem, kterého mohl vidět. Nikdy by to nepřiznal nahlas, ale byl velice rád, že za ním přišla ona a ne Potter. Pokud mohl, volil vždy menší zlo. Grangerová byla ,,ucházející" návštěva. Nyní už však neměli domluvenou další schůzku, nebyla potřeba. Spisy odmítl komentovat, takže důvod setkání odhodil.

O dva týdny později seděla Hermiona v Doupěti a povídala si s Weasleyovými o tom, jak proběhne svatba. Harry se zasnoubil s Ginny a svatbu plánovali už na jaře. Ještě byl sice čas, protože teprve přicházel podzim, ale stejně měli všichni plné ruce práce. Přece jen to měla být veliká a slavnostní událost. ,,Arthure, přišel ti dopis. Sova neznámá," řekla paní Weasleyová a podala panu Weasleymu dopis.
,,Děkuju ti, drahá," pravil s úsměvem. Pan Weasley se začetl, následně se zamyslel. ,,Severus potřebuje oblek k soudu," řekl po dlouhé odmlce.  Všichni překvapeně vzhlédli. ,,Žádá mě, jestli bych mu nesehnal oblek, protože se nemá na koho jiného obrátit. Peníze mi prý pošle."
,,Nebudete chtít pomoct?" zeptala se Hermiona. Tentokrát překvapeně všichni stočili pohled k ní.
,,Je pravda, že budeš mít přece jen lepší vkus než já," odpověděl pan Weasley laskavě. ,,Nechci tě však nijak zatěžovat, Hermiono. Jsi moc hodná. Rád to vyřídím."
,,Naopak," řekla Hermiona, ,,já vám moc ráda pomůžu. Ráda se toho ujmu."
,,Ale donést mu tam nějaký papíry byl děsnej problém," neodpustil si Harry. Hermiona na něj koukla a zašklebila se.
,,Ztichni, Vyvolený," pronesla přísně, ale bylo vidět, že se trochu usmívá.